Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 291/2021-27
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 608 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 608 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 608 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 608 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 608 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že je právnickou osobou - příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ ZOPV“). Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně z procesu předepsaného v § 15 odst. 1 až 3 ZOPV. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil, registrační značka, VIN kód je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, a žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 17. 2. 2019 do dne 13. 8. 2019 k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Tím, že žalovaný nesjednal pojištění ve vztahu k vozidlu, porušil svoji zákonnou povinnost. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek dle § 4 odst. 1 ZOPV ve výši součinu počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno (178), a denní sazby příspěvku ve výši 86 Kč (celkem 15 308 Kč), a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, přičemž jeho splatnost nastala dne 29. 2. 2020. Žalovaný na výzvu ani na následně zaslanou předžalobní upomínku nereagoval. Žalobkyně vedle dlužné částky požadovala dále zákonný úrok z prodlení.
2. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.
4. Žalovaný je zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla registrační značka. V období 17. 2. 2019 - 13. 8. 2019 (178 dní) nebylo u tohoto vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 16. 1. 2020 k úhradě příspěvku do garančního fondu a nákladů na uplatnění práva na příspěvek v celkové výši 15 308 Kč, a to do 30 dnů od doručení tohoto dopisu. Výzva, která byla žalovanému doručena, obsahovala popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobkyně i poučení o možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. (Zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných včetně informace o doručení).
5. Žalovaný byl k úhradě příspěvků upomínán. (Zjištěno z upomínky úhrady).
6. Žalovaný přes upomínku příspěvek do garančního fondu a náklady na uplatnění práva na příspěvek nezaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. (Zjištěno z předžalobní výzvy a včetně poštovního podacího archu).
7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř., přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé.
8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný jakožto vlastník a provozovatel nákladního automobilu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně další výzvu k plnění.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud úpravu analogicky ke smluvnímu vztahu, neboť zákonná úprava vzniku povinnosti platit televizní poplatek supluje platbu z uzavřené smlouvy, jejímž obsahem je pojištění odpovědnosti. Ze stejného důvodu soud dospěl i k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české, a to podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
10. Vzhledem k tomu, že v rozhodném období u předmětného vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, nebyla v rozporu s § 1 odst. 2 ZOPV pojištěna odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, která je profesní organizací pojistitelů zřízenou podle § 18 odst. 1 ZOPV, v souladu s § 4 odst. 1 ZOPV příspěvek za každý den porušení výše uvedené povinnosti. Denní sazba příspěvku pro předmětné vozidlo činí 86 Kč (§ 4 odst. 5 ZOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Období, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno, trvalo 178 dní. V souladu s § 4 odst. 3 ZOPV tedy činí příspěvek za toto období částku ve výši 15 308 Kč. Dále byl žalovaný v souladu s § 4 odst. 4 ZOPV povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovaného včas vyzvala k zaplacení těchto částek (§ 4 odst. 6 ZOPV), přičemž zaslaná výzva obsahovala všechny náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 ZOPV. Žalovaný však dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nezaplatil. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužný příspěvek i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek.
11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný do dne splatnosti dlužný příspěvek neuhradil, dostal se následujícího dne do prodlení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 505 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za předžalobní výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 452 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.