Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 117/2021-41
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 490 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 12. 2019, z částky 5 388,71 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 154,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 254,02 Kč, úrok 23,72% ročně z částky 7 188,71 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 800 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 490 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 12. 2019, z částky 5 388,71 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 154,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 254,02 Kč, úrok 23,72% ročně z částky 7 188,71 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 9 490 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 1. 12. 2016, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále žalovaný zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za kterou se zavázal zaplatit poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 305Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 11. 1. 2018. Uhradil pouze částku 8 200 Kč, poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena dne 22. 11. 2019. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 9 490 Kč zahrnující jistinu ve výši 7 188,71Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 145,72Kč a dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 155,57 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 3 254,02 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 188,71Kč od 12. 1. 2018 (ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 154,19 Kč (z dlužné jistiny od 19. 1. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do 29. 11. 2019), dále úrok z prodlení v zákonné výši 8,50% ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného obsažené v kartě zákazníka, dokladů uvedenými v této kartě a z insolvenčního rejstříku ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo ze dne 1. 12. 2016 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 17 690 Kč, která zahrnuje částku 10 000 Kč, úrok ve výši 1 400Kč, poplatek ve výši 2 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 305 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 28. 7. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka podepsané žalovaným, dohody o provedení práce, výdajového dokladu soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného, kdy žalovaný potvrdil další příjem ve výši 12 800 Kč a výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 4 500 Kč a osobní výdaje 4 200 Kč, splátky úvěru 500Kč, celkem výdaje ve výši 9 200 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 3 600 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). V kartě zákazníka jsou zaškrtnuty jako ověřené doklady nájemní smlouva, SIPO, pracovní smlouva, výplatní pásky, doklad o vlastní pronajímané věci, k osobě žalovaného je uvedeno, že v domácnosti žije s partnerkou, je nezaměstnaný. Dle dohody o provedení práce měl žalovaný uzavřenu dohodu o provedení práce na dobu od 12. 1. 2015 do 31. 12. 2015, od 12. 1. 2016 do 21. 12. 2016, dle výdajových dokladů byla žalovanému vyplacena dne 20. 10. 2016 částka 4 960 Kč, dne 19. 9. 2016 částka 3 000 Kč, dne 21. 11. 2016 částka 9 365 Kč. Výdajové doklady neobsahují žádnou identifikaci osoby vydávající uvedené částky, podpis žalovaného se nachází v části označené pokladník na dvou výdajových dokladech a na dokladu s částkou 4 960 Kč u podpisu příjemce.
5. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jeho osobních výdajů. Deklarované výdaje spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2016 na základě zákona o státní sociální podpoře. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
6. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalovaného, z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, dokladu SIPO, z insolvenčního rejstříku. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho uváděných osobních výdajů, splátky úvěru. Žalobkyně nepředložila soudu nájemní smlouvu, doklad SIPO, doklad o vlastnictví pronajaté věci. Deklarované výdaje v kartě zákazníka spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2016 na základě zákona o státní sociální podpoře a nařízení vlády č. 395/2015Sb. V případě týdenních splátek ve výši 305 Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 1 220 Kč, k dispozici měl mít žalovaný použitelný příjem ve výši 3 600 Kč. Žalovaný byl nezaměstnaný, poslední splátka úvěru byla stanovena na 11. 1. 2018, dle dohody o provedení práce se žalovaný zavázal vykonávat pracovní činnost do 31. 12. 2016. Z listin není zřejmé, zda byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr v následující době po 31. 12. 2016, ohledně splátky úvěru uvedené v kartě zákazníka, nelze doznat výši částky, která má být splacena a za jakých podmínek. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Žalobkyně soudu nepředložila žádný doklad o tom, že se právní předchůdce žalobkyně skutečně zabýval řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného, neboť soudu nedoložila veškeré doklady, na základě kterých posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty a doklady, které byly soudu předloženy, nelze mít za dostatečné pro náležité posouzení jeho úvěruschopnost. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
7. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. o potřebě prokázat náležité posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 8 200 Kč a byla mu poskytnuta částka 10 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 1 800 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 podané k přepravě dne 13. 12. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 19. 12. 2019. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. . V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, v rozsahu 62,07%, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.