Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 416/2020-93
Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 37.761,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 37.761,59 Kč s úrokem ve výši 3.827,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.016,98 Kč, s úrokem ve výši 12,3 % ročně z částky 33.730,59 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.730,59 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na zaplacení částky 37.761,59 Kč s úrokem ve výši 3.827,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1.016,98 Kč, s úrokem ve výši 12,3 % ročně z částky 33.730,59 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.730,59 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 3. 12. 2020 domáhal vůči žalovanému úhrady jistiny ve výši 33.730,59 Kč, dlužných poplatků ve výši 4.031 Kč, dohodnutého obchodního úroku a úroku z prodlení na základě smlouvy o úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovaným dne 15. 1. 2015. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 137.000 Kč, k čerpání došlo 15. 1. 2015 bezhotovostně a to tak, že 36.000 Kč bylo žalovanému poskytnuto účelově na konsolidaci dluhů žalovaného a zbývající část úvěru 101.000 Kč byla poskytnuta bez sledování účelu použití prostředků. Strany se dohodly na úroku ve výši 12,3 % ročně a žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou jistinu postupně ve splátkách po 2.726 Kč měsíčně. Žalovaný však svou povinnost porušil, nehradil splátky řádně a včas a žalobce využil možnost požadovat okamžité splacení všech závazků dopisem ze dne 29. 1. 2020 a úvěr zesplatnil ke dni 6. 10. 2020. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil ke dni zesplatnění závazku 184.851,09 Kč. Žalobce dále uvedl, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet a v dané věci zjistil, že žalovaný má další dva dluhy vyplývající ze smlouvy o kreditní kartě a o revolvingovém úvěru, splácí na ně částku 1.500 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že provedl šetření v bankovním i nebankovním registru klientských informací, v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů a rovněž šetřil další údaje. Dospěl tak k závěru i na základě údajů, které poskytl žalovaný ke svým příjmům a výdajům, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne 15. 1. 2015 smlouvu o optimální půjčce registrovanou pod číslo Touto smlouvou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout půjčku ve výši 137.000 Kč s tím, že částka 36.000 Kč byla čerpána na úhradu dluhů vůči žalobci. Žalovaný se zavázal úvěr splácet žalobci měsíčními splátkami ve výši 2.726 Kč. Strany se dohodly na úroku ve výši 12,3 % ročně z čerpané jistiny.
5. Z interních účetních dokladů ze dne 15. 1. 2015 bylo zjištěno, že v uvedené úvěrové smlouvě žalovaný souhlasil s čerpáním úvěru ve výši 5.200,58 Kč; 29.208,50 Kč a 102.590,92 Kč.
6. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí optimální půjčky sepsané k úvěrové smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalobce disponoval o žalovaném těmito údaji: průměrný příjem za posledních 12 měsíců 17.000 Kč, nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské s maturitou, náklady tvořily nájemné 1.500 Kč a ostatní výdaje 500 Kč, pojištění 500 Kč a spoření 300 Kč. Současně nebylo zjištěno, že by žalovaný měl negativní záznamy ve zkoumaných rejstřících dlužníků či jiné informace s negativním dopadem na jeho majetkovou situaci. Podle prohlášení o zdravotním stavu žalovaný uvedl, že mu nebyla přiznána invalidita, není v pracovní neschopnosti a není v léčení. V žádosti o poskytnutí optimální půjčky žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 17.000 Kč. Ke svým údajům uvedl nájemné ve výši 1.500 Kč, pojištění ve výši 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 500 Kč a spoření 300 Kč.
7. Podle výpisu z účtu vedeného žalobcem na jméno žalovaného pod č. bankovní účet bylo zjištěno, že za období od 26. 8. 2014 do 25. 10. 2014 byl zůstatek na účtu žalovaného záporný. Z výpisu byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 19.400 Kč a 14.121 Kč od zaměstnavatele žalovaného. Jiné příjmy tvořila pouze částka 1.800 Kč a 10.000 Kč od jiného nebankovního poskytovatele úvěru. Všechny další položky podle výpisu za uvedené období byly výdajové.
8. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro závěr o skutkovém stavu.
9. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
11. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru poté, co je posoudil podle citovaných právních ustanovení, že žaloba není důvodná. Žalobce sice uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podmínkou platnosti takové smlouvy, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem ve smyslu tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb. , však je, aby věřitel s odbornou péčí dříve, než úvěr poskytne, posoudil schopnost dlužníka takový úvěr dohodnutým způsobem splácet. Z citovaného znění § 9 odst. 1 je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si pravdivost údajů z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka.
14. Takto věřitel měl zkoumat a objektivně ověřovat výši tvrzených příjmů, což v daném případě učinil pouze částečně získáním informací o majetkové situaci přímo od žalovaného. Sám žalobce měl informace o skutečné majetkové situaci žalovaného, jehož výdaje za výše uvedené období převyšovaly příjmy získané nejen od jeho zaměstnavatele, ale i z dalšího úvěrového vztahu s nebankovním poskytovatelem úvěrů. Žalobce jako věřitel neučinil potřebné kroky za účelem zjištění reálné majetkové situace žalovaného a zejména neověřil skutečnou výši výdajů žalovaného, případně k těmto zjevným skutečnostem nepřihlédl, byť k nim měl na základě vedení běžného účtu pro žalovaného přístup. Žalobce jako věřitel mohl zjišťovat skutečnou majetkovou situaci žalovaného i např. ověřením dokladů prokazujících skutečnou výši výdajů (nájemní smlouva, inkaso, výše výživného apod.). Z listin předložených žalobcem však nevyplývá, že by taková objektivizující šetření učinil. Soud proto dospěl k závěru, že úkony směřující ze strany věřitele k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka byly nedostatečné a smlouva o úvěru je v důsledku tohoto závěru neplatná.
15. Vzhledem k tomu, že podle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na svůj dluh částku 184.851,09 Kč, má soud zato, že svoji povinnost, která mu vznikla podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., tj. vrátit žalobci získaný majetkový prospěch, který mu byl poskytnut bez právního důvodu, již splnil, neboť žalobci vrátil více, než činila žalobcem poskytnutá částka 137.000 Kč. Naopak žalobci z důvodu neplatné smlouvy nevznikly další nároky na úhradu poplatků, úroků a smluvních pokut. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.