Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 130/2021-63
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 544 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 489 Kč a částky 2 544 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 679,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 489 Kč a částky 2 544 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 679,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je zaplacení jistiny 6 000 Kč, smluvní pokuty 2 544 Kč a kapitalizovaného úroku 1 489 Kč ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným, spolu se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka (tj. zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum) a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Podáním ze dne datum žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky částka (kapitalizovaného úroku částka a smluvní pokuty částka) a setrvala na žalobě co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka za období od datum do datum. Dle § 96 odst. 1 , 2 věty první o. s. ř. o. s. ř. soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3 , 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Soud skutkově uzavřel, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, s žalovaným uzavřeli distančním způsobem smlouvu označenou jako smlouva o úvěru číslo dne datum a dne datum (dále jen společně„ smlouva o úvěru), v nichž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr v celkové výši částka na účet č. bankovní účet; úrok byl sjednán k tomuto úvěru ve výši 31,65 % ročně do data splatnosti a roční procentní sazba nákladů byla sjednána k tomuto úvěru ve výši 451,7 % do data splatnosti; splatnost úvěru byla sjednána do 30 dnů – datum (viz smlouva o úvěru číslo ze dne datum a ze dne datum, obchodní podmínky). Žalovanému byla dne datum na jeho účet č. bankovní účet poskytnuta společností právnická osoba částka částka a dne datum poskytnuta částka částka (viz výpis z účtu). Žalovaný byl společností právnická osoba dopisem ze dne datum upomenut o úhradu částky částka, dopisem ze dne datum byl upomenut o úhradu částky částka, dopisem ze dne datum byl upomenut o úhradu částky částka, dopisem ze dne datum byl upomenut o úhradu částky částka, dopisem ze dne datum byl upomenut o úhradu částky částka, dopisem ze dne datum byl upomenut o úhradu částky částka a dopisem ze dne datum byl upomenut o úhradu částky částka z předmětné smlouvy o úvěru (viz dopis ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum). právnická osoba se zavázala postoupit na žalobkyni mimo jiné též pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo ke dni zaplacení úplaty za postoupení pohledávek; úplata za postoupené pohledávky byla uhrazena žalobkyní společnosti právnická osoba dne datum a oznámení společnosti právnická osoba o postoupení této pohledávky na žalobkyni bylo odesláno žalovanému dne datum (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh, dopis – potvrzení o přijetí platby ze dne datum, dopis - oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací arch, výpis žalobkyně z obchodního rejstříku, vedeného název soudu oddíl anonymizováno, vložka číslo). Dopisem ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do datum s upozorněním, že když dlužná částka nebude ze strany žalovaného uhrazena, bude podána žaloba za účelem vymožení této dlužné částky (viz dopis - výzva před podáním žaloby ze dne datum, podací arch).
6. Z listin y anonymizováno číslo soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.
7. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 a ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
8. Dle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanský zákoník em v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.
9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).
15. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na ni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uplatněná pohledávka z poskytovatele úvěru.
16. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) soud nejprve zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala (ani netvrdila), že by poskytovatel úvěru této své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zmiňovaných judikatorních závěrů dostál, tedy že by zjišťoval údaje o zdroji a výši příjmů či výdajů žalovaného a tyto jakkoli aktivně prověřoval či si je nechal žalovaným doložit. Žalobkyně pak ve svém podání ze dne datum uvedla, že listinami, prokazujícími prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytovatelem, nedisponuje. Vzhledem k nedostavení se žalobkyně k nařízenému jednání soudu, když jen u jednání soudu se může účastníkům dostat poučení soudem dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , nemohla být žalobkyně ve věci soudem poučena dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. ke splnění její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k okolnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. A proto je třeba uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že by dostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě, pročež je posuzovaná úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 419 a násl. a § 1810 a násl. občanského zákoníku ), neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud ex lege v souladu s § 588 občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).
17. Pakliže ale soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 , uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud žalobkyni v této souvislosti nemusel poučit procesně dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když při změněné právní kvalifikaci žalobní tvrzení byla dostatečná a mohla být bez dalšího podkladem pro věcné rozhodnutí, tedy soud na jejich základě mohl dospět k závěru o vyhovění žalobě, nebo o jejím zamítnutí i z jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008 a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2721/2011 ). V daném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku . V poměrech dané věci vyšlo najevo, že poskytovatel úvěru žalovanému bez právního důvodu poskytl dne datum částku částka a dne datum částku částka, tedy částku v celkové výši částka, kterou žalovaný dosud nevrátil a kterou je žalovaný povinen dle uvedených ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení žalobkyni vrátit.
18. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru nebo jeho právního nástupce. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku ) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla doručena žalovanému dne datum, když jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalovaného nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku , neboť i dle tohoto ustanovení je nezbytně třeba, aby zásilka jeho adresátu„ došla“ (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1660/19 ). Lhůta 7 dnů od doručení žaloby žalovanému, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou, kdy žalovaný mohl plnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku . Pokud žalovaný dluh nesplnil v uvedené lhůtě, ocitl se dne datum v prodlení se zaplacením dle § 1968 věty první a § 607 občanského zákoníku . Dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů je pak žalovaný povinen od datum do zaplacení zaplatit žalobkyni z dlužné částky též úrok z prodlení v zákonné výši
8,50 % ročně.
19. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud vyhověl žalobě žalobkyně co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně úspěšná co do poloviny hodnoty sporu (výrok II. rozsudku), počítáno z celkové hodnoty sporu včetně příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozhodnutí, když i částečné zastavení řízení je nutno dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. o. s. ř. z procesního hlediska vyhodnotit jako neúspěch žalobkyně, rozhodl soud podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
21. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí, nebo exekuce.