Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 89/2020-51
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 29 771,99 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 8 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 21 271,99 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 2 581,24 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11 653,96 Kč od datum do zaplacení, úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1 524,22 Kč, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 12 521,73 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 021,73 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 8 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 21 271,99 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 2 581,24 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11 653,96 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1 524,22 Kč, úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 12 521,73 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 021,73 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem (resp. jeho právním předchůdcem společností právnická osoba) smlouvu o úvěru dne datum, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem poskytnutou částku navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 12 272 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní zpracování úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč (poslední splátka dne datum). Žalovaný ovšem řádně nehradil sjednané splátky, když poslední splátka byla uhrazena dne datum. Po uplynutí doby, na kterou byla smlouva sjednána, zůstává neuhrazena jistina ve výši 11 653,96 Kč, která se dále úročí po konci sjednané platnosti smlouvy od datum sazbou 15 % ročně sjednanými ve smlouvě, a dále souhrnný poplatek ve výši 9 118,03 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení s příslušenstvím, na žalobkyni, a která po částečných úhradách činí 20 771,99 Kč bez příslušenství, a postoupení žalovanému oznámil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč, a příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z požadované částky, kapitalizovaného do dne postoupení pohledávky a dále úročený zákonnou sazbou z nesplacené jistiny, a kapitalizovaný úrok od skončení smlouvy do postoupení pohledávky a úrok z nesplacené jistiny, a to se splatností od datum. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy na žalovanou vyplněné do„ žádosti o úvěr“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených. Dále uvedl, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Z údajů získaných od žalovaného právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek, přičemž neměl důvod pochybovat, že tyto údaje jsou správné. Příjmy ověřil ve výši 18 047 Kč od právnická osoba a výdaje ve výši 5 500 Kč s tím, že žalovaný nemá vyživovací povinnosti a žije u rodičů.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a závazek žalovaného vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 12 272 Kč ve 14 měsíčních hotovostních splátkách ve výši 1 948 Kč, počínaje lhůtou do 1 měsíce ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud ji neuhradí ani do 30 dní, od výzvy poskytovatele úvěru. Souhrnný poplatek byl rozepsán jako úrok (1 444 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru (6 000 Kč), poplatek za administrativní činnost (1 078 Kč) a náklady na hotovostní inkaso splátek (3 750 Kč). Ze smlouvy rovněž vyplývá nárok věřitele na smluvní pokutu při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, a to ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení a se s platností následující den po prodlení, a další sankční poplatky. Ve smlouvě pod odstavcem "Splatnost, úrok a RPSN úvěru" jsou sjednány sazby úroků a RPSN pro jednotlivé typy úvěrů dle délky jejich splatnosti, s tím, že je počítán denně podle skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru.
5. Z transakční historie pro číslo smlouvy číslo soud zjistil, na poskytnutou částku následně žalovaný uhradil dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, a datum částku ve výši 500 Kč.
6. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl ke svým poměrům, že je svobodný bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má příjem ze zaměstnání od právnická osoba s průměrným čistým příjmem měsíčně ve výši 18 407 Kč, což dokládá pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále uvedl, že má výdaje 3 500 Kč na bydlení a 2 000 Kč na jídlo, dopravu a osobní náklady, které nijak nedoložil. Mezi své další závazky uvedl dluhy za komunální odpad ve výši 10 000 Kč (zbývá doplatit 6 000 Kč) a "Sluníčko" ve výši 5 000 Kč (zbývá doplatit 1 000 Kč). Přestože soud nepřehlédl, že při vyplňování žádosti o úvěr žalovaný předal pracovní smlouvu a výplatní pásky, které žalobkyně předložila jako důkaz, nezbývá než konstatovat, že shora uvedené částky z těchto dokladů nevyplývají. Z dohody o ukončení pracovního poměru bylo zjištěno, že dne datum žalovaný dohodou ukončil svůj pracovní poměr ke dni datum "z podnětu zaměstnavatele". Z pracovní smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že od tohoto dne uzavřel žalovaný s právnická osoba novou pracovní smlouvu na pozici řidič, jeřábník na hlavní pracovní poměr, se sjednanou hodinovou mzdou, která se liší dle vykonávané práce od 85 Kč na dílně po 120 Kč za práci s jeřábem či plošinou dle skutečně odpracovaných hodin. Z mzdového listu za rok 2013 soud nejistil ničeho, neboť jde o příjmy 4 roky před žádostí o úvěr a z jiné pracovní pozice. Z mzdového listu za rok 2017 a výplatní pásky výplatní pásky za leden 2017 bylo zjištěno, že žalovaný měl v měsíci lednu 2017 čistý příjem ze mzdy 9 002 Kč, když převážně pracoval na dílně, ovšem další týdny již neměl odpracováno více než 2 dny v týdnu, poté měl neplacené volno, a v závěru měsíci byl nemocný. Z této čisté mzdy obdržel toliko 5 882 Kč (vč. 316 Kč cestovného, které nelze uvažovat jako příjem při ověřování úvěruschopnosti žalovaného), neboť mu byli ze mzdy provedeny srážky 436 Kč na exekuci a 3 000 Kč na výživné..
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. přílohy, a oznámení o postoupení pohledávek dlužníku ze dne datum a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, nicméně není zjištěno k jakému dni.
8. Z výzvy k zaplacení ze dne datum vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 20 771,99 Kč jistiny, 9 000 Kč smluvní pokuty a příslušenství, a to do datum.
9. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, obsahem smlouvy je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a závazek žalovaného tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 12 272 Kč ve 14 měsíčních hotovostních splátkách ve výši 1 948 Kč, počínaje lhůtou do 1 měsíce ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud ji neuhradí ani do 30 dní, od výzvy poskytovatele úvěru. Souhrnný poplatek byl rozepsán jako úrok (1 444 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru (6 000 Kč), poplatek za administrativní činnost (1 078 Kč) a náklady na hotovostní inkaso splátek (3 750 Kč). Žalovaný uhradil pouze částku 6 500 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného toliko dotazy v žádosti o úvěr, které fakticky ověřovala, ovšem toto ověření neodpovídá uvedeným částkám příjmů, když za prokázané příjmy lze považovat toliko částku necelých 5 900 Kč měsíčně s tím, že je příjem zatížen exekučními srážkami na výživné a další exekuci na nepřednostní pohledávky. Proti tomu tvrzené a neověřované výdaje byly zjištěny ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne datum k zaplacení do dne datum. Žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.
10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložil soudu, naopak předložil listinné důkazy, ze kterých vyplývá, že uvedené údaje žalovaným byly nepravdivé, ať už co do výše příjmů, tak do existence výživného, a exekucí srážkami z příjmu – srov. shora). Aniž by soud řešil ověření výdajů žalovaného, kdy poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze samotného tvrzení žalovaného a z předložených důkazů vyplývá, že ověřený příjem (cca 5 800 Kč) sotva dosahoval tvrzených výdajů (5 500 Kč), které jsou zjevně pod statistickým průměrem. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.
11. Na shora uvedeném závěru nemůže nic změnit ani dílčí tvrzení žalobkyně, že nelze při poskytování spotřebitelského úvěru předpokládat nepoctivé jednání ze strany žadatele, resp. že nelze požadovat po poskytovateli„ detektivní“ prověřování, zda žadatel nepáchá trestnou činnost úvěrového podvodu. Zákon (ZSÚ) zřetelně stanoví povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí prověřit schopnost žadatele takový úvěr splácet. Ani zákon ani soud neočekává, že bude poskytovatel spotřebitelského úvěru provádět detektivní práci, a posuzovat, zda žadatel páchá trestný čin. Žalobkyně je ovšem ze zákona povinna zjistit a ověřit skutečné příjmy i výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, což neučinila, resp. učinila nedostatečně, resp. z tohoto prověřování zjevně vyplývalo, že žalovaný nemá dostatečné příjmy, které by mu umožňovaly splácet splátky dle shora uvedené smlouvy. ZSÚ nestanovuje přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. jméno pro dostatečné doložení musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. jméno zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nezohledňuje konkrétní příjmy žadatele o spotřebitelský úvěr. Je zcela v pořádku, že poskytovatel spotřebitelského úvěru předpokládá, že doklady o příjmech či majetku jako jsou výplatní pásky či výpisy z účtů obsahují pravdivé údaje. Nicméně samotné požadování jejich předložení není ani prací detektivní ani prací orgánů činných v trestním řízení. Jde o nezbytné minimum, které může naplnit smysl tzv. kontroly úvěruschopnosti dle ZSÚ. Tím spíše shora uvedené platí, pokud poskytovatel úvěru dokonce řádně vyžádá doklady o příjmech žadatele o spotřebitelský úvěr, a právě z nich vyplývá, že údaje uvedené samotným žalovaným těmto dokladům neodpovídají.
12. Dle shora uvedených důvodů i přes dílčí tvrzení žalobkyně má soud postup pro ověření úvěruschopnosti zjištěný v tomto řízení za zcela nedostatečný ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Žalobkyně svá tvrzení a důkazy nedoplnila ani na základě poučení soudu ve smyslu § 118a o.s.ř.
13. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně byla v řízení poměrně neúspěšnější (vč. příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu), ovšem dle obsahu spisu žádné náklady žalované nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).