Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 108/2021-39
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 28 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 32 018,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 250 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 15 250 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 32 018,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 250 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 15 250 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 5. 1. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 28 750 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, se sídlem v obec, a žalovaným pod číslem anonymizováno rok číslo dne datum, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina částku 15 250 Kč, smluvní pokuty částku 13 500 Kč, celkem 28 750 Kč. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 3 268,37 Kč za období od prodlení do 20. 5. 2020. Současně žalobkyně požadovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 11,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 15 250 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.
2. Podáním žalobkyně ze dne 29. 4. 2021 byla žaloba vzata částečně zpět do částky 1 000 Kč, představující část smluvní pokuty. V tomto rozsahu soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1 -4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky ve výši 27 750 Kč.
3. Aktivní legitimaci ve věci žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, na kterou byla pohledávka převedena ze společnosti právnická osoba) dne datum, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
5. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2021 byla žalobkyně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně splácet sjednaný úvěr, a to v souladu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
6. Žalobkyně ve svém podání ze dne 29. 4. 2021 uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a dále nahlédnutím do veřejných rejstříků. K těmto tvrzením žalobkyně doložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsaného žalovaným, z jehož obsahu vyplývá, že ke dni poskytnutí úvěru byl ženatý, měl 2 vyživovací povinnosti k dětem do věku 6 let a 15 let a žil v nájmu. Průměrný měsíční příjem celé domácnosti představoval 9 868 Kč. Náklady na bydlení představovaly měsíčně 6 600 Kč, stravování a výživné 3 000 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti tedy představovaly 9 600 Kč. Z pracovní smlouvy žalovaného vyplývá, že tato byla sjednána od 20. 7. 2015 s hodinových hrubým příjmem 75 Kč. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dále žalovaný užíval byt, a to vždy v ročních nájemních intervalech. Výše nájemného z dodatků smlouvy nevyplývá. Za období prosinec 2016 až únor 2017 činila průměrná mzda žalovaného 9 868 Kč. Jiné doklady nebyly žalobkyní předloženy.
7. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok číslo ze dne datum, z transakční historie ke smlouvě o úvěru, z předpisu splátek úvěru a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum podepsána pod č. anonymizováno rok číslo smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty jako dlužníkovi bezúčelově, hotovostně prostředky ve výši 25 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, které měly být uhrazeny ve splátkách po 3 250 Kč. Úroková sazba činila 25,85 % ročně, nikoliv 11,99%, jak je tvrzeno v žalobě. Smluvní strany si dohodly, že za správu úvěru zaplatí dlužník věřiteli poplatek ve výši 5 500 Kč a dále poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 4 750 Kč. Z obsahu smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byly tyto poplatky stanoveny. Celkem byl žalovaný povinen uhradit částku 42 250 Kč, tedy jistinu ve výši 25 000 Kč a dále částku 17 250 Kč, kdy z obsahu smlouvy není zřejmé, co představuje rozdíl mezi částkou 42 250 Kč, jako částkou, která měla být dlužníkem uhrazena a poskytnutou jistinou ve výši 25 000 Kč. Pokud jsou sečteny poplatky za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, což představuje 10 250 Kč (5 500 + 4 750), pak není ze smlouvy jasné, co představuje rozdíl mezi touto částkou a celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 250 Kč. Žalovaný na předmětnou částku fakticky uhradil 27 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.
8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnout.
19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena a vyhodnocena v potřebném rozsahu, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. K úvěruschopnosti žalovaného byly doloženy pouze mzdové listy, z nichž vyplynulo, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za 3 měsíce činil 9 868 Kč, přičemž výdaje rodiny žalovaného se dvěma nezletilými dětmi představovaly 9 600 Kč. Již z těchto základních položek je zřejmé, že žalovanému nemohlo po zaplacení základních životních výdajů na nájem, stravu apod. zůstat tolik finančních prostředků, aby byl schopen hradit splátky úvěru ve výši 3 250 Kč. Za této situace neměl věřitel spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnout a soud má za to, že smlouvu lze z tohoto pohledu považovat podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.
20. Soud má dále za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy. Ve smlouvě jsou sjednány 2 poplatky (za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek), aniž by bylo jakýmkoliv způsobem transparentně objasněno, jak věřitel tyto poplatky stanovil a z čeho vyplývá jejich výše. Rovněž není ve smlouvě objasněno, co představuje rozdíl mezi celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 250 Kč a částkami představujícími poplatky za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek ve výši 10 250 Kč. Samozřejmě lze logicky dovodil, že se jedná asi o kapitalizovaný úrok z úvěru, avšak tato skutečnost ze smlouvy nevyplývá a lze tedy konstatovat, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru je tedy neurčité a z tohoto důvodu neplatné. Soud má rovněž za to, že sjednání poplatků za správu úvěru i za hotovostní výběr splátek lze také považovat za sjednané v rozporu s dobrými mravy, a to s odkazem na § 580 odst. 1 o. z. S odkazem na ustanovení § 6 o. z., má soud za to, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
21. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy zahrnující ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto nákladů spotřebitelského úvěru v dané výši, by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě.
22. Vzhledem k výše uvedenému soud uplatněný nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poukázána částka 25 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný zaplatil částku 27 000 Kč, žádné bezdůvodné obohacení na jeho straně nevzniklo. S přihlédnutím k tomuto závěru soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a řízení bylo částečně zastaveno z důvodu zavinění na straně žalobkyně. Žalovanému pak žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.