Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
217 C 11/2021-56
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 12 864 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.268,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.268,00 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 9.084,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.084,00 Kč od datum do zaplacení, dále částky ve výši 1.512,30 Kč a v rozsahu úroku ve výši 50,99% ročně z částky ve výši 9.586,92 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34.819,00 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.268,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.268,00 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 9.084,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.084,00 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky ve výši 1.512,30 Kč a v rozsahu úroku ve výši 50,99% ročně z částky ve výši 9.586,92 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34.819,00 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.864,00 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000,00 Kč, který se společně s úrokem z úvěru ve výši 64,76 % ročně zavázal splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 1.612,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2019. Žalovaný však porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a sjednané splátky řádně a včas nehradil, celkem uhradil 17.732,00 Kč. S ohledem na uvedené žalobce poskytnutý úvěr zesplatnil k datu datum. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 9.586,92 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od datum do zaplacení, dále částku ve výši 1.066,30 Kč představující úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru s úrokem z prodlení v zákonné výši z dané částku od datum do zaplacení, dále částku ve výši 200,00 Kč z titulu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy s úrokem z prodlení v zákonné výši z dané částky od datum do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 499,00 Kč dle bodu 6.1 smlouvy s úrokem z prodlení v zákonné výši z dané částky od datum do zaplacení, dále se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 1.512,30 Kč za každý den prodlení žalovaného od datum do datum a dále úrok za poskytnutí úvěru ve výši 50,99 % ročně z částky ve výši 9.586,92 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 34.819,00 Kč. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za účelem zjištění skutkového stavu soud provedl dokazování listinnými důkazy, kterými byly - výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, předsmluvní formulář ze dne datum, smlouva o úvěru číslo oznámení žalobce o schválení úvěru s dokladem o doručení do schránky žalovaného v klientské zóně a o zaslání na e-mailovou adresu žalovaného dle smlouvy ze dne datum, technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu – informace pro klienty, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu ze dne datum, ověření v registru příjmení, ověření v registru NRKI, ověření v registru právnická osoba, doklady o úvěryschopnosti klienta (výpis z bankovního účtu č. 2019), karta klienta, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum, oznámení o zesplatnění úvěru datum, předžalobní výzva ze dne datum vč. poštovního podacího archu, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávky ze dne datum vč. přílohy odborné vyjádření k efektivní a nominální úrokové sazby a k jejich vzájemnému přepočtu, výpis z ČNB ohledně výše úrokových sazeb v období červen 2019.
4. Z výše citovaných listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce je subjektem, který je držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů s tím, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru číslo kdy schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum doručeným žalovanému téhož dne. Na základě uzavřené smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000,00 Kč, který se společně s úrokem z úvěru ve výši 64,76 % ročně zavázal splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 1.612,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2019 RPSN činila 64,76 % Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 29.016,00 Kč. V bodu 6.1 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů ve výši 499,00 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2.999,00 Kč). V bodu 6.2 smlouvy byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalované delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200,00 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradu, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Uvedené bylo zjištěno výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, předsmluvní formulář ze dne datum, smlouva o úvěru číslo oznámení žalobce o schválení úvěru s dokladem o doručení do schránky žalovaného v klientské zóně a o zaslání na e-mailovou adresu žalovaného dle smlouvy ze dne datum, technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu – informace pro klienty, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu ze dne datum.
5. Žalobce nahlédnutí do systému příjmení nezjistil žádné dluhy žalovaného. Žalobce dne datum žalovaného vyhodnotil v rámci tzv. skóre 331 (kategorie II. v rozmezí 236 - 404, kdy zjistil menší riziko, lepší segment klientů, možnost lepší nabídky tenoru a částky k vyplacení, což vyplývá z výpisu v registru NRKI. Ze zprávy právnická osoba ze dne datum zjištěno, že žalovaný dosáhl raitingu N – neurčitý a skóre 341, což odpovídá blíže nevysvětlené hodnotě. Dále jako jediná listin listina vyžádaná od žalovaného byl výpis z běžného účtu č. 2019, z něhož bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 6.586,45 Kč a konečný 9.351,77 Kč, kdy bylo zjištěno zejména čerpání úvěru od jiných nebankovních společností, a to dne datum ve výši 23.377,00 Kč, dne datum od právnická osoba ve výši 4.500,00 Kč a dne datum od právnická osoba ve výši 30.000,00 Kč. Současně z předmětného výpisu byla zjištěna řada prováděných splátek. Ze strany žalobce nebyly zjištěny jakékoliv údaje týkající se měsíčních příjmů žalobce, jakož i jeho pravidelných měsíčních výdajů např. na bydlení, elektriku, plyn apod.
6. Žalovaným byla na poskytnutý úvěr uhrazena částka ve výši 3 224,00 Kč dne datum, částka ve výši 499,00 Kč dne datum, částka ve výši 1 113,00 Kč dne datum, částka ve výši 1 612,00 Kč dne datum, částka ve výši 1 612,00 Kč dne datum, částka ve výši 1 612,00 Kč dne datum, částka ve výši 1 612,00 Kč dne datum, částka ve výši 1 612,00 Kč dne datum, částka ve výši 1 612,00 Kč dne datum, částka ve výši 3 224,00 Kč dne datum. Žalovaný tedy uhradil celkem 17.732,00 Kč, což bylo zjištěno z karty klienta.
7. Výzvou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k zaplacení splátky číslo splatné dne datum a splátky číslo splatné dne datum. Následně dne datum byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužných částek, kdy následně vyzval žalobce žalovaného dále k úhradě splátky číslo splatné dne datum, splátky číslo splatné dne datum vč. příslušenství v podobě smluvních pokut a poplatky. Dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě splátky číslo splatné dne datum, splátky číslo splatné dne datum a splátky číslo splatné dne datum, jakož i účelně vynaložených nákladů ve výši 200,00 Kč, smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč a 299,00 Kč. Na uvedené žalovaný nereagoval, a proto žalobce dopisem ze dne datum úvěr k uvedenému datu zesplatnil, s tím, že dlužná částka představovala částku ve výši 11.352,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.586,92 Kč, přirostlých úroků z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 1.066,30 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200,00 Kč. Uvedené bylo zjištěno z karty klienta, výzvy k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum, oznámení o zesplatnění úvěru datum. Následně právní zástupce žalobce zaslal ještě žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím České pošty s.p. dne datum. Žalovaný požadované částky dle výzev žalobce nezaplatil, byť byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávek a vzniku dalších nákladů. Uvedené bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum vč. poštovního podacího archu.
8. V období červen 2019 se obvyklá výše úrokových sazeb u úvěrů pohybovala v rozmezí cca 3,57 % - 24,11 % ročně, což bylo zjištěno z výpis z ČNB ohledně výše úrokových sazeb v období červen 2019.
9. K předloženému důkazu vyjádření znalce k problematice úročení pohledávky soud uvádí, soud z jeho závěrů nevycházel, neboť tento posudek nezpracovává problematiku konkrétní projednávané věci, ale předkládá obecné závěry bez zohlednění konkrétních smluvních ujednání.
10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. S ohledem na vznik závazkového vztahu soud věc posuzoval dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru – ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZUS).
11. Podle § 2 odst. 1 ZSU spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 ZSU, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen NOZ ) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 547 NOZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
15. Podle § 580 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 NOZ , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez správního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena v červnu 2019 smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ , kdy žalovanému byla žalobcem dne datum vyplacena částka ve výši 20.000,00 Kč, představující úvěr, který se žalovaný zavázal splatit v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.612,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého měsíce počínaje červencem 2019. Žalovaný uhradil celkem 17.732,00 Kč, kdy poslední platba byla provedena dne datum, dále již nebylo hrazeno ničeho tj. žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, a proto žalobce v souladu s bodem 6.3 smlouvy úvěr zesplatnil ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum.
20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce si od žalované vyžádal informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, tedy vyšel toliko z informací, které žalovaná jako úvěrovaný žalobci jako úvěrujícímu o své osobní a finanční situaci poskytla, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. V řízení bylo prokázáno (výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), že skóre žalovaného činilo 331 bodů, což odpovídá kategorii II. (číslo), znamenající menší riziko v interní Score Card. Současně bylo v řízení prokázáno, a to předloženým výpisem z účtu žalovaného č. 2019, že žalovaný splácí řadu úvěrů, přičemž v období květen a červen 2019 čerpal další tři úvěry či půjčky od nebankovních subjektů ve výši 57.877,00 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobce v projednávané věci vůbec jakýmkoliv způsobem nezkoumal a neověřoval si příjmy ani výdaje žalovaného. Výdaje na bydlení, jakož i obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Totéž platí i ohledně příjmů žalovaného. Rovněž nebylo ověřeno, zda žalovaný hradí řádně a včas splátky úvěrů (viz. výpis z účtu žalovaného). Žalobce rovněž neověřil, zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnosti. Žalobce si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními úvěru, navíc u osoby, která čerpá řadu úvěrových produktů. Dále je třeba vzít v úvahu i výdaje, které lze obtížněji doložit, jako výdaje, na stravu, léky, oblečení apod.
21. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 NOZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Pokud žalobce vycházel toliko z objektivně nedoložených údajů žalovaného o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech a navíc přehlížel zjevnou neschopnost žalovaného splácet, nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
22. S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo je absolutně neplatná, když žalobce řádně nezkoumal a neposoudil úvěruschopnost žalovaného. ulice smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, zjevně narušuje veřejný pořádek. Současně nelze přehlédnout, že žalovanému byl úvěr vyplacen ještě před tím, než došlo ke schválení úvěru. Dále je třeba podotknout, že i kdyby soud předmětnou smlouvu o úvěru neshledal neplatnou ze shora uvedených důvodů, musel by nezbytně dospět k závěru o neplatnosti jednotlivých smluvních ujednání týkajících zejména výše úroků, neboť výše úroku požadovaná žalobcem ve výši 50,99 % ročně (ve smlouvě 64,77 % ročně) odporuje zákonu, neboť se jedná o úrok lichvářský (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Obdobně jde odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2 2007, z něhož vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát, a to s ohledem na vyšší riziko, které je spojeno s půjčováním peněz mezi fyzickými osobami. Zejména s ohledem na dlužníky, kteří by na úvěr u banky jen stěží dosáhli. Z uvedeného tedy vyplývá, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. Ze statistických údajů ČNB bylo zjištěno, že v únoru 2019 činily úrokové sazby u úvěrů poskytovaných bankami od cca 3,57 % - 24,11 % ročně.
23. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu 2.268,00 Kč, kdy žalobce má pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 NOZ , neboť žalovaný se na úkor žalobce obohatil bez právního důvodu. Vzhledem k tomu že žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20.000,00 Kč uhradil 17.732,00 Kč, je povinen zaplatit rozdíl tj. částku ve výši 2.268,00 Kč žalobci zaplatit jako bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu je povinen hradit i příslušenství pohledávky, kterým jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny ve výši 2.268,00 Kč, a to od datum do zaplacení.
24. Zbývající částky požadované žalobcem není žalovaný povinen zaplatit, neboť se jedná o nároky z neplatné úvěrové smlouvy (9.084,00 Kč sestávající se z zamítnuté jistiny, úroku, smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč dle bodu 6.1. smlouvy, smluvní pokuty ve výši 1.512,30 Kč dle bodu 6.5. smlouvy, náhrady nákladů ve výši 200,00 Kč dle bodu 6.2. smlouvy). Soud proto nárok žalobce na úhradu těchto částek ve výroku II. zamítl.
25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl (17,63 % úspěch). Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. (82,37 %), ohledně kterého soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalovaný byl proto úspěšný v rozsahu 82,37 % předmětu řízení, žalobce byl úspěšný v rozsahu 17, 63 % předmětu řízení. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení ve výši 64,74 % (82,37 % minus 17,63% = 64,74 %) účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovanému podle obsahu spisu v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, nezbylo soudu, než o nákladech řízení rozhodnout tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.
26. Lhůta k plnění byla odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.