Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 219/2021-39
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr. Radomírem Kubelkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 1.724,31 Kč s přísl.
takto:
I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1.724,31 Kč s kapitalizovaným úrokem od 15. 6. 2018 do 27. 9. 2019 ve výši 3 052 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 15. 6. 2018 do 27. 9. 2019 ve výši 909,97 Kč, s úrokem z částky 1 724,31 Kč ve výši 27% ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 724,31 Kč ve výši 8,05 % ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1.724,31 Kč s kapitalizovaným úrokem od 15. 6. 2018 do 27. 9. 2019 ve výši 3 052 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 15. 6. 2018 do 27. 9. 2019 ve výši 909,97 Kč, s úrokem z částky 1 724,31 Kč ve výši 27% ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 724,31 Kč ve výši 8,05 % ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)
2. Žalobkyně se původně domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 1 po žalované zaplacení částky 14.461 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO) a žalovanou dne 24.07.2016. Žalobkyně podáním ze dne 17.10.2019 vzala žalobu částečně zpět co do částky 15.461 Kč, kterou žalovaná zaplatila dne 27. 9. 2019. Tamní soud usnesením ze dne 01.07.2020, č. j. 60 C 7089/2019-17 řízení co do částky 15.461Kč zastavil a současně rozhodl, že předmětem sporu zůstává částka 1.724,31 Kč s kapitalizovaným úrokem od 15. 6. 2018 do 27. 9. 2019 ve výši 3 052 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 15. 6. 2018 do 27. 9. 2019 ve výši 909,97 Kč, s úrokem z částky 1 724,31 Kč ve výši 27% ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 724,31 Kč ve výši 8,05 % ročně od 28. 9. 2019 do zaplacení. Poté byla věc usnesením tamního soudu ze dne 17.02.2021, č. j. 60 C 7089/2019-24, postoupena zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 24.07.2016 byla mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaná se ji zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.561 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 310 Kč (poslední splátka ve výši 271 Kč). Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 3.600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.06.2018 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 23.08.2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 30.08.2019. Žalovaná dne 27.09.2019 zaplatila žalobkyni na dluh částku 15.461 Kč.
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 8.561 Kč splácet týdenními splátkami stanovenými ve shora citované smlouvě. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smluv uhradila na dluh částku 3.600 Kč a žalobkyni po podání žaloby částku 15.461 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
13. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši 85,6 % jistiny dluhu. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Pro posouzení platnosti smluv již není podstatné, zda všechny nároky podle smluv žalobkyně také uplatňuje.
15. Smlouvy byla posouzena jako neplatná, žalované se však dostalo plnění ve výši 10.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na základě neplatné smlouvy částku 3.600 Kč a posléze žalobkyni částku 15.461 Kč, zaplatila tak celkem částku 19.061 Kč, tudíž zaplatila již celou jistinu ve výši 10.000 Kč. Soud proto žalobu v části zbývajícího uplatněného nároku (ve výši po částečném zastavení řízení) zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně požadovala v této žalobě zaplacení částky 14.461 Kč, přičemž úspěšná by byla toliko co do částky 6.400 Kč (pokud by žalovaná po podání žaloby nezaplatila částku 15.461 Kč a nedošlo by tak k částečnému zastavení řízení; úspěch žalobkyně činí 44 %, neúspěch 56 %) představující dlužnou jistinu v době podání žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.