Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 116/2021-23
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul. jméno anonymizováno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 13 467 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.000,00 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 515,85 Kč od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8.000,00 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 5.467,00 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 423,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.000,00 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 515,85 Kč od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8.000,00 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 5.467,00 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 423,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13.467,00 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne datum prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované téhož dne poskytnut úvěr ve výši 8.000,00 Kč, který se společně s poplatkem ve výši 3.579,00 Kč zavázala splatit nejpozději do datum. Před uzavření smlouvy žalobce posoudil úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná musela prokázat nejprve svoji totožnost příslušným dokladem a výpisem z účtu, přičemž žalobce si dále vyžádal výpis z databáze poskytovatelů úvěru anonymizována dvě slova, kdy z předložených listin y vyplynulo, že žalovaná disponuje dostatečně vysokými čistými příjmy nutnými ke splacení úvěru, kdy její měsíční příjem za číslo byl cca 22.000,00 Kč měsíčně a z výpisu z účtu vyplývá kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc Kč. Žalovaná však své povinnosti nesplnila a úvěr řádně a včas nesplatila, a to ani na základě výzvy žalobce ze dne datum ve spojení s předžalobní výzvou ze dne datum. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 8.000,00 Kč dle č.l. IX.1 smlouvy za období od datum do datum tj. ve výši 1.888,00 Kč. Dále žalobce za období od datum do datum kapitalizoval úroky z prodlení na částku ve výši 515,85 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Za účelem zjištění skutkového stavu soud provedl dokazování listinnými důkazy, kterými byly - smlouva o úvěru číslo ze dne datum, výpis z účtu žalobce, kopie dokladu totožnosti žalované, výpis z účtu číslo a výplatní lístky číslo žalované, výpis spisová značka, výzva ze dne datum vč. předžalobní výzvy ze dne datum.
4. Z výše citovaných listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalované bezúročný úvěr ve výši 8.000,00 Kč, který byl žalované vyplacen dne datum na účet č. bankovní účet, kdy tento účet je uveden ve smlouvě jako účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr ve výši 8.000,00 Kč vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.790,00 Kč (žalované byla poskytnuta sleva z původně stanoveného poplatku ve výši 3.579,00 Kč) tj. celkem částku ve výši 9.790,00 Kč splatit do 35 dnů od poskytnutí úvěru tj. do datum. Pro případ prodlení s úhradou úvěru bylo v č.l. VIII bod 7 ujednáno, že pokud úvěr nebude řádně a však uhrazen, nenabude účinnosti sleva na poplatku za poskytnuti úvěru tj. žalovaná je povinna žalobci doplatit zbývající částku poplatku a v č.l. IX. 1 písm. a) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky, ohledně které je žalovaná v prodlení.
5. Dne datum byla prověřena úvěrová a platební historie žalované, kdy nebyl zjištěn žádný úvěr po splatnosti, kdy byla zjištěna existence tří ukončených smluv, žalovaná byla vyhodnocena jako osoba s nízkým rizikem. Poslední čerpaná půjčka byla ze dne datum, s tím že 16 žádostí o půjčku bylo zamítnuto. Příjmy žalované činily měsíčně v období číslo cca 22.000,00 Kč (jedná se období cca 6 měsíců před uzavření smlouvy o úvěru), z výpisu z účetu za číslo bylo zjištěno, že na tomto jsou evidovány běžné transakce jako výběry z ATM či příchozí platby bez uvedení důvodu. Uvedené bylo zjištěno z výpisu z účtu číslo a výplatních lístků číslo žalované, výpisu spisová značka.
6. Výzvou ze dne datum odeslanou žalované emailem na emailovou adresu uvedenou žalovanou email byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, který byl vyčíslen v předžalobní výzvě ze dne datum, která byla nedílnou součástí emailu ze dne datum. Dlužná částka činila celkem částku ve výši 18.267,69 Kč a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 8.000,00 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.579,00 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení od datum do datum ve výši 417,49 Kč, smluvní pokuty za období od datum do datum ve výší 1.528,00 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4.743,20 Kč. Dodatečná lhůta k plnění byla stanovena do 7 dnů od doruční dané výzvy.
7. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. S ohledem na vznik závazkového vztahu soud věc posuzoval dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru – ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZUS).
8. Podle § 2 odst. 1 ZSU spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 ZSU, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen NOZ ) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 547 NOZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 580 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 NOZ , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2991 odst. 2 NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez správního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena v datum smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ , kdy na bankovní účet žalované byla žalobcem dne datum vyplacena částka ve výši 8.000,00 Kč, představující úvěr, který se žalovaná splatit vč. poplatku za sjednání úvěru do datum.
17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované dle doklad totožnosti a dokladů týkajících se pouze jejích příjmů, jednalo se o výpis z účtu za číslo a výplatní pásky za číslo tj. za období, které nekoresponduje s období uzavření smlouvy o úvěru v číslo tzn. žalobce měl k dispozici listin y cca 5-6 měsíců staré, tedy vyšel toliko z informací, které žalovaná jako úvěrovaný žalobci jako úvěrujícímu o své osobní a finanční situaci poskytla, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č.j. 64 Co 7/2021 -72, a to ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti, z toho vyplývá, že nebyla shledána neplatnost úvěrové smlouvy, avšak bylo v jí projednávané věci uvedeno, že žalobce dostatečně vylíčil způsob posouzení úvěruschopnosti, tj. z jakých informací a podkladů vycházel, kdy označil důkazy tj. že byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného i další skutečnosti. V projednávané věci je však situace odlišná, kdy žalobce zjistil toliko a pouze příjmy žalované, přičemž výdaji se vůbec nezabývat tj. žalobce v žalobě ani v doplnění žalobě uvedené ani netvrdil, pouze uvedl, že na účtu žalované v číslo byly kreditní obraty v řádu desítek tisíc Kč. Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2268/2011 ze dne 23. 5. 2012 vyplývá, že by bylo v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d), aby soud svou činností (analýzou předložených listin) v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce se sám neobrátil na zaměstnavatele žalované, vůbec neověřoval jakékoliv výdaje např. na bydlení. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Žalobce neověřil, zda žalovaná a v jaké výši splácí další závazky, byť bylo prokázáno, že žalovaná v minulosti úvěrové prostředky čerpala, byť bylo prokázáno, že vůči její osobně nejsou vedeny závazky po splatnosti. Navíc lze očekávat i další výdaje např. na dopravu do zaměstnání či ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.“
18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 NOZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Pokud žalobce vycházel toliko z objektivně nedoloženého prohlášení žalované o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalované splácet, když již u ní měla žalovaná jiný úvěr, nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
19. S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, když žalobce řádně nezkoumal a neposoudil úvěruschopnost žalované. ulice smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, zjevně narušuje veřejný pořádek. Současně nelze přehlédnout, že žalované byl úvěr vyplacen ještě před tím, než došlo ke schválení úvěru.
20. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu 8.000,00 Kč, kdy žalobce má pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 NOZ , neboť žalovaná se na úkor žalobce obohatila bez právního důvodu. Vzhledem k tomu že žalovaná neuhradila ničeho, je povinna tuto částku žalobci zaplatit jako bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu je povinna hradit i příslušenství pohledávky, kterým jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny ve výši 8.000,00 Kč, a to ve výši 515,85 Kč od datum (den následující po splatnosti) do datum (den sepisu a doručení žaloby soudu) a dále ve výši 10,00 % ročně z částky 8.000,00 Kč od datum do zaplacení.
21. Zbývající částky požadované žalobcem žalovaná není povinna zaplatit, neboť se jedná o nároky z neplatné úvěrové smlouvy (poplatek za sjednání úvěru a smluvní pokuta). Soud proto v této části ve výrocích II. zamítl.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný v rozsahu výroku I. tj. v rozsahu 59,40 % a neúspěšný v rozsahu výroku II. tj. 40,60% tj. žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 18,80% z částky ve výši 2.252,00 Kč, která se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800,00 Kč a odměny právního zástupce žalobce dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a sepis žaloby) po 300,00 Kč, k tomu se vážících tří paušálních náhrad hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100,00 Kč a 21% DPH ve výši 252,00 Kč. Soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , kdy je mu z úřední činnosti známo, že žalobce uplatňuje své nároky návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně ve skutkově a právně obdobných sporech, přičemž předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,00 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 423,40 Kč.
23. Lhůta k plnění byla odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.