Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 263/2020-76

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa,

právně zastoupené titul. jméno příjmení,

advokátkou se sídlem adresa,

proti

žalované: osobní údaje žalované

hlášena na adrese adresa žalované,

o zaplacení 18 060,45 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 060,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 244 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, a dále úroku ve výši 102,34 % ročně z částky 10 355,66 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 18 060,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 244 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, a dále úroku ve výši 102,34 % ročně z částky 10 355,66 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit 18 060,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 244 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení a dále se smluvním úrokem ve výši 102,34 % ročně z částky 10 355,66 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 42 854 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 23. 7. 2018 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 25. 7. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 167,01 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 488 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem roku 2018. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalované, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalované. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru uhradila v období od 10. 8. 2018 do 12. 8. 2019 celkem 19 344 Kč (1 488 Kč x 13 splátek). V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 21. 11. 2019 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina celkem 10 355,66 Kč a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 490,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 2 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy 2 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru v částce 12 846,09 Kč ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 23. 11. 2019 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 3 816,45 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru z částky 10 355,66 Kč ve výši 102,34 % ročně od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 42 854 Kč. Žalovaná shora uvedené částky žalobkyni neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. V podání došlém soudu dne 13. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, hodnocení klienta a prohlášení klienta, dále z dokladů o příjmech žalované, z nichž je patrné, že celkový čistý měsíční příjem žalované činil 22 000 Kč a celkové měsíční náklady žalované činily 12 410 Kč. Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 8 590 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně vycházela z formuláře hodnocení klienta, když provedla analýzu bonity žalované, dále byly zjišťovány informace týkající se stavu žalované, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta byly výdaje pečlivě zkoumány a byla to právě žalovaná, kdo byla povinna uvést jednotlivé výdaje. Dále žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis z registru SOLUS, pracovní smlouvu včetně její změny, dvě výplatní pásky a částečný výpis z bankovního účtu. Při posouzení výdajů žalované žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovanou, které žalovaná svým podpisem potvrdila v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedla, že jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 23. 7. 2018 uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 35 712 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách splatných po 1 488 Kč. Úroková sazba činila 167,01 % ročně. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že žalovaná obdržela uvedené informace o poskytovaném úvěru.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru z elektronického výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 25. 7. 2018 byla na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě odeslána částka 15 000 Kč.

7. Z oznámení ze dne 26. 7. 2018 vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Z přiložené dodejky vyplývá, že písemnost byla žalobkyní doručována dne 27. 7. 2018.

8. Z y označené jako karta klienta ze dne 14. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalované a adresu jejího zaměstnavatele.

9. Z y označené jako hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalované je uvedena částka 22 000 Kč (ze zaměstnání). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka 3 410 Kč, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.) činí 2 000 Kč, náklady na bydlení činí 5 000 Kč, celkem tedy výdaje dosahují částky 10 410 Kč, v kolonce rezerva je uvedena částka 1 000 Kč, přičemž další výdaje žalované jsou nulové (a to např. druhá osoba v domácnosti, spoření, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná má maturitu, je zaměstnána u právnická osoba, anonymizováno, je svobodná,bydlí v pronájmu. Ve výpisu registru SOLUS je uvedeno, že žalovaná dluží po splatnosti částku 7 750 Kč, přičemž počet dlužných splátek činí jednu. Z tabulky hodnocení klienta (NRKI) vyplynulo, že žalovaná dosáhla kódu příznaku 16, kdy klientova smlouva je hodnocena jakožto špatná (negativní příznak).

10. Z pracovní smlouvy včetně její změny vyplývá, že žalovaná nastoupila dne 12. 6. 2002 jako dělnice konfiserie u společnosti právnická osoba, dne 11. 6. 2003 došlo ke změně pracovní smlouvy, kdy pracovní poměr byl s účinností od 17. 6. 2003 změněn na dobu neurčitou. Z výplatní pásky žalované za měsíc květen 2018 vyplývá, že čistá měsíční mzda žalované za shora uvedené období činila 24 543 Kč. Za měsíc červen 2018 činil čistý měsíční příjem žalované 23 603 Kč.

11. Z detailu pohybu – bezhotovostního příjmu žalované u právnická osoba banka vyplývá, že dne 10. 7. 2018 obdržela žalovaná na účet částku 22 668 Kč, a to od společnosti právnická osoba Z detailu pohybu – bezhotovostního příjmu žalované u právnická osoba banka vyplývá, že dne 8. 6. 2018 obdržela žalovaná na účet částku 24 047 Kč, a to od společnosti právnická osoba Z výpisu z účtu číslo bankovní účet (číslo výpisu 6/ 2018) vedené na jméno celé jméno žalované, ulice a číslo, PSČ obec, vyplývá, že za období od 1. 6. 2018 do 30. 6. 2018 činil starý zůstatek 96,22 Kč a nový zůstatek 112,66 Kč. Bližší údaje o konkrétních pohybech na shora uvedeném účtu nejsou uvedeny.

12. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.

13. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 10. 2019, 18. 11. 2019, vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

14. Z oznámení ze dne 21. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že s ohledem na její prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána, a to dne 11. 5. 2020.

16. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalované.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 15 000 Kč. Na jejím základě obdržela žalovaná na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázala vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaná uhradil celkem částku 19 344 Kč (13 x 1 488 Kč). Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované řádně úvěr splácet provedla šetření v registru SOLUS, dále v registru NRKI. Ze strany žalobkyně bylo žalované zasláno oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzva.

18. Dle , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

23. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 15 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

28. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení pracovní smlouvy, dvou výplatních pásek žalované a jednoho kusého výpisu z účtu), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami, aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalované za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, bydlí v pronájmu. Je velmi nepravděpodobné, že by žalovaná vynaložila za bydlení jen 5 000 Kč, a ostatní výdaje činily celkem 5 410 Kč (splátky 2 000 Kč a částka životního minima 3 410 Kč). Je pak stejně nepravděpodobné, že by žalovaná měla nulové výdaje v ostatních položkách formuláře (doprava, kurzy, záliby, apod.). Žalobkyně rovněž opomněla opatřit si od žalované kompletní výpisy z bankovního účtu žalované (žalobkyně sice předložila jeden neúplný výpis bankovního účtu, kdy navíc v kolonce starý zůstatek je uvedena částka 96,22 Kč a nový zůstatek činí pouze částku 112,66 Kč) za několik měsíců nazpět, což by jí nepochybně poskytlo věrohodný podklad pro úvahy o majetkových poměrech žalované a její měsíční bilanci příjmů a výdajů. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

29. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

30. Jelikož žalobkyně uhradila žalované 15 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek však plyne, že žalovaná v období od 10. 8. 2018 do 12. 8. 2019 vrátila žalobkyni celkem částku 19 344 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.