Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 76/2021-34
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 494,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 190 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 190 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 304,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 439,22 Kč, spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8 494,78 Kč od datum do datum, spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 304,78 Kč od datum do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 21,03 % ročně z částky 8 190 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 195,5 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 190 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 190 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 304,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 439,22 Kč, spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 8 494,78 Kč od [datum] do [datum], spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 304,78 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 21,03 % ročně z částky 8 190 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 195,5 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 601,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) společnost právnická osoba, IČO, (dále jen jako„ BNP Paribas“), postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, ve které se BNP Paribas zavázala poskytnout žalovanému finanční službu spočívající v možnosti disponovat s finančními prostředky ve výši 30 468 Kč. Žalovaný se zavázal hradit řádně měsíční splátky po 1 580 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru a dále ověřením v databázích BRKI, NRKI, databází sdružení příjmení a insolvenčního rejstříku, telefonickým kontaktem na zaměstnavatele žalovaného a ke zjištění příjmové stránky žalovaného byly zohledněny i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně na dálku smlouvu o úvěru ze dne datum číslo ve které se právnická osoba Paribas zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 190 Kč na nákup bílé techniky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 10 měsíčních splátkách po 900 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,18 % a celková částka k zaplacení byla sjednána na 9 000 Kč. příjmení úvěru měla být zaslána na účet zprostředkovatele a žalovaný podpisem zároveň stvrdil, že zboží obdržel. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet zápůjčku tak, že získala informace přímo od žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlí v nájmu. Jeho měsíční příjem činí 18 000 Kč a celkové náklady domácnosti 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné důkazy dokládající ostatní příjmy žalovaného, nedoložila žádné listin y dokládající výdaje žalovaného. Z dotazů v evidencích příjmení, NRKI a BRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný zde nemá žádný záznam. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno na adresu žalovaného dne datum. Předžalobní výzva byla odeslána žalované dne datum.
4. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do evidencí příjmení, NRKI a BRKI a u žalovaného není žádný záznam, neboť jen z toho nelze učinit závěr, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listin ě ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila.
5. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, sp. zn. C číslo). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel od předchůdkyně žalobkyně zboží za částku uhrazenou předchůdkyní žalobkyně ve výši 8 190 Kč, žalovaný ničeho neuhradil a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána ve smyslu § 1879 o. z., na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původní věřitelky i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 8 190 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o uhrazení dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (byť se nejednalo přímo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení), která byla dne datum odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z., došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. datum, nejpozději od datum je žalovaný v prodlení s úhradou částky 8 190 Kč a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení (po kapitalizaci úroku ke dni rozhodnutí) činí úspěch žalobkyně 79,4 % a její neúspěch 20,6 %. Ve výši rozdílu (58,8 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 2 195,5 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 2 100 Kč, náhrady hotových výdajů k úkonům právní služby ve výši 600 Kč, přičemž odměna a náhrada hotových výdajů zástupce byly přiznány za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška”), (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu), odměna a náhrada hotových výdajů za první tři z těchto úkonů byly přiznány dle § 14b vyhlášky kdy odměna za jeden úkon činí 200 Kč a náhrada hotových výdajů k jednomu úkonu činí 100 Kč. Naopak odměna za účast u jednání byla přiznána dle § 6 odst. 1 , § 7 (bod. 4) vyhlášky ve výši 1 500 Kč a náhrada hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, dále 1/8 náhrady za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět dle § 14 odst. 3 vyhlášky, 1/8 náhrady cestovních výdajů v původní celkové výši 242,44 Kč za cestu autem z obec do obec a zpět (ujeto celkem 33 km osobním automobilem Toyota, registrační značka s průměrnou spotřebou 10,6 litrů benzínu na 100 km, základní sazba opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu 27,80 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ) a náhrada 21% daně z přidané hodnoty z těchto částek vyjma soudního poplatku, tedy 578,6 Kč. Soud na žádost žalobkyně přiznal 1/8 výše nákladů z náhrad a cestovních výdajů z důvodu, že se žalobkyně téhož dne u zdejšího soudu účastnila ještě dalších jednání. Požadovanou náhradu nákladů za podání ze dne datum soud nepřiznal, jelikož žalobkyně na výzvu doplnila žalobu o skutečnosti a důkazy, které měly být již součástí samotné žaloby. Celkové náklady řízení tak činí částku 3 733,9 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 11 % činí částku 2 195,5 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.