Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 155/2021-25
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Dufkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou ze dne datum se žalobce u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s příslušenstvím s tím, že na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce ze dne datum, na základě které žalovanému zapůjčila částku 7 000 Kč formou bezhotovostního převodu na bankovní účet. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce na jistině částku 7 000 Kč do datum.
Dále žalobce uvedl, že žalovaný s předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když takto potvrdil svůj souhlas s všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce. Dále žalobce svou žalobu odůvodnil, tím, že žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce www.pujcka7.cz. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu a odsouhlasil znění Všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“). Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí zápůjčky za podmínek uvedených v níže uvedené smlouvě o zápůjčce a žalobce žádost o zápůjčku schválil. Smlouvu o zápůjčce uzavřel žalobce s žalovaným prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce prostřednictvím elektronického formuláře. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou uvedené VOP. Postup uzavření smlouvy o zápůjčce je podrobně popsán v čl. 4 VOP. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce dne datum. Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 7 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky nejpozději do datum Smluvní strany se dohodly (čl. 5 VOP), že Smlouva o zápůjčce je považována za uzavřenou okamžikem, kdy je zápůjčka poskytnuta. Na základě Smlouvy o zápůjčce žalobce poskytl žalovanému dne datum zápůjčku ve výši 7 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl při registraci na internetových stránkách žalobce.
Předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupní pohledávky ze dne datum postoupil pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, a následně tato společnost postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum na žalobce. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil na svůj dluh nic.
Po provedení žalobcem navržených a předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že tyto důkazy žádný sám osobě ani v souvislosti s ostatními neprokazuje uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne datum. Neboť v řízení nebylo prokázáno podání žádosti o zápůjčku žalovaným ani odsouhlasení návrhu smlouvy o zápůjčce žalovaným.
Kromě toho podle příjmení Ústavního soudu ze dne datum III . ÚS 4129/18 „ Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu ulice obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.“
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
Žalobce vůbec neuvádí žádné informace, jakým způsobem jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného a nenavrhl důkazy listinami, kterými předchůdce žalobce ověřoval tvrzení žalovaného, ani listinami prokazujícími, že dlužník nebyl evidován v databázi dlužníků, ve světle výše citovaných rozhodnutí neprokazuje, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Naopak uvedl, že nedisponuje žádnými informacemi, jakým způsobem jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného a nemá k dispozici ani příslušné doklady.
Podle § 588 z.č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. To platí též v případě Smlouvy o zápůjčce, kterou soud za situace, kdy není žalobcem prokázáno, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, shledal z důvodu zjevného narušení veřejného pořádku absolutně neplatnou. (srovnej příjmení Ústavního soudu ze dne datum III . ÚS 4129/18 „ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.“
Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil zjištěný skutkový stav podle ust. § 2991 a následujících NOZ o bezdůvodném obohacení, v nichž je zakotvena povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobce však žádným způsobem neprokázal, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč ani, že žalovaný převzal částku 7 000 Kč. Žalobce tak neprokázal, že se žalovaný bez právního důvodu o tuto částku obohatil na úkor předchůdce žalobce.
Podle § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost dle § 120 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ustanovení § 120 odst. 3 poslední věta o.s.ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Dle § 79 odst. 2 o.s.ř. je žalobce povinen k žalobě připojit listinné důkazy, kterých se dovolává.
Okolnost, že se druhý účastník řízení k tvrzené skutečnosti nevyjádřil, nemůže sama o sobě vést k závěru o shodném tvrzení účastníků řízení ohledně této skutečnosti a o jejich shodně projevené vůli vyloučit ji z dokazování (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 35/2007 , ze dne 29. 4. 2009).
Shora popsaný skutkový stav posoudil soud dle ustanovení § 2390 z.č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 NOZ při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky. Platné uzavření smlouvy o zápůjčce včetně ujednání o smluvním úroku z prodlení mezi žalovaným a předchůdcem žalobce nebylo žalobcem prokázáno.
Stejně nebylo prokázáno ani bezdůvodné obohacení žalovaného podle ust. § číslo.
Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by měl tvrzenou pohledávku za žalovaným, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.)
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že právo na náhradu nákladů řízení by měl zcela úspěšný žalovaný. Tomu odpovídající povinnost nebyla žalobci uložena, protože žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.