Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 174/2021-67
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč, s úrokem z prodlení ve výši
8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V kapitalizovaném úroku ve výši 4 275 Kč, v částce 3 000 Kč a v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 31. 5. 2018 do 30. 7. 2018, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V kapitalizovaném úroku ve výši 4 275 Kč, v částce 3 000 Kč a v úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 31. 5. 2018 do 30. 7. 2018, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno a smluvní pokuty.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem .
3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo B0002950615470276“ ze dne 18. 11. 2015 a„ Rámcovou smlouvu o spotřebitelském úvěru“, v nichž je jako věřitel označena společnost právnická osoba, jako klient žalovaný, a identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou, bankovním účtem a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku 3 500 Kč, závazek klienta tuto částku splatit spolu s poplatkem ve výši 1 575 Kč do 18. 12. 2015. Dokument neobsahuje žádný podpis. Shodné se pak týká dokumentu označeného jako„ Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru“ a formuláře„ Obchodní podmínky spotřebitelského úvěru“. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 45 % ročně. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 11. 2015 soud zjistil, že částka 3 500 Kč byla odeslána právní předchůdkyní žalobkyně na účet č. bankovní účet. Na základě projektu fúze sloučením došlo ke sloučení společnosti právnická osoba se společností právnická osoba, IČO. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 a žalovanému postoupení oznámeno spolu s výzvou k zaplacení dlužné částky ve výši 10 775 Kč dopisem ze dne 12. 7. 2018. Žalobkyně zaslala dne 11. 1. 2021 žalovanému předžalobní výzvu.
4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků tak, jak tvrdí žalobkyně. Předložené dokumenty neobsahují podpis žalovaného a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v tvrzených otázkách. Občanský zákoník v ustanovení § 561 odst. 1 umožnuje při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Otázku elektronických podpisů pak upravuje zákon č. 227/2000 Sb. , o elektronickém podpisu a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/. Žalobkyně sice tvrdila, že jí předložené dokumenty byly podepsány elektronicky, tato svá tvrzení však nijak neprokazovala. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání nedostavila, připravila se tak o možnost být poučena ve smyslu ustanovení § 118b odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svých tvrzení. Neunesla tak důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce.
5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky v celkové výši 3 500 Kč s tím, že tvrdila, že z této částky dosud nebyla vrácena částka 3 500 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužná částka byla žalovaným žalobkyni, popř. její právní předchůdkyni vrácena. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce a mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez platného závazku a žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 3 500 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 3 500 Kč ode dne 31. 7. 2018 do zaplacení, neboť žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 17. 7. 2018. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 20. 7. 2018 (podle § 573 o.z.) a žalovaný mohl svůj závazek splnit ve lhůtě deseti dnů do 30. 7. 2018, a tudíž od 31. 7. 2018 je žalovaný v prodlení. Ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 275 Kč, částky 3 000 Kč a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč od 31. 5. 2018 do 30. 7. 2018. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.
6. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 4 381,53 Kč s příslušenstvím, tj. ze 37,44 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 7 322 Kč s příslušenstvím, tj. z 62,56 %. Žalovanému tudíž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,12 %; protože mu však žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.