Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 130/2021-44
Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 11 723 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,25% p.a. od 1.1.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 723 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 226, 10 Kč, úrok ve výši 22,68% p.a. z částky 10 710 Kč od 1.11.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 11 723 Kč od 1.11.2020 do 31.12.2020, zákonný úrok z prodlení z částky 1 723 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 590 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,25% p.a. od 1.1.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 723 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 226, 10 Kč, úrok ve výši 22,68% p.a. z částky 10 710 Kč od 1.11.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 11 723 Kč od 1.11.2020 do 31.12.2020, zákonný úrok z prodlení z částky 1 723 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 590 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 11 723 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizována dvě slova, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a to pod obchodní značkou jméno anonymizováno (dále jen„ Banka“), a žalovanou byla dne 21.06.2019 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr číslo, když na základě části IV. Smlouvy došlo následně k poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem do výše 10 000 Kč (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná výslovně prohlásila, že se řádně seznámila s příslušnými podmínkami, aktuálními produktovými podmínkami a Sazebníkem, které tvoří součást Smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Na základě Smlouvy byla Banka oprávněna akceptovat žádost žalované, a kdykoliv po dobu 1 roku od data podpisu Smlouvy v případě řádného splácení spotřebitelského úvěru, žalované otevřít a umožnit průběžné čerpání do určeného úvěrového rámce, naposledy ve výši 10 710 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty, k poslednímu čerpání úvěru došlo ke dni 03.03.2020. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč, a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Na základě Smlouvy byly dohodnuty v Přehledu podmínek specifické podmínky splácení poskytnutého úvěru, který žalovaná aktuálně čerpala a zavázala se hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Dále žalovaná ve Smlouvě prohlásila srozumění s přehledem finančních důsledků nesplácení úvěru a s poplatky dle Sazebníku, které si s bankou sjednala. V případě nesplácení úvěru se žalovaná přímo ve Smlouvě a dle příslušného Sazebníku zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla dle Smlouvy a dle čl. 2 Produktových podmínek povinna splácet úvěr řádně a včas. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 3 Produktových podmínek a od Smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24.09.2020, když odstoupení nabylo účinnosti dne 31.10.2020, tedy ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Dlužnou částku splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného v celkové výši 12 949,10 Kč byla žalovaná povinna ve stanovené lhůtě uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, požaduje žalobce z dlužného zůstatku poskytnutého úvěru, tedy jistiny ve výši 10 710 Kč zaplacení smluvního úroku 22,68 % ročně a dále zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 11 723 Kč, kterou tvoří navíc i částka dlužných poplatků, pojistného a smluvní pokuty v souladu s čl. 2 VOP. Dlužná částka nebyla ze strany žalované v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.11.2020, a to s účinností ke dni 23.11.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 03.12.2020. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: jistinu ve výši 10 710 Kč, poplatky ve výši 700 Kč, smluvní pokutu ve výši 313 Kč, kapitalizovaný neuhrazený smluvní úrok ve výši 1 226,10 splatný ke dni 31.10.2020. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: smluvní úroky ve výši 22,68% ročně z jistiny ve výši 10 710 Kč od 01.11.2020 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně z celkové částky ve výši 11 723 Kč od 01.11.2020 do zaplacení. K uzavřené smlouvě žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, žije v nájmu, náklady na bydlení s ostatními náklady byly oceněny částkou 2 000 Kč měsíčně, její mzda dosahuje 15 000 Kč čistého měsíčně. Právní předchůdce žalobce pro posouzení disponibilního příjmu vždy ověřuje na straně výdajů náklady na bydlení, které čerpá z reálného sdělení ze strany klienta, vždy je však kontroluje s tabulkou pro minimálními náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Podhodnocené náklady na bydlení jsou obezřetně navýšené. Dalším institutem pro posouzení úvěruschopnosti je právním předchůdcem vedený ukazatel Minimálního disponibilního příjmu (dále jen MDI), který je hodnotou, jež musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech výdajů, zohledňuje počet členů domácnosti a kalkuluje s výdaji za jídlo, ošacení, dopravu, vzdělání, kulturu apod. U žádostí provádí právní předchůdce žalobce automaticky komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému Expert Systeém (ES). ES je komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování. Obsahuje souhrn všech, pro dané rozhodnutí relevantních parametrů, jako skóre, rozpočet, kvalita prodejce, upozornění s ním související a další poznámky nebo dotazy. ES je navržen tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces založený na zkušenostech. V neposlední řadě právní předchůdce žalobce učinil dotaz do registru SOLUS, kde žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti, v opačném případě by žalované úvěr neposkytl, docházelo i k dotazům do NRKI/BRKI. Žalovaná byla dále lustrována v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. Příjem deklarovaný klientem je vždy ověřen bankou, liší se pouze technika ověření, a to v závislosti na druhu produktu, resp. účel použití úvěru (nákup zboží), typu zprostředkovatele a podle výše úvěru a/nebo profilu klienta. Ověření žadatelem sděleného příjmu v prvé fázi probíhá oproti tabulce předpokládaných příjmů (sektor profese a typ vzdělání vs. příjem), která je vytvořena na základě statistiky MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky). Žalovaná svůj dluh přes předžalobní výzvu neuhradila.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 1.6.2021 vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byli poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Účastníci soudu ve stanovené lhůtě nezaslali své vyjádření, jejich souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Smlouvou o úvěru ze dne 21.6.2019, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 21.6.2019, Schválením poskytnutí tzv. jméno anonymizováno ze dne 25.2.2020, Všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb, Produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry, Sazebníkem banky, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce příjmení jméno příjmení jméno, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, a žalovaná uzavřeli dne 21.6.2019 smlouvu o úvěru, jejíž součástí byla žádost žalované o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, vždy k 17. dni v měsíci, ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč, s úrokovou sazbou 22,68 % ročně, a to na dobu neurčitou. Pro případ nesplácení úvěru byla přímo ve Smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále náhrada nákladů spojených s vymáhání splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Dne 25.2.2020 právní předchůdce žalobce otevřel žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč (tzv. jméno příjmení) s číslem úvěrového účtu číslo. Výpisem z úvěrového účtu číslo bylo prokázáno, že žalovaná od 1.3.2020 revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč čerpala, předepsané splátky a poplatky nehradila, ke dni 18.9.2020 činila dlužná částka 12 949,10 Kč. Právní předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy číslo odstoupil a úvěr v souladu s VOP ke dni 31.10.2020 zesplatnil, jak je zřejmé z dopisu ze dne 24.9.2020 žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak bylo prokázáno dopisem ze dne 16.12.2020 spolu s podacím lístkem, kde byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 31.12.2020. V rámci úvěrové smlouvy ze dne 21.6.2019 žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, její čistý příjem u zaměstnavatele jméno jméno, IČO, obec, činí 15 000 Kč, náklady na bydlení jsou ve výši 1 500 Kč, ostatní pravidelné výdaje (telefon, internet, pojištění apod.) činí 500 Kč, jiné finanční závazky žalovaná nemá, žalovanou nebylo uvedeno žádné bankovní spojení.
5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.11.2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek, potvrzením zaplacení úplaty. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 3.12.2020.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
8. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze co do částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 1.1.2021 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení, a ve zbytku proto žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná obdržela úvěr ve výši 10 000 Kč, kterou se s poplatky zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně nebylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016, když smlouva byla uzavřena dne 25.2.2020 na základě akceptace právního předchůdce žalobce, žalovaná úvěr dne 1.3.2020 čerpala a nebyla schopna uhradit, byť jedinou úvěrovou splátku, přičemž důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce dále nijak nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalované – poskytnutých v červnu 2019, ač k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru došlo v roce 2020, které nijak neaktualizoval. Žalovaná měla v červnu 2019 pouze jediný příjem – ve výši 15 000 Kč, jí uváděné měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč za nájem a 500 Kč jako ostatní pravidelné výdaje nebyly ani blíže specifikovány, natož ověřeny. Nebyl ověřen ani způsob nakládání žalované s finančními prostředky. Stejně tak nedošlo k ověření příjmů žalované ze zaměstnání, které právní předchůdce žalobce řešil porovnáním oproti tabulce předpokládaných příjmů vytvořené na základě statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, jak jím je tvrzeno. Na straně výdajů žadatele o úvěr nelze podle názoru soudu vycházet z toho, že u žadatele postačí zohlednit jím pouze tvrzené výdaje na bydlení v neobvykle nízké částce 1 500 Kč, částku odpovídající životnímu minimu jednotlivce a určitou rezervu, jak to učinil právní předchůdce žalobce. Částka 1 500 Kč je totiž zcela nevěrohodně nízká pro bydlení v nájemním bytě. Jak je soudu známo z úřední činnosti, náklady na bydlení v nájemním bytě v obec, a to i v bytě malometrážním, dosahují běžně částek kolem 10 - 12 tis. Kč měsíčně nebo více (v čemž jsou zahrnuty i veškeré energie, spotřeba vody a tepla apod.). Právní předchůdce žalobce neprověřil výdaje žalované nijak, takže nemohl vědět, kolik skutečně činí náklady žalované na bydlení. Vzhledem k výši poskytovaného úvěru i výši měsíčních splátek, s přihlédnutím k tvrzenému příjmu žalované 15 000 Kč měsíčně, měl právní předchůdce žalobce trvat na jejich řádném doložení, a pokud by je žalovaná nedoložila, pak prostě neměl úvěr poskytnout (viz. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15.4.2021, č.j. 22 Co 58/2021 -145). Soud má za to, že uvedené závěry nejsou v rozporu s žalobcem označeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.7.2020, č.j. 5 Co 231/2020 -97, který řeší dostatečnost„ podchycení“ obsahu dlužníkem předložených listin v zakázkové kartě, a rozhodnutím Městského soudu v Praze ze den 9.3.2021, č.j. 12 Co 367/2020 -170, které se věnuje neuvedení měsíčních plateb domácnosti a přípustnosti použití ekonomického modelu, což se netýká předmětné věci a shora popsaného postupu právního předchůdce žalobce ve svém souhrnu, nikoliv jen pro izolované použití ekonomického modelu.
14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz. dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
15. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 10 000 Kč přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl., a to ve výši 10 000 Kč, když žalovaná čerpala částku 10 000 Kč na kterou ničeho nezaplatila. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 31.12.2020 (viz. dopis ze dne 16.12.2020), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 1.1.2021, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , a nař. vl. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 1.1.2021 do zaplacení a nikoliv dříve. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 citované vyhlášky) částku 300 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/ , d/, vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 900 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14 odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 252 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 70,6 % z celku (úspěch žalobce činí 85,3 % - úspěch žalované 14,7 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 590 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.