Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 68/2019-101

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, země

zastoupená advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 474 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3 474 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 2 526 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 526 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 474 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 3 474 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 2 526 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 526 Kč od 14. 2. 2016 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Ve dnech datum, datum, datum a datum poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, žalované bezhotovostně celkovou částku 9 174 Kč, a to na základě smluv o úvěru uzavřených prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (elektronicky), přičemž žalovaná uhradila pouze 5 700 Kč (z toho 2 526 Kč bylo započteno na smluvní pokuty a úroky; 3 174 Kč bylo započteno na poskytnutou jistinu, proto žaluje 6 000 Kč). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. V souladu s  obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Sdělením společnosti X, soud zjistil, že bankovní účet č. bankovní účet patřil žalované (účet byl založen datum a uzavřen datum; žalovaná byla jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu), z jeho výpisu soud zjistil, že dne datum byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 6 000 Kč a to přes platební webové rozhraní ThePay.cz, s.r.o., obdobně dne datum částka 640 Kč, dne datum částka 1 400 Kč a dne datum částka 1 134 Kč. Těmto bezhotovostním převodům koresponduje žalobkyní doložené 4krát potvrzení o provedení jednotlivých plateb (pozn. žalobkyně zároveň doložila 4krát„ jméno žádost o úvěr anonymizováno“, to je informace o žádosti o úvěr, které odpovídají uvedeným datům a zároveň v nich žalovaná zadala své údaje – jméno, příjmení, adresu, rodné číslo a číslo bankovního účtu, adresu vč. emailové adresy a telefonního čísla; žalobkyně doložila standardní podmínky platné pro jí uzavírané úvěrové smlouvy s osobami s pobytem v České republice). Z výpisu platebních transakcí k uvedenému bankovnímu účtu za dobu od číslo do číslo soud zároveň zjistil, že žalovaná si opakovaně zajišťovala peněžní prostředky u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako je právnická osoba (poskytnutí částky 3 500 Kč a 4 500 Kč 11/2015; poplatek za prodloužení splácení číslo), právnická osoba (poskytnutí částky 2 000 Kč 11/2015; poskytnutí částky 4 000 Kč 12/2015), právnická osoba (poskytnutí částky 3 000 Kč 11/2015, poskytnutí částky 10 000 Kč 12/2015). Žalovaná byla v uvedeném období zaměstnána, na bankovní účet jí chodila měsíčně mzda ve výši cca 9 700 Kč (zároveň je z pohybu na tomto bankovním účtu zjevné, že měla povoleno přečerpání, nebo čerpala bankovní úvěr, který měsíčně splácela). Měsíčně byla žalovaná„ v mínusu nebo na nule“ (kreditní a debetní položky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela právnická osoba, IČO anonymizováno číslo, se sídlem v anonymizováno, a žalobkyně, byla postoupena žalovaná pohledávka na žalobkyni (v příloze smlouvy je uvedena tato pohledávka), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací arch prokazující jeho odeslání) a dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, jakým způsobem probíhalo online sjednání úvěrů jejího právního předchůdce na webová adresa, a dále sdělila, že posouzení schopnosti žalované splácet úvěr spočívalo v prověření dle vnitřních kritérií právnická osoba, kterými je maximální počet tří závazků u jiných věřitelů jejím interním systémem, žádné exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, žadatel o úvěr musí uvést výši příjmů a výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázi inkasních agentur, přičemž prověření bonity klienta se provádělo jen u nových žadatelů, u opakovaných jen v případě uvedení odlišných informací, resp. se zohledněním dosavadní platební morálky. V tomto ohledu však žalobkyně ničeho nedoložila.

5. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni ( an. , , dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud s ohledem na shora uvedené za to, že žalobkyně neprokázala, že by byla mezi společností právnická osoba, a žalovanou ve dnech datum, datum, datum a datum, platně uzavřena smlouva o úvěru, když žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ust. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet (povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z , směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem právnická osoba, plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu ke konkrétním úvěrům ničeho nedoložila. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem, a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Vše uvedené v kontextu skutkového zjištění soudu, že si žalovaná v uvedené době sjednala úvěry či zápůjčky i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a měsíčně byla v „ mínusu nebo na nule“ svědčí o tom, že žalovaná nebyla schopná splácet sjednané závazky. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o úvěru, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopná splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti ( ), ani plnit důkazní povinnost ( , ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení ( o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované ( o. z.). Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně poskytl bezhotovostně žalované dne datum částku 6 000 Kč, dne datum částku 640 Kč, dne datum částku 1 400 Kč, dne datum částku 1 134 Kč (celkem tedy 9 174 Kč), aniž by pro to byl dán platný právní důvod, žalovaná vrátila z poskytnuté částky toliko 5 700 Kč, na straně žalované tak trvá bezdůvodné obohacení ve výši 3 474 Kč ( , 2 o. z.), k jehož vydání je žalovaná povinna. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od data datum, toto datum zjevně odvodila od data splatnosti poslední poskytnuté částky datum (jak je uvedeno v příslušném„ loan application info“), a úroky z prodlení požadovala pro celou žalovanou částku až od druhého dne následujícího po splatnosti v pořadí poskytnutého posledního úvěru. Proto soud vzal tento den jako den, kdy mělo být vydáno bezdůvodné obohacení. Proto je žalovaná povinna vydat poskytnuté bezdůvodné obohacení včetně úroků z prodlení ode dne 14. 2. 2016 do zaplacení (dle , nařízení vlády ). Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.

6. Dle první věta , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 57,8 %, v rozsahu 42,2 % úspěšná nebyla. Žalobkyni by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 15,6 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). S ohledem na uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

7. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ). Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.