Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 146/2021-55
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 680 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 9,75 % p.a. od 29. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Domáhal-li se žalobce zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 713,97 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 680 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 9,75 % p.a. od 29. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Domáhal-li se žalobce zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 713,97 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení ve výší 9,75 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 713,97 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 680 Kč, částku 10 000 Kč a náklady řízení ve výši 2 471 Kč. Podáním ze dne 19. 7. 2021 pak žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 11 680 Kč představující požadované příslušenstvím (kapitalizovaný úrokem ve výši 1 680 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč). Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela na základě žádosti o online půjčku na stránkách webová adresa s žalovaným dne 16. 3. 2018 smlouvu o úvěru číslo platnou ke dni 18. 2. 2019, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 23 680 Kč s příslušenstvím do 20. 3. 2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas.
3. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020.
4. Žalovaný byl vyzván k vyjádření k žalobě usnesením ze dne 16. 7. 2021. Současně byl vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k tomuto nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
6. právnická osoba, poskytla žalované dne 18. 2. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru (viz smlouva č.l. 13-14, číslo). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 23 680 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč a příslušenství. RPSN za celý úvěr činilo 652,40 %, když délka splatnosti činila 30 dnů, tedy do 20. 3. 2019.
7. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 26-34 spisu). Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020 (č.l. 36-37).
8. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 15. 4. 2021 doporučeně (č.l. 38-39).
9. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.
10. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
11. Původní věřitelka společnost právnická osoba, poskytla žalované dne 18. 2. 2019 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 23 680 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč a dále nákladů spojených s úvěrem. To vše se žalovaný zavázal uhradit do 20. 3. 2019. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na svůj dluh ničeno nehradil. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:
19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
20. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jejími osobními a majetkovými poměry. Nebyly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Z doložených příjmů a výdajů muselo být žalobci (právnímu předchůdci) zřejmé, že zde existuje reálná pravděpodobnost, že žalovaný bude v prodlení se splácením úvěru. Hodnocení příjmové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně jeho plnění. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 20 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.
21. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
22. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle míry úspěchu ve věci.
23. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.