Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 68/2019-101
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, země
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 474 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3 474 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu pro částku 2 526 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 526 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 474 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3 474 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 2 526 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 526 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Ve dnech datum, datum, datum a datum poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, žalované bezhotovostně celkovou částku 9 174 Kč, a to na základě smluv o úvěru uzavřených prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (elektronicky), přičemž žalovaná uhradila pouze 5 700 Kč (z toho 2 526 Kč bylo započteno na smluvní pokuty a úroky; 3 174 Kč bylo započteno na poskytnutou jistinu, proto žaluje 6 000 Kč). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Sdělením společnosti X, soud zjistil, že bankovní účet č. bankovní účet patřil žalované (účet byl založen datum a uzavřen datum; žalovaná byla jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu), z jeho výpisu soud zjistil, že dne datum byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 6 000 Kč a to přes platební webové rozhraní ThePay.cz, s.r.o., obdobně dne datum částka 640 Kč, dne datum částka 1 400 Kč a dne datum částka 1 134 Kč. Těmto bezhotovostním převodům koresponduje žalobkyní doložené 4krát potvrzení o provedení jednotlivých plateb (pozn. žalobkyně zároveň doložila 4krát„ jméno žádost o úvěr anonymizováno“, to je informace o žádosti o úvěr, které odpovídají uvedeným datům a zároveň v nich žalovaná zadala své údaje – jméno, příjmení, adresu, rodné číslo a číslo bankovního účtu, adresu vč. emailové adresy a telefonního čísla; žalobkyně doložila standardní podmínky platné pro jí uzavírané úvěrové smlouvy s osobami s pobytem v České republice). Z výpisu platebních transakcí k uvedenému bankovnímu účtu za dobu od číslo do číslo soud zároveň zjistil, že žalovaná si opakovaně zajišťovala peněžní prostředky u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako je právnická osoba (poskytnutí částky 3 500 Kč a 4 500 Kč 11/2015; poplatek za prodloužení splácení číslo), právnická osoba (poskytnutí částky 2 000 Kč 11/2015; poskytnutí částky 4 000 Kč 12/2015), právnická osoba (poskytnutí částky 3 000 Kč 11/2015, poskytnutí částky 10 000 Kč 12/2015). Žalovaná byla v uvedeném období zaměstnána, na bankovní účet jí chodila měsíčně mzda ve výši cca 9 700 Kč (zároveň je z pohybu na tomto bankovním účtu zjevné, že měla povoleno přečerpání, nebo čerpala bankovní úvěr, který měsíčně splácela). Měsíčně byla žalovaná„ v mínusu nebo na nule“ (kreditní a debetní položky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela právnická osoba, IČO anonymizováno číslo, se sídlem v anonymizováno, a žalobkyně, byla postoupena žalovaná pohledávka na žalobkyni (v příloze smlouvy je uvedena tato pohledávka), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací arch prokazující jeho odeslání) a dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, jakým způsobem probíhalo online sjednání úvěrů jejího právního předchůdce na webová adresa, a dále sdělila, že posouzení schopnosti žalované splácet úvěr spočívalo v prověření dle vnitřních kritérií právnická osoba, kterými je maximální počet tří závazků u jiných věřitelů jejím interním systémem, žádné exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, žadatel o úvěr musí uvést výši příjmů a výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázi inkasních agentur, přičemž prověření bonity klienta se provádělo jen u nových žadatelů, u opakovaných jen v případě uvedení odlišných informací, resp. se zohledněním dosavadní platební morálky. V tomto ohledu však žalobkyně ničeho nedoložila.
5. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně neprokázala, že by byla mezi společností právnická osoba, a žalovanou ve dnech datum, datum, datum a datum, platně uzavřena smlouva o úvěru, když žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ust. § 9 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet (povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 , čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem právnická osoba, plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu ke konkrétním úvěrům ničeho nedoložila. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem, a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Vše uvedené v kontextu skutkového zjištění soudu, že si žalovaná v uvedené době sjednala úvěry či zápůjčky i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a měsíčně byla v „ mínusu nebo na nule“ svědčí o tom, že žalovaná nebyla schopná splácet sjednané závazky. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , je neplatnost smlouvy o úvěru, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopná splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) , § 120 o. s. ř. o. s. ř. ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně poskytl bezhotovostně žalované dne datum částku 6 000 Kč, dne datum částku 640 Kč, dne datum částku 1 400 Kč, dne datum částku 1 134 Kč (celkem tedy 9 174 Kč), aniž by pro to byl dán platný právní důvod, žalovaná vrátila z poskytnuté částky toliko 5 700 Kč, na straně žalované tak trvá bezdůvodné obohacení ve výši 3 474 Kč (§ 2991 odst. 1 , 2 o. z.), k jehož vydání je žalovaná povinna. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od data datum, toto datum zjevně odvodila od data splatnosti poslední poskytnuté částky datum (jak je uvedeno v příslušném„ loan application info“), a úroky z prodlení požadovala pro celou žalovanou částku až od druhého dne následujícího po splatnosti v pořadí poskytnutého posledního úvěru. Proto soud vzal tento den jako den, kdy mělo být vydáno bezdůvodné obohacení. Proto je žalovaná povinna vydat poskytnuté bezdůvodné obohacení včetně úroků z prodlení ode dne 14. 2. 2016 do zaplacení (dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , nařízení vlády 351/2013 Sb. ). Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.
6. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 57,8 %, v rozsahu 42,2 % úspěšná nebyla. Žalobkyni by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 15,6 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). S ohledem na uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
7. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.