Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 293/2021-12
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 2 302 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 302 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 302 Kč za dobu od 5. 2. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 302 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 302 Kč za dobu od 5. 2. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], evidenční číslo ČAK: [číslo].
1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. coby nezaplaceného pojistného za dobu od 16. 10. 2019 do 3. 2. 2020 na základě pojistné smlouvy účastníků o sdruženém pojištění vozidla číslo s počátkem pojištění dne 16. 10. 2018 a také paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním žalované pohledávky.
2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a číslo Sb. (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena.
3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovanou uzavřela na dobu neurčitou smlouvu o sdruženém pojištění vozidla číslo s počátkem pojištění dne 16. 10. 2018, s ročním pojistným obdobím a s ročním pojistným ve výši 6 851 Kč, které žalobkyně na základě pojistných podmínek s účinky od 16. 10. 2018 zvýšila na částku 7 674 Kč ročně. Okamžik splatnosti pojistného nebyl ve smlouvě sjednán. V upomínce ze dne 14. 12. 2019, doporučeně odeslané žalované, žalobkyně žalovanou informovala, že pokud dluh nesplní do 3. 2. 2020, uplynutím tohoto dne pojištění zaniká. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.
4. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované uhradit žalobkyni nezaplacené pojistné po zániku závazku z pojistné smlouvy (§ 2758n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ § 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p. r.“) a náklady spojené s uplatněním této pohledávky v paušální výši 1 200 Kč (§ 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích ve znění pozdějších předpisů, dále„ nařízení,“ čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. února 2011 č. 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, dále“ směrnice”). Obě strany totiž při uzavření pojistné smlouvy a za její existence vystupovaly jako podniky a jako podnikatelky – obchodní korporace zapsané v obchodním rejstříku, mezi nimiž se uskutečnila úplatná obchodní transakce v podobě poskytnutí pojištění jakožto finanční služby (§ 421 odst. 1 o. z., čl. 2 odst. 1) a 3), čl. 3 směrnice) lešení jako věci movité (§ číslo odst. 1 ve spojení s § 498 o. z.).
5. Běžné pojistné bylo splatné vždy 1. dne příslušného období, tedy vždy 16. 10. (§ 2783 odst. 2 část druhé věty před středníkem o. z.). Závazek ze smlouvy zde zanikl 4. 2. 2020, tedy uplynutím lhůty k plnění, kterou žalobkyně žalované v souladu se zákonem poskytla v délce přesahující 1 měsíc v upomínce, obsahující všechny zákonné náležitosti (§ 12 odst. 1 písm. e) z. p. r.). Žalovaná však ani zčásti nezaplatila částku, specifikovanou ve výroku I. Dnem následujícím po dni splatnosti, tedy nejpozději 5. 2. 2020, se tak žalovaná ocitla v prodlení a vznikla jí tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z. ve znění pozdějších předpisů). Výši úroku z prodlení, zde ve výši 10 %, žalobkyně vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
6. V případě paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále„ paušálu“) soud zkoumal právní otázku, zda je lze přiznat souběžně s pojistným, úrokem z prodlení a náklady soudního řízení tak, jak žalobkyně požadovala, nebo je nutno některou jinou žalovanou částku snížit o 1 200 Kč. Ustanovení § 3 nařízení implementuje čl. 6 unijní směrnice do vnitrostátního právního řádu. V řešené souvislosti je interpretačním vodítkem též fakt, že až do 31. 12. 2013 bylo v ustanovení § 369 odst. 1 druhé věty zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně uvedeno, že“ věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.” Rozsah ode dne 1. 7. 2013 upravovalo ustanovení § 2a vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení č. 180/2013 Sb. V o. z. však takto jasný odkaz, z nějž by vyplynulo, že nárok na náhradu nákladů uplatnění je ve vztahu k nároku na zaplacení úroku z prodlení samostatný, chybí. Proto je nutno § 3 nařízení vykládat podle směrnice, tedy eurokonformně. Podle Čl. 6 směrnice:
„ 1. Členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR.
2. Členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním.
3. Věřitel má nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“
7. Podle bodu 19. preambule směrnice je„ k odrazení od opožděných plateb nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s vymáháním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s vymáháním by měly zahrnovat rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by v této směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s vymáháním. O náhradě nákladů spojených s vymáháním by se mělo rozhodovat, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy, podle nichž může soud věřiteli přiznat jakoukoli další náhradu škody, která souvisí s opožděnou platbou dlužníka.“ Co se týče vztahu mezi paušálem a úroky z prodlení, je nutno vycházet z celého čl. 6 směrnice ve smyslu, který mu propůjčuje bod 19. její preambule. Izolované čtení čl. 6 odst. 1 by mohlo svádět k interpretaci, že„ …v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku (úroku z prodlení – pozn. sou.) ve výši 40 EUR“ Že tedy 40 EUR (1 200 Kč) představuje nutné minimum úroku z prodlení, které je proto třeba odečíst od celkového úroku z prodlení, který žalobce požaduje. Taktomu ovšem není – jde pouze o neobratnou formulaci. Podle čl. 6 odst. 2 je paušál náhradou nákladů vymáhání pohledávky. Prvotní funkcí úroku z prodlení, ač jej věřitel může v jednotlivém případě ekonomicky využít právě pro sanaci nákladů vymáhání, totiž není náhrada nákladů vymáhání. Je jí peněžitá sankce za prodlení, která kromě toho, že má potrestat dlužníka, nerefunduje věřiteli náklady vymáhání - ty v danou chvíli, kdy už je dlužník povinen platit úrok z prodlení, ještě nemusely vzniknout. Nýbrž odškodnit věřitele za to, že nemůže vrácené peníze užívat on, jak bylo smluveno či zákonem stanoveno, nýbrž že tak činí dlužník, ačkoli jde o protiprávní stav. Z první věty bodu 19. preambule navíc jasně plyne, že lze paušál„ kumulovat“ s úrokem prodlení, tedy po právu požadovat jejich simultánní zaplacení. A čl. 6 odst. 1 tudíž musíme číst tak, že vznik nároku na paušál podmiňuje vznikem nároku na úrok z prodlení. Proto soud neodečetl 1 200 Kč od žalovaného úroku z prodlení. Pokud jde o vztah paušálu k nákladům soudního řízení, v tomto případě se jednalo o náklady zastoupení žalobkyně advokátkou. Čl. 6 odst. 2 nepodmiňuje vznik práva na paušál soudním řízením, jako je tomu v případě práva na náhradu procesních výloh (§ 142 ve spojení s § 137 odst. 1 o. s. ř.); pouze povinností dlužníka platit sankční úrok. Čl. 6 odst. 3 by mohl vzbudit klamné zdání, že paušál představuje část náhrady nákladů řízení jako„ výdaje za pověření advokáta“ ve smyslu věty druhé. Odhlédneme-li od toho, že výdaje za pověření advokáta vznikají i bez soudního sporu, čl. 6 odst. 3 druhá věta nehovoří o paušálu, nýbrž o nákladech, které paušál přesahují, tedy v podstatě o jiné částce. Podle bodu 19. preambule věty druhé a třetí paušál skutečně představuje v prvé řadě náhradu„ nákladů spojených s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby.“ Tedy jakési interní náklady věřitele, které musí vynaložit uvnitř svého podniku, nikoli navenek na advokáta. V souvislosti s náklady paušál přesahujícími naopak čl. 6 odst. 3 druhá věta směrnice hovoří o„ výdajích za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky.“ Tedy o nákladech externích, vynaložených na služby advokáta nebo inkasní agentury, ekonomicky oddělených od věřitelova podniku. Směrnice tudíž rozlišuje interní a externí náklady, přičemž paušál slouží k náhradě pouze těch interních. Ostatně, jestliže směrnice hovoří o inkasní agentuře, pak explicitně počítá s možností, že se vymáhání pohledávky může odehrát mimosoudně, což platí i pro případ pověření advokáta. Zatímco nárok na paušál je hmotněprávní, nárok na náhradu nákladů soudního řízení nárok procesní. Oba mají jiný, samostatný právní základ. I když jde v obou případech o příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.), právo na náhradu procesních nákladů není závislé pouze na existenci pohledávky, nýbrž především na procesním úspěchu, resp. výsledku řízení. Neuspěje-li věřitel v soudním řízení, třebaže danou pohledávku má, nejenže mu nevznikne právo na náhradu procesních výloh, ale navíc musí nahradit protistraně její vlastní procesní náklady. Výše uvedená směrnice nemá horizontální přímý účinek – nelze ji bezprostředně aplikovat ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou coby dvěma jednotlivci. Soud nicméně použil účinek nepřímý, když vyložil ustanovení § 3 nařízení výše uvedeným způsobem, tedy eurokonformně v situaci, kdy české právní předpisy postrádají výslovná pravidla, bez nichž by ovšem nebylo možno § 3 nařízení vůbec aplikovat tak, aby žalujícímu věřiteli vznikl právní nárok na zaplacení paušálu, což by odporovalo klíčovému právnímu principu unijního práva, doktríně effet utile. Ze všech těchto důvodů právní nárok na paušál existuje a je odlišný od nároku na úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení, pročež jej od nich odečíst. Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku.
8. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů jí soud výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku.
9. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. o. s. ř., protože advokátka žalobkyně v časovém limitu předvídaném prvním zmíněným ustanovením žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává stejně formulované žaloby. Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH
převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč;
předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč;
žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč
10. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.