Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 140/2021-25

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 21 723,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.676,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 7.047,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.965,89 Kč, úrok ve výši 26,28% ročně z částky 19.816,94 Kč od datum do zaplacení, pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 7.047,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 815,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta v obec a číslo, ulice a číslo.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.676,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 7.047,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.965,89 Kč, úrok ve výši 26,28% ročně z částky 19.816,94 Kč od [datum] do zaplacení, pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 7.047,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 815,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec a číslo], [ulice a číslo].</b>

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši 21.723,94 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 28.606,09 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky. Úvěr byl úročen sazbou 26,28% ročně. Žalovaný uhradil toliko 13.929,66 Kč, pro porušení povinnosti splácet řádně a včas žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a současně žalovaného vyzvala k úhradě. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 19.816,94 Kč na jistině, poplatků ve výši 177 Kč, nákladů na vymáhání 230 Kč a smluvní pokuty 1.500 Kč. Dále tvrdila, že do prodlení se žalovaný dostal následující den po zesplatnění, od tohoto okamžiku požadovala úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Smluvní úroky z jistiny žalobkyně požadovala od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je obchodní společností oprávněnou poskytoval spotřebitelský úvěr.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní prostřednictvím právnická osoba anonymizováno, IČO, vč. úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně se dne datum písemně dohodla se žalovaným, že poskytne žalovanému možnost čerpat finanční prostředka prostředky do výše 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky s úrokem 26,28% ročně v měsíčních splátkách ve výši 4% z čerpané částky. Žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, je zaměstnancem společnosti právnická osoba, má čistý měsíční příjem 19 000 Kč a bydlí v podnájmu.

5. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl ke dni uzavření úvěrové smlouvy další (celkem 2) dluhy z úvěrů, na které měsíčně splácel celkem částkou 4.080 Kč.

6. Ze zprávy Solus soud zjistil, že žalobkyně dne datum učinila dotaz ohledně závazků žalovaného po splatnosti s výsledkem, že žalovaný nemá závazky po splatnosti.

7. Ze splátkového kalendáře má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil celkem 13.929,66 Kč.

8. Z výzvy ke splacení ze dne datum vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dopisem odeslaným dne datum žalovaného k zaplacení částky 23.338,51 Kč do 14 dnů s tím, že v důsledku jeho prodlení dluh ze smlouvy zesplatnila.

9. Z předžalobní výzvy vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně dopisem odeslaným dne datum vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení s upozorněním na podání žaloby.

10. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá . Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, která v  členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v  povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V daném případě soud nemohl než uzavřít, že žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nijak neprokázala, že by jakkoliv ověřila poměry žalovaného, zejména výši příjmů žalovaného. Zda a v jaké výši má žalovaný běžné, pravidelně se opakující výdaje žalobkyně vůbec nezjišťovala. Žalobkyně vycházela toliko z tvrzených příjmů. Nezohlednila přitom, kolik žalovaný splácel na další dluhy z úvěrů. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu , 3 o potřebě navrhnout k těmto tvrzením důkazní návrhy, případě důkazy předložit a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako neplatnou, k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s  o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Plnění poskytnuté žalovanému z titulu absolutně neplatné smlouvy soud právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovanému poskytla celkem částku 28.606,09 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 13.929,66 Kč a zůstal tedy žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dlužen 14.676,43 Kč. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Současně soud žalovanému podle § 1970 o. z. uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy ke splacení, tj. od datum, do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, náleží jí tak poměrná část ve výši 35,12 % z celkové částky nákladů řízení. Částka nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku 870 Kč, z odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle , celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), z náhrady hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč, tj. 2 322 Kč. Výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 815,50 Kč Místo placení náhrady nákladů řízení určil soud dle k rukám zástupce žalobkyně.

22. Lhůta k plnění byla soudem určena dle jako zákonná třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.