Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 239/2021-18
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Skalickým v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
poskytujícím právní služby jako společník právnická osoba anonymizována tři slova.
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášený k trvalému pobytu na adrese adresa žalovaného
o zaplacení 7 895,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7000 Kč od 9. 7. 2018 do 12. 7. 2018, z částky 5 767 Kč od 13. 7. 2018 do 9. 8. 2018, z částky 4 367 Kč od 10. 8. 2018 do 18. 9. 2018, z částky 2 967 Kč od 19. 9. 2018 do 24. 10. 2018 a z částky 2 867 Kč od 25. 10. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 5 028,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 850,60 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 292,36 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakož i co do úroku z prodlení ve výši převyšující úrok z prodlení, ohledně něhož bylo žalobě vyhověno v bodě I. výroku tohoto rozsudku.
III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7000 Kč od 9. 7. 2018 do 12. 7. 2018, z částky 5 767 Kč od 13. 7. 2018 do 9. 8. 2018, z částky 4 367 Kč od 10. 8. 2018 do 18. 9. 2018, z částky 2 967 Kč od 19. 9. 2018 do 24. 10. 2018 a z částky 2 867 Kč od 25. 10. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení částky 5 028,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 850,60 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 292,36 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jakož i co do úroku z prodlení ve výši převyšující úrok z prodlení, ohledně něhož bylo žalobě vyhověno v bodě I. výroku tohoto rozsudku.</b> <b>III. Účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 5 302 Kč, spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném v částce 932 Kč, odměně za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 2 728 Kč a v poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti, když nehradil řádně a včas sjednané splátky, přičemž poslední splátku uhradil dne 25. 10. 2018. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 4 133 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného dotazy na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a ověřením těchto údajů oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně se domáhá částky ý 895,96 Kč, skládající se ze zbývající části jistiny 4 292,36 Kč, zbývající části poplatku 3 603,60 Kč, kapitalizovaných úroků 850,60 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 477,53 Kč a úroků a úroků z prodlení z jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.
4. Soud má za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřeli dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 5 302 Kč, spočívající v kapitalizovaném úroku ve výši 29 % ročně pro sjednanou dobu řádného trvání smlouvy vypočteném v částce 932 Kč, odměně za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 2 728 Kč a v poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem 4 133 Kč. Žalovaný uhradil celkem 4 133 Kč, a to dne 13. 7. 2018 částku 1 233 Kč, dne 10. 8. 2018 částku 1 400 Kč, dne 19. 9. 2018 částku 1 400 Kč a dne 25. 10. 2018 částku 100 Kč. Obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby do 1 roku včetně v červenci 2018 činila 10,45 % ročně.
5. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 932 Kč, představující sazbu 29 % ročně, což samo o sobě je dosti vysoká hodnota, za situace, kdy v téže době činila obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru 10,45 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč. Odměna za komfortní splácení je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činí 36,50 Kč, což není nijak přemrštěné. Naopak tzv. odměna za doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení není nic jiného, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 7 000 Kč se splatností 45 týdnů tak činí 3 660 Kč (úrok 932 Kč + 2 728 Kč), tj. 53,23 % za 45 týdnů, resp. 60,42 % za 52 týdnů (1 rok). Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 5,78 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 10,45 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání (čl. 6 smlouvy) o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, byť tento nárok není předmětem tohoto řízení. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.
6. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/ o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10, CELEX: 62010CA0618).
7. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ , tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX:6 2018). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.
8. Protože je smlouva o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 7 000 Kč a uhradil ve 4 platbách částku 4 133 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek a úroku z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, které jsou absolutně neplatná.
9. Ve věci měl větší díl úspěchu žalovaný, kterému tak dle § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však náklady řízení nevznikly a tudíž soud rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze se splnění povinnosti domáhat návrhem na exekuci u soudního exekutora.