Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 328/2020-46
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 52 987,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.407,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 14.553,56 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4 441,73 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 508,63 Kč od datum do datum, z částky 4.508,63 Kč od datum do datum, z částky 4 508,63 Kč od datum do datum, z částky 4 508,63 Kč od datum do datum, z částky 4 508,63 Kč od datum do datum, z částky 4 508,63 Kč od datum do datum, z částky 4.508,63 Kč od datum do datum a z částky 4 508,63 Kč od datum do datum, pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 14.103,56 Kč od datum do zaplacení a pro smluvní pokutu ve výši 12.026,56 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.407,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 14.553,56 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4 441,73 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 4 508,63 Kč od [datum] do [datum], z částky 4.508,63 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 508,63 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 508,63 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 508,63 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 508,63 Kč od [datum] do [datum], z částky 4.508,63 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 508,63 Kč od [datum] do [datum], pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 14.103,56 Kč od [datum] do zaplacení a pro smluvní pokutu ve výši 12.026,56 Kč zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 52.987,33 Kč s zákonné výši z částky 4 441,73 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 508,63 Kč od datum do zaplacení, z částky 4.508,63 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 508,63 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 508,63 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 508,63 Kč od datum do zaplacení, z částky 4 508,63 Kč od datum do zaplacení, z částky 4.508,63 Kč od datum do zaplacení a z částky 4 508,63 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba jako úvěrující na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 40.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úroky v 12 měsíčních splátkách po 4.508,63 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný nesplácel řádně, uhradil pouze částku 13.592,79 Kč, úvěr byl proto zesplatněn. Pohledávka byla úvěrujícím dne datum postoupena právnická osoba příjmení jméno a dne datum právnická osoba příjmení jméno pohledávku postoupila žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 40.510,77 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužných splátek za dobu od datum do datum v kapitalizované výši 12.026,56 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kde žalovaný nebyl veden, a dále vycházela z informací získaných od žalovaného, doložených výplatní páskou a výpisem z účtu. Dále ověřila platnost občanského průkazu žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy číslo ze dne datum ve znění příloh 1 - 4 má soud prokázáno, že právnická osoba se zavázala poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 40.000 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 8.103,56 Kč a poplatkem ve výši 6.000 Kč (celkem 54.103,56 Kč) ve 12 měsíčních splátkách po 4.508,63 Kč. Splátky byly splatné počínaje dnem datum.
4. Z výpisu z účtu č. bankovní účet ze dne datum ve spojení s výpisem z účtu žalovaného č. bankovní účet soud zjistil, že dne datum byla z účtu vedeného u právnická osoba odepsána částka 40.000 Kč ve prospěch běžného účtu, jehož majitelem je žalovaný.
5. Z dopisu ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti se smlouvou číslo ze dne datum dopisem odeslaným dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 21.135 Kč do datum.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a příjmení příjmení jméno bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi právnická osoba příjmení jméno a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce sepsala výzvu pro žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy číslo s upozorněním na možnost jejího vymáhání.
9. Z výplatních pásek soud zjistil, že červenec 2018 až září 2018 čistá měsíční mzda žalovaného činila 21.940 Kč až 22.893 Kč. Žalovaný uplatňoval slevu na děti. Z výplatní pásky za únor 2019 soud zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného činila 52.086 Kč, z toho 28.324 Kč mu bylo vyplaceno na ročním zúčtování daně. Žalovaný uplatňoval slevu na děti.
10. Z výpisu z účtu č. bankovní účet žalovaného soud zjistil, že v období červenec až září 2018 byly zůstatky na účtu žalovaného na počátku i konci jednotlivého měsíce nulové s obraty ve výši 22.960 Kč, 23.774 Kč a 18.782 Kč
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi úvěrujícím právnická osoba a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda úvěrující řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Úvěrující smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
20. V projednávaném případě pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že úvěrující při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Úvěrující při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o příjmech žalovaného zjistila z výplatní pásky a výpisu z běžného účtu. Jeho skutečné výdaje ani majetkové poměry nijak nezjišťovala ani neověřovala. Žalobkyně nijak neprokázala, že by v úvěrující dostupných registrech dlužníků jakkoliv ověřila existenci a výši dluhů žalovaného a příslušnými úvěrovými smlouvami i výši měsíčních splátek dosavadních půjček. Žalobkyně nepředložila žádné negativní výstupy z příslušných databází dlužníků. Postup úvěrující tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet. Pokud by úvěrující postupovala odborně a s řádnou péčí, nemohla by dospět k jinému závěru, než že žalovanému nelze úvěr poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Výdaje žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když úvěrující poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
21. Jestliže úvěrující přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně svoji aktivní legitimaci prokázala smlouvami o postoupení pohledávek, na základě kterých byla pohledávka úvěrující postoupena žalobkyni. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 13.592,79 Kč, zbývá mu k úhradě 26.407,21 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 26.407,21 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení teprve v žalobě, která se v tento den dostala do jeho dispozice. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť dřívější výzvu k plnění žalobkyně neprokázala. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p. a. (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvní pokuty, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaná nicméně v řízení zůstala nečinná a neučinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.