Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 238/2020-93
Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky částka s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do datum, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, s 1,75 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z úvěru ve výši 24 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále ohledně částky částka, se žaloba zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 1,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem z úvěru ve výši 24 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále ohledně částky [částka], se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se původně žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále částku smluvní pokuty ve výši částka. Podání tohoto návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala konečným věřitelem pohledávky za žalovanou, jež původně vznikla společnosti právnická osoba, a to na základě Smlouvy o úvěru číslo kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši částka s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou, když žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Celkovou dlužnou částku se žalovaná smlouvou zavázala uhradit ve 14 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatnou ke dni datum. Žalovaná však svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení. Z titulu uvedené smlouvy o úvěru tak má být žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši částka. V důsledku prodlení žalované pak má žalobkyně rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru od datum do zaplacení a právo na dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. z částky částka, požadovanou žalobkyní za období od datum do datum ve výši částka.
2. Podáním ze dne datum, ve spojení s podáním doručeným dne datum, vzala žalobkyně ještě před jednáním ve věci samé podanou žalobu zčásti zpět, a to v té části, v níž se podaným návrhem domáhala vůči žalované zaplacení smluvní pokuty nad rámec částky poloviny jistiny poskytnutého úvěru, tzn. nad rámec částky částka, s ohledem na zákonnou limitaci výše smluvní pokuty, danou ustanovením § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Dalším podáním, doručeným zdejšímu soudu dne datum, pak žalobkyně ještě rozšířila žalobu o nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 24 % ročně z jistiny úvěru ve výši částka od datum do zaplacení, vyplývající rovněž z uzavřené úvěrové smlouvy. Z uvedeného důvodu proto usnesením č. j. číslo jednací ze dne 10. 12. 2020, které nabylo právní moci dne datum, následně soud k návrhu žalobkyně řízení co do části smluvní pokuty ve výši částka zastavil a současně připustil změnu petitu návrhu na zahájení řízení tak, že se žalobkyně nadále domáhala vůči žalované zaplacení celkové částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z úvěru ve výši 24 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále zaplacení částky částka.
3. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení, včetně jeho rozšíření, bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Z předložené Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v částce částka, který se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činilo 24 % p.a., dále poplatek za uzavření smlouvy, splatný při jejím podpisu, ve výši částka, poplatek za správu úvěru ve výši částka a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši částka. Žalovaná se tak uvedenou smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení celkové částky ve výši částka, sestávající z poskytnuté jistiny úvěru ve výši částka a z celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši částka, a to formou 14 měsíčních splátek po částka (po odečtení částky poplatku ve výši částka, uhrazené již při podpisu smlouvy). Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěru byla smlouvou sjednána její povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Podpisem uvedené smlouvy pak žalovaná potvrdila, že převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl předložený předpis splátek. Z obsahu žalobního návrhu lze dovodit, že žalovaná z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatila celkem pouze částku ve výši částka (smlouvou se zavázala zaplatit částka, dlužit má částka), což odpovídá součtu uhrazeného poplatku za uzavření smlouvy ve výši částka a jedné měsíční splátky ve sjednané výši částka. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, datovanou datum a uzavřenou mezi právnická osoba služby s.r.o. jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, když uvedenému postupiteli byla předtím předmětná pohledávka za žalovanou postoupena předloženou smlouvou ze dne datum, a to obchodní společností právnická osoba (na niž byla s účinností ke dni datum převedena část závodu společnosti právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem společnosti právnická osoba ze dne datum.
7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné úvěrové smlouvy, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru v celkové výši částka dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady číslo ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.
8. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení nákladů spotřebitelského úvěru v celkové výši částka, tzn. že tyto náklady u poskytnutého úvěru v částce částka činí 86 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou souhrnnou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. spisová značka ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku č. j. spisová značka ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že„ požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl„ vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého„ souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil“.
9. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši částka se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši částka, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Jenom výše součtu poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek v celkové částce částka přitom činí 58 % z celkové výše úvěru, tzn. více než polovinu poskytnuté částky spotřebitelského úvěru. Uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr žalované jako nebankovní instituce, když je obvyklé, že osoby, které o úvěr u těchto poskytovatelů žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Dle názoru soudu je třeba hodnotit obchod uvedené právní předchůdkyně žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Tato společnost je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje zaplacení zcela nepřiměřených poplatků (z předložené smluvní dokumentace nelze ani dovodit, jakým způsobem poskytovatel úvěru dospěl ke stanovení výše těchto poplatků, když např. výše poplatku za hotovostní výběr splátek v částce částka se i jen z laického pohledu jeví přinejmenším těžko pochopitelnou), spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, neboť v konečném důsledku jde v podstatě o obchod s chudobou. Požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. příjmení tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou případně i další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Věřitel tak zcela cíleně kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, které nejsou (ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru) schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit. Takové jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany.
10. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku částka, aniž tu byl platný závazek, a proto by měla žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobních tvrzení lze dovodit, že žalovaná uhradila platby v celkové výši částka, neboť z celkové částky, k jejíž úhradě se smlouvou zavázala, ve výši částka, má být dosud v prodlení s úhradou dlužné žalované jistiny ve výši částka. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (částka) a částkou žalovanou zaplacenou (částka), tj. nárok na zaplacení částky ve výši částka. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení, lze žalobkyni přiznat tento úrok z prodlení v odpovídající výši 8,25 % ročně pouze z částky částka, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci lze za takové výzvy k plnění dluhu považovat dopis postupitele ze dne datum (oznámení o postoupení pohledávky) a předžalobní výzvu žalobkyně z téhož dne, jimiž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky bez toho, že by jí byla stanovena konkrétní lhůta pro zaplacení dluhu. Žalobkyně přitom doložila, že minimálně předžalobní výzva byla žalované prostřednictvím pošty odeslána tohoto dne, tj. dne datum (pondělí). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla tato výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (čtvrtek). Splatnost dluhu tudíž nastala dne datum a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Žalované tedy byla výrokem I. rozsudku uložena povinnost k zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
11. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta, protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi požadovanou částkou částka a přiznanou částkou částka ve výši částka, rovněž tak z důvodu neplatnosti smlouvy nemohl být žalobkyni přiznán ani dodatečně požadovaný úrok ve výši 24 % ročně z poskytnuté jistiny úvěru ve výši částka za období od datum do zaplacení a smluvní pokuta v konečné požadované částce částka. Zamítnuta pak byla žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum a ve výši převyšující přiznanou výši úroku z prodlení z této částky, tj. ve výši 1,75 % ročně, z téže částky částka za následující období od datum do zaplacení a rovněž tak byla zamítnuta žaloba i v té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení za období od datum do zaplacení z jistiny převyšující přiznanou částku částka, tj. z částky částka (částka – částka).
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.
13. V posuzovaném případě zdejší soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, která byla ve sporu převážně neúspěšnou, stíhá s ohledem na výsledek řízení povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši částka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku částka. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši částka. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.