Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 397/2020-77
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 51 893,16 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 29 761 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 22 132,16 Kč, úroku ve výši 98,69 % ročně z částky 39 598,28 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 49 328 Kč od 1. 11. 2020 do 3. 3. 2021 a úroku z prodlení z částky 19 567 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 29 761 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 4. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 22 132,16 Kč, úroku ve výši 98,69 % ročně z částky 39 598,28 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 49 328 Kč od 1. 11. 2020 do 3. 3. 2021 a úroku z prodlení z částky 19 567 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 24. 1. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v nominální úrokové sazbě 98,69 % ročně, to vše ve 42 měsíčních splátkách po 3 413 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 16. 5. 2020. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu zaplatila jen 10 239 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 49 328,08 Kč (původní jistina 39 598,28 Kč a přirostlý úrok 9 729,80 Kč) a smluvní pokuty ve výši 2 565,16 Kč.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listin y nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto uzavřely účastnice dne 24. 1. 2020 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. bankovní účet částku 40 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 98,69 % ročně v celkem 42 měsíčních splátkách po 3 413 Kč splatných vždy
do každého 16. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 143 346 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této listin y žádná další skutková zjištění nečinil. Z přiložené listin y nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp. Z listin y nazvané prohlášení klientů se pak podává, že žalovaná byla seznámena se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, je si vědoma výše úroků, nenachází se v úpadku a nemá dluhy.
4. Z dopisu ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně jím žalované oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 24. 1. 2020 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář,
ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu. Z přiložené dodejky vyplývá, že tento dopis byl žalované doručen dne 31. 1. 2020.
5. Z listin y nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 24. 1. 2020 žalobkyně žalované převodem na účet vyplatila 40 000 Kč.
6. Z listin y nazvané karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalované eviduje úhrady celkem ve výši 10 239 Kč. Dále z této listin y vyplývá, že žalovaná byla v prodlení se splácením od první splátky, přičemž uhradila pouze tři splátky,
z toho třetí až téměř s měsíčním zpožděním.
7. Z listin y nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že tuto listin u vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem částka, žije sama v družstevním bytě, má výuční list a jejími jedinými výdaji je životní minimum částka, náklady na bydlení ve výši částka a ostatní výdaje částka. I s počítanou rezervou (částka) pak žalované měsíčně zbývají volné zdroje ve výši částka.
8. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2019 a mzdového výměru z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u právnická osoba. anonymizována tři slova právnická osoba na dobu určitou do 28. 2. 2020 na pozici dělnice v kovovýrobě za hodinovou mzdu 95,70 Kč s možností prémií od 0 do 20 %.
9. Z jednotlivých detailů platby soud zjistil, že v prosinci 2019 žalovaná od zaměstnavatele obdržela 17 879 Kč a v lednu 2020 pak 13 015 Kč.
10. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalované ji tento registr 20. 1. 2020 v 11:48 hodin ztotožnil.
11. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaná zde má vyšší CBS skóre, tj. nižší riziko.
12. Z dopisu ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
13. Z dopisu ze dne 17. 7. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
14. Z dopisu ze dne 20. 7. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení se splátkou delšímu než 65 dnů, došlo k zesplatnění úvěru a současně ji vyzvala k okamžité úhradě 49 328 Kč.
15. Z dopisu ze dne 3. 12. 2020 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 20. 7. 2020 došlo k zesplatnění úvěru a vyzývala ji k zaplacení jistiny ve výši 49 328,08 Kč (původní jistina 39 598,28 Kč a přirostlý úrok 9 729,80 Kč) a smluvní pokuty ve výši 1 627,89 Kč, a to nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
16. Z podacího archu ze dne 3. 12. 2020 soud zjistil, že toho dne žalobkyně zasílala žalované zásilku č. RR číslo anonymizována tři slova.
17. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
18. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 24. 1. 2020 (žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele) uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku 40 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit
a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 98,69 % ročně v celkem 42 měsíčních splátkách po 3 413 Kč splatných vždy do každého 16. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 143 346 Kč. Žalobkyně dne 24. 1. 2020 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaná jí zaplatila pouze 10 239 Kč (tj. tři splátky), v důsledku čehož jí žalobkyně adresovala několik upomínek s upozorněním na zesplatnění úvěru a následně oznámení o tom, že úvěr byl zesplatněn. Zástupkyně žalobkyně pak žalované v tzv. předžalobní upomínce oznámila, že jelikož se dostala do prodlení delšího 65 dnů, stal se celý zůstatek úvěru ve výši ke dni 20. 7. 2020 splatným. Žalovaná se však dostávala do prodlení již dříve, a to ihned od první splátky. Při uzavření smlouvy byla žalovaná zaměstnána u právnická osoba. anonymizována tři slova právnická osoba
na dobu určitou do datum na pozici dělnice v kovovýrobě, přičemž v prosinci 2019 měla příjem částka a v lednu 2020 pak částka. Před uzavřením uvedené smlouvy žalovaná žalobkyni (resp. zprostředkovateli) předložila pracovní smlouvu a detaily platby mzdy za měsíce prosinec 2019 a leden 2020. Zprostředkovatel pak ohledně výdajů žalované vycházel z životního minima, nákladů na bydlení ve výši částka a ostatních nákladů částka. Žalobkyně sama pak žalovanou prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací, kde bylo zjištěno vyšší CBS skóre.
19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele
nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
22. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
23. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry,
byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, s čímž se nespokojila a osobu žalované lustrovala v nebankovním registru klientských informací, registru SOLUS a příjmy žalované ověřila detaily plateb. Přitom dospěla k závěru, že žalovaná má čistý měsíční příjem částka, výdaje jen částka a měsíčně jí tak zbývá částka. Ohledně výdajů žalované zprostředkovatel úvěru počítal jen s údajem o životním minimu (do 31. 3. 2020 podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. , avšak zde zprostředkovatel uvedl částka, nikoli tedy částka, jak bylo do datum, ani částka, jak bylo od 1. 4. 2020 podle nařízení vlády č. 61/2020 Sb. ), aniž zjišťoval skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje, které nikterak neověřoval. Stejně jako se žalobkyně, ani zprostředkovatel úvěru nepozastavili nad tím, že žalovaná je zaměstnána jen na dobu určitou do 28. 2. 2020, tj. v zaměstnání skončí po splatnosti první splátky. Vyvstává pak otázka, proč si žalobkyně při tomto zjištění nevyžádala alespoň výpis z účtu žalované, na který měl být sjednávaný úvěr vyplacen, aby měla alespoň základní přehled o skutečné finanční situaci žalované, jejích výdajích a s ohledem na končící zaměstnanecký poměr i o případné rezervě ke splácení poskytovaného úvěru. Bylo by ostatně s podivem, pokud by průměrně rozumná osoba s měsíčně takto vysokými volnými zdroji byla ochotna získat úvěr za tak nehorázný úrok, jako byl uveden v uzavřené smlouvě, a to se splatností tří a půl roku, aniž by získala případný úvěr od kterékoliv banky s úrokem pod 10 % (jak je banky v době uzavření předmětné smlouvy obvykle poskytovaly). Shora uvedené pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila (viz například naprostou ignoraci doby určité u zaměstnaneckého poměru). Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
25. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná již takto vydala 10 239 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 29 761 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den
po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 2. 3. 2021 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 3. 3. 2021, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 4. 3. 2021 do prodlení.
26. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 761 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 4. 3. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 22 132,16 Kč, úroku ve výši 98,69 % ročně z částky 39 598,28 Kč od 22. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 49 328 Kč od 1. 11. 2020 do 3. 3. 2021
a úroku z prodlení z částky 19 567 Kč od 4. 3. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
28. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.