Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 89/2021-61
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kohoutkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 7 178 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 5 000 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu pro částku 2 178 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 2 178 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 595,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 5 000 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 2 178 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 2 178 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 595,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 7 178 Kč s příslušenstvím, dne datum poskytl právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba právnická osoba, žalované bezhotovostní úvěr 5 000 Kč, žalovaná v termínu splatnosti ani později ničeho neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Sdělením XX příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba, soud zjistil, že bankovní účet č. bankovní účet patří žalované, ona je jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu, z jeho výpisu soud zjistil, že dne datum byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 5 000 Kč a to přes platební webové rozhraní ThePay.cz, s.r.o. Tomuto bezhotovostnímu převodu koresponduje žalobkyní doložené potvrzení o provedení platby. Žalobkyně doložila výtisk smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo, ve kterém jsou vyplněny údaje spoelčnosti YY právnická osoba, jakožto úvěrujícího, a žalované, jakožto úvěrované. Smlouva je uzavírána datum. Žalovaná je označena rodným číslem, číslem občanského průkazu (z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že vyplněné číslo občanského průkazu odpovídá číslu občanského průkazu žalované v dané době), bydlištěm, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Předmětem smlouvy je poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru 5 000 Kč se splatností datum s úrokem 147,95 Kč a poplatkem za sjednání úvěru v případě prodlení 2 030,05 Kč. Podpis žalované je nahrazen elektronickým kódem číslo. Z výpisu platebních transakcí k uvedenému bankovnímu účtu za dobu od 5/ 2019 do 10/ 2019 soud zároveň zjistil, že žalovaná si opakovaně zajišťovala peněžní prostředky u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako je právnická osoba (poskytnutí částky 20 000 Kč dne datum), právnická osoba (poskytnutí částky 3 800 Kč dne datum), dne datum připsána skrze platební webové rozhraní ThePay.cz, s.r.o. částka 3 500 Kč. Žalovaná byla v uvedeném období zaměstnána, na bankovní účet jí chodila měsíčně mzda ve výši cca 12 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela YY právnická osoba, IČO, a žalobkyně, byla postoupena žalovaná pohledávka na žalobkyni (v příloze smlouvy je uvedena tato pohledávka), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání) a dopisem z téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že posouzení schopnosti žalované splácet úvěr spočívalo v lustraci žalované na webová adresa, v registru provozovaném ZZ právnická osoba, webová adresa, v registru anonymizováno, a registru anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova. Původní věřitel počítal rozdíl mezi doloženými příjmy a výdaji s tím, že klientu musí zůstat rezerva 10 % vyjma splátky a uvedených 10 % se musí rovnat životnímu minimu. Žalobkyně doložila výplatní pásky žalované za období 2/ 2019, 3/ 2019, 4/ 2019 s měsíčním příjmem cca 12 500 Kč až 13 500 Kč, dále doklad o vyplacení invalidního důchodu prvního stupně 6 150 Kč (složenkou).
5. Soud dále z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku zjistil, že žalovaná prošla v letech 2012 až 2019 úspěšně oddlužením, kdy jí bylo v únoru 2019 přiznáno osvobození od placení pohledávek. Mezi přihlášenými věřiteli v insolvenčním řízení žalované bylo mnoho poskytovatelů nebankovních spotřebitelských úvěrů, jako je právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba
6. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud s ohledem na shora uvedené za to, že sice byla mezi YY právnická osoba, a žalovanou dne datum uzavřena smlouva o úvěru (ve smyslu § 2395 an. o. z.) a téhož dne byla částka 5 000 Kč vyplacena na bankovní účet žalované, avšak YY právnická osoba, poskytla žalované tento úvěr, ačkoliv pokud by řádně plnila svoji povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a skutečně se zabývala poměry žalované, či její platební morálkou v obdobných právních vztazích, nepochybně by dospěla k závěru, že v případě žalované se jedná o osobu, u níž je dána zásadní pochybnost, zda bude schopná dostát svému závazku. Povinností YY právnická osoba bylo posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet (povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 , čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, a dle uvedené judikatury se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). V kontextu skutkového zjištění soudu, že si žalovaná v uvedené době sjednala úvěry či zápůjčky i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, přitom sama měla měsíční příjem ve značně podprůměrné výši, kdy navíc se jednalo o osobu, která se do platební neschopnosti v podobě úpadku dostala již v minulosti (kdy si také půjčovala peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů), nasvědčuje tomu, že plnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , bylo ze strany YY právnická osoba, činěno toliko pro formu. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že na straně žalované trvá bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč (§ 2991 odst. 1 , 2 o. z.), k jehož vydání je žalovaná povinna. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od data datum (data následujícího po splatnosti úvěru, sjednaného uvedenou smlouvou o úvěru). Proto soud vzal tento den jako den, kdy mělo být vydáno bezdůvodné obohacení. Proto je žalovaná povinna vydat poskytnuté bezdůvodné obohacení včetně úroků z prodlení ode dne 23. 8. 2019 do zaplacení (dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , nařízení vlády 351/2013 Sb. ). Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.
7. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 70 %, v rozsahu 30 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 40 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, soud žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony, kdy doplňovala žalobní tvrzení k výzvě soudu (neboť je zastoupena právním zástupcem a žaloba měla obsahovat všechna podstatná tvrzení již v okamžiku jejího podání), 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 189 Kč; celkem 1 489 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 595,60 Kč (40 % z 1 489 Kč).
8. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.