Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 258/2021-12
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 5.760 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15.6.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 345,18 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5.760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15.6.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 345,18 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 5.760 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 8.11.2016 uzavřené mezi společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce, smluvními podmínkami, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Dne 8.11.2016 byla mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit ve formě 45 týdenních splátek po 236 Kč včetně poplatku ve výši 4.612 Kč, RPSN byla vyjádřena 319,14 %. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 240 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2018 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované částkou 5.760 Kč. Předžalobní upomínkou vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 240 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.
13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele v e smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
14. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o zápůjčce vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN činí více jak 314 %, celkové náklady zápůjčky činí více jak 80 % poskytnuté jistiny zápůjčky při cca roční splatnosti a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku , je třeba smlouvu vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku .
Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2993 občanského zákoníku . Protože žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 240 Kč, ale byla jí poskytnuta částka 6.000 Kč, soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl a přiznal žalobkyni celkem částku 5.760 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku za období prodlení, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení za období do 14.6.2018.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.