Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 150/2021-43
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 159,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 874 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 329,97 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 403,33 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 2 329,97 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 2 403,33 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a částku ve výši 285,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 874 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 329,97 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 403,33 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 2 329,97 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 2 403,33 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a částku ve výši 285,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u podepsaného soudu dne 12. 4. 2021 z titulu smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2020 č. anonymizováno.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.
3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 11. 2020 on line Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které si žalovaný zapůjčil od žalobkyně částku ve výši 7 000 Kč. Spotřebitelský úvěr byl žalovanému převeden na účet žalovaného č. bankovní účet, variabilní symbol dne 25. 11. 2020. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový a smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr třemi splátkami nejpozději do 25. 2. 2021 v celkové výši 13 311 Kč. Žalovaný uhradil pouze první splátku. Žalovanému byl spotřebitelský úvěr poskytnut na základě jeho vlastní podepsané žádosti, když před sepsáním spotřebitelské smlouvy a poskytnutím úvěru byl žalovaný řádně a podrobně seznámen s podmínkami smlouvy s výší úrokové sazby, poplatku za poskytnutí a správu úvěru, RPSN, případných poplatků a sankcí pro případ prodlení, s možností odstoupení od smlouvy apod. Seznámení s těmito informacemi, které předpokládá zákon, stvrdil žalovaný svým podpisem na on line Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a příloze číslo Výpočet RPSN. Žalobce také řádně posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splatit. Dlužník nedodržel smluvní podmínky a nehradil splátky dle určeného splátkového kalendáře. K úhradě dlužné splátky byl vyzýván opakovaně, a to telefonicky, pomocí sms zpráv, e-maily a zasláním minimálně dvou písemných upomínek v listinné podobě. 1. upomínka byla zaslána dne 9. 2. 2021 a 2. upomínka byla zaslána dne 25. 2. Dlužník na výzvy k platbě reagoval, ale v rámci dohody nebyla uhrazena celá dlužná částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného první písemnou upomínkou ze dne 9. 2. 2021, aby uhradil svůj dluhu, který k tomuto datu činil částku 4 542,20 Kč a následně druhou písemnou upomínkou ze dne 25. 2. 2021, aby uhradil svůj dluhu, který k tomuto datu činil částku 6 615,46 Kč. Žalobkyně touto žalobou požaduje úhradu dlužné částky 8 874 Kč (druhá a třetí splátka). Dále žalobce touto žalobou požaduje z důvodu prodlení zákonný úrok z prodlení z částky za jednotlivé splátky a smluvní úrok ve výši 0,1% denně dle splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení. Žalobkyně a žalovaný si v on line Smlouvě o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne 25.11.2020 dále domluvili smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky z neuhrazené jistiny. Na jistině bylo hrazeno částečně a od 26. 1. 2021 do dne 11. 4. 2021 (den podání návrhu na vydání EPR), dluží žalovaný žalobkyni na smluvní pokutě částku ve výši 285,08 Kč. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím právního zástupce žalovaného písemnou upomínkou ze dne 31. 3. 2021 k úhradě dlužné jistiny s příslušenstvím a poskytla žalovanému přiměřenou lhůtu k zaplacení. Do dnešního dne nebylo žalovaným zaplaceno ničeho.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.
12. Soud uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle
§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech, viz rozhodnutí Ústavního soudu
I. ÚS 3923/11 Lhůta k plnění byla stanovena i u výroku II. obecná třídenní a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.