Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 153/2021-42
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 7 178 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba co do částky 2 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 178 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 585 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně titul jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení. II. Žaloba co do částky 2 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 178 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 585 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].
1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 7.178 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právnická osoba anonymizována dvě slova s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 5 000 Kč skládající se z půjčené částky 5 000 Kč a kapitalizovaného úroku 147,95 Kč stanoveného pevnou částku ve smlouvě a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2030,05 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet týdně do 30 dnů od jejich poskytnutí. Žalovaná však nesplatial žádnou částku a dostala se do prodlení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 5 000 Kč, kdy bylo doloženo odeslání této částky na číslo účtu s uvedením jména žalované a jejího rodného čísla. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 5 000 Kč, úrok ve výši 147,95 Kč stanoveného pevnou částku a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2030,05 Kč v případě prodlení.
4. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
7. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, soud vyzval žalobkyni k doložení této skutečnosti, což však vyznělo zcela do prázdna, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované apod.
13. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Je však nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč Kč, na kterou nic nezaplatila, žalovaná toto nijak nerozporovala. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu poskytnutého úvěru, tedy ve výši 5 000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Nesplacením dluhu se žalovaná dostal do prodlení, kdy splatnost nastala dle smluvního ujednání z jinak neplatné smlouvy. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku a poplatků ve výši 2 178 Kč. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být úrok a poplatky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 585,47 Kč, přičemž tato částka představuje 39,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 178 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.