Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 227/2021-54

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 29 111,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 476,52 Kč a úrok z prodlení z částky 1 476,52 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 27 635,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 182,34 Kč, úrok z prodlení z částky 27 635,01 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 4. 2020 do zaplacení, úrok 31,9 % ročně z částky 28 057,57 Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 476,52 Kč a úrok z prodlení z částky 1 476,52 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 27 635,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 182,34 Kč, úrok z prodlení z částky 27 635,01 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 4. 2020 do zaplacení, úrok 31,9 % ročně z částky 28 057,57 Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala soudu dne 16. 2. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 29 111,53 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Právní předchůdce žalobce, právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřel se žalovaným dne 24. 1. 2018 Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který právní předchůdkyně bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí Smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet Bance úvěr způsobem uvedeným ve Smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Produktových podmínkách, a to s úrokem ve výši stanovené ve Smlouvě. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen splácet poskytnutou půjčku v 39 pravidelných měsíčních splátkách po 2 076 Kč. První splátka byla splatná dne 24. 2. 2018 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 24. dni v měsíci. Splátky měly být dle Smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. bankovní účet, přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi Bankou a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru), když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 31,90% p. a. Žalovaný se též zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, Banka jej písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze Smlouvy, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, Banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 2. 4. 2020 zesplatnila dle ustanovení 7.1 a 2 Produktových podmínek. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze Smlouvy. Zároveň Banka uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 2. 4. 2020, ve kterém byl rovněž vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. Dne 18. 9. 2020 byla pohledávka na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Bankou a žalobkyní dne 16. 9. 2020 postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tedy k 18. 9. 2020, celkem 32 373,87 Kč. Ode dne postoupení pohledávky do dne sepisu této žaloby, tedy od 18. 9. 2020 do 16. 2. 2021, nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně proto nadále žádá úhradu úroku z úvěru ve výši 31,90% p. a. z dlužné jistiny úvěru 28 057,57 Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení. V souladu se Smlouvou dále žádá zaplacení úroků z prodlení 10 % p. a. z částky úvěru 29 111,53 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 057,57 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 053,96 Kč, ve výši stanovené , a to od 3. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 28 057,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 2. 4. 2020 ve výši 80 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru z jistiny úvěru do 2. 4. 2020 ve výši 3 182,34 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 053,96 Kč, smluvního úroku 31,90% p. a. z jistiny úvěru ve výši 28 057,57 Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 10 % p. a. z částky ve výši 29 111,53 Kč, sestávají z jistiny úvěru ve výši 28 057,57 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 053,96 Kč, od 3. 4. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci odeslanou doporučeně dne 5. 1. 2021 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení , odst. 2 směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 30. 3. 2015 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb anonymizováno /rámcová smlouva na čl. 19 spisu/

7. Žalovaný dne 24. 1. 2018 učinil právní předchůdkyni žalobkyně Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce, na základě které by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal půjčku splatit pravidelnými měsíčními splátkami. Celková výše půjčky činila 50 000 Kč, zápůjční úroková sazba 31,90 %, celková měsíční splátka 2 076 Kč, celková částka splatná žalovaným 80 897,35 Kč, roční procentní sazba nákladů 37,05 % /návrh na uzavření smlouvy o půjčce na čl. 17 spisu/

8. Právní předchůdkyně žalobkyně návrh žalovaného akceptovala za výše uvedených podmínek. Součástí smlouvy byly produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. /akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na čl. 16 spisu, produktové a všeobecné obchodní podmínky – příloha žalobkyně v elektronickém systému soudu/

9. Dopisem ze dne 2. 4. 2020 žalobkyně žalovanému oznámila, že prohlašuje půjčku za splatnou a žalovaný byl vyzván k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku. /výzva, podací arch na čl. 25, 30 spisu/

10. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 1. 2021, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. /předžalobní upomínka, podací lístek na čl. 28, 32 spisu/

11. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 16. 9. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni. /smlouva o postoupení pohledávek na čl. 33-37 spisu, potvrzení o zaplacení úplaty na čl. 26 spisu/ Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému adresováno dopisem ze dne 30. 9. 2020. Téhož dne byla žalovanému adresována Informace o zpracování osobních údajů. /oznámení o postoupení pohledávky, podací arch na čl. 27, 31 spisu/

12. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 24. 1. 2018 smlouvu o půjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal půjčku v pravidelných měsíčních splátkách vrátit a zaplatit úroky. Sjednaná výše půjčky činila 50 000 Kč, zápůjční úroková sazba 31,90 %, celková měsíční splátka 2 076 Kč, celková částka splatná žalovaným 80 897,35 Kč, roční procentní sazba nákladů činila 37,05 %. Dopisem ze dne 2. 4. 2020 žalobkyně žalovanému oznámila, že prohlašuje půjčku za splatnou a žalovaný byl vyzván k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 1. 2021, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 16. 9. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému adresováno dopisem ze dne 30. 9. 2020.

14. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

15. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení , , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ “).

16. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

17. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle a 2 platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

24. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude poskytnuta finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.

25. Dále, s ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v  , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. V projednávaném případě se právní předchůdce žalobce omezil pouze na zjištění údajů vztahujících se k osobě žalovaného. Ohledně příjmů a výdajů žalovaného není ve smlouvě uvedeno, natožpak ověřeno, ničeho. Viz , 19 /20, 21/ spisu. Z listin předložených žalobkyní se podává, že právní předchůdce žalobkyně na základě již dříve uzavřené Rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bez dalšího přesně dle požadavků uvedených v Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce, aniž by bylo prováděno šetření o úvěruschopnosti tak, jak by dle shora uvedeného mělo být provedeno. Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce byl učiněn dne 24. 1. 2018, téhož dne byl v nezměněném znění akceptován. A to bez jakékoliv specifikace majetkových a osobních poměrů žalovaného. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu neplatná.

26. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o půjčce dle shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu a násl. o. z.

27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Dle obsahu smlouvy měl vrátit zpět celkem částku 80 897,35 Kč. Dle tvrzení žalobkyně pohledávka za žalovaným ke dni postoupení pohledávky činila 32 373,87 Kč, poté již žalovaný neuhradil ničeho. Soud tak má za prokázané, že žalovaný na uvedenou částku plnil celkem 48 523,48 Kč (80 897,35 Kč - 32 373,87 Kč). Žalovaný se tudíž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 1 476,52 Kč (50 000 Kč - 48 523,48 Kč) a je povinen toto plnění dle o. z. vrátit. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 1 476,52 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle ve spojení s  o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky od 3. 4. 2020 (den následující po zesplatnění zápůjčky), když žalovaný měl vědomí o tom, že uvedenou částku musí vrátit, a nadále s ní nesmí disponovat. V ostatních nárocích byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s 

28. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaný byl ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšný. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud tudíž rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.