Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

216 C 25/2020-56

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 84 238,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 77 867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 77 867 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 371,53 s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 371,53 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 18 429,50 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 77 867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 77 867 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 371,53 s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 371,53 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 18 429,50 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky v celkové výši 84 238,53 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem adresa, a žalovaným dne datum, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu ve výši 78 600,25 Kč, smluvní pokutu ve výši 654,22 Kč, pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 924 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 260,06 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 800 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky 1. 11. 2019, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn podáními ze dnů 13. 12. 2019 a 27. 11. 2019.

4. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 8. 1. 2021 k doplnění rozhodných skutečností, označení důkazů a jejich předložení, zda a v jakém rozsahu byla právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřena schopnost žalovaného v souladu s ustanoveními a 87 , zákona o spotřebitelském úvěru, řádně a včas hradit sjednané splátky úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

5. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila informacemi získanými od žalovaného při osobním pohovoru a dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly schopnost žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně nahlédl do systému ověřujících bonitu klienta, do insolvenčního rejstříku a databází SOLUS s negativním výsledkem. Současně věřitel kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i pohyby na bankovním účtu žalovaného. K těmto tvrzením žalobkyně předložila pouze údaje o zjištění údajů z veřejných i neveřejných rejstříků a dále formulář věřitele o údajích pro posouzení žádosti žalovaného o úvěr bez podpisu klienta a uvedení data jeho zpracování.

6. Soud nařídil ve věci dne 25. 2. 2021 jednání, přičemž k předvolání k jednání přiložil zástupci žalobkyně usnesení soudu ze dne 8. 2. 2021 obsahující opětovnou výzvu k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů k prokázání splnění povinnosti věřitele prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že dosavadními listinnými důkazy soud nepovažuje tvrzení žalobkyně za prokázané. Současně byla žalobkyně poučena, že pokud nebudou skutečnosti dotvrzeny a prokázány nejpozději u jednání soudu, pak se žalobkyně vystavuje nebezpečí následků neunesení břemena tvrzení a břemena důkazního, což může mít za následek zamítnutí žaloby zcela či částečně. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala odkazem na původní vyjádření včetně doložení výstupu z informačních registrů, které byly již soudu předloženy. K nařízenému jednání dne 25. 2. 2021 se žalobkyně nedostavila, z účasti na jednání se neomluvila a o odročení jednání nepožádala. Za této situace soud nemohl při jednání přistoupit k poučení žalobkyně dle a 3 o povinnosti doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy dle poučení soudu.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z údajů pro posouzení žádosti o klasický nebo revolvingový úvěr, ze smlouvy o klasickém úvěru číslo ze sazebníku poplatků platného od 1. 12. 2016, z všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 12. 2016, z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 23. 9. 2019, z přehledu plateb žalovaného, z informací o bonitě klienta, z dotazu do systému SOLUS, z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 23. 9. 2019, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2019 a ze dne 27. 11. 2019 včetně podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný projevil zájem u právní předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu formulář označený jako údaje pro posouzení žádosti o klasický nebo revolvingový úvěr bez podpisů jak zástupce věřitele, tak klienta (žalovaného). V ě je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bez vyživovací povinnosti, v nájemním vztahu s pracovním poměrem u společnosti právnická osoba obec v dělnické profesi. Jako datum uzavření pracovního poměru je uveden únor 2018 s tím, že žalovaný má čistý měsíční příjem 19 000 Kč, celkové náklady 10 500 Kč bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění. Žalobkyně předložila informace o bonitě klienta s datem odpovědi 7. 2. 2019 a 14. 9. 2018, a dále konstatovala negativní poznatky v systému NRKI, RKI a SOLUS a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala telefonicky pracovní poměr žalovaného u zaměstnavatele, avšak toto tvrzení žádným způsobem neprokázala. Následně došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč, který měl být hrazen ve 48 splátkách po 1 979 Kč. Úroková sazba představovala 8,69 %, výše roční procentní sazby nákladů pak 9,13 %. Žalovaný zaplatil jednu z předepsaných splátek ve výši 2 133 Kč, neboť společně s úhradou splátky úvěru ve výši 1 979 Kč se žalovaný zavázal platit pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 154 Kč měsíčně. Současně strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, kdy žalobkyně v tomto případě požadovala 654,22 Kč a dále 6 pojištění po 154 Kč ve výši 924 Kč. Rovněž žalobkyně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 3 260,06 Kč Náklady na vymáhání pohledávky žalobkyně požadovala ve výši 600 Kč a 2 x poplatek za odeslání upomínky po 100 Kč, celkem 800 Kč. Pro neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně podáním z 23. 9. 2019 k odstoupení od úvěrové smlouvy a k výzvě žalovanému k uhrazení dlužné částky ve výši 84 238,53 Kč jednorázově. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dluhu, avšak na tuto výzvu nereagoval.

8. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle citovaného zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle citovaného zákona, neplatná.

18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnout.

19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena v potřebném rozsahu, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. K úvěruschopnosti žalovaného byly doloženy pouze výpisy z informačních registrů a nepodepsaný formulář o osobních a majetkových poměrech žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy údaje uvedené ve formuláři ověřil. Výdaje žalovaného pak nebyly objektivizovány vůbec. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a vzhledem k této skutečnosti posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 a § 2991 o. z.

20. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poukázána částka 80 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalovaný zaplatil jen částku 2 133 Kč, výše bezdůvodného obohacení tedy představuje rozdíl ve výši 77 867 Kč. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 77 867 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2019 do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ( ).

21. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 6 371,53 Kč (část jistiny ve výši 733,25 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 3 260,06 Kč + smluvní pokuta ve výši 654,22 Kč + náklady na vymáhání a upomínky ve výši 800 + pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 924 Kč) s příslušenstvím. Žalobkyně se nemůže domáhat přiznání těchto nároků vyplývajících s ujednání mezi stranami, pokud je smlouva neplatná.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla neúspěšná jen do nepatrné části uplatněného nároku (do 8 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 212 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle z tarifní hodnoty ve výši 80 178,47 Kč (78 600,25 Kč + 654,22 Kč + 924 Kč) ve výši 4 340 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobce učinil 2 a půl úkonů právní služby (jednoduchá předžalobní výzva bez právního rozboru věci - poloviční úkon, převzetí věci a sepis žaloby), odměna činí 10 850 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s  vyhl. č. v platném znění, celkem 900 Kč (3 x 300 Kč). Za podání žalobkyně ze dne 21. 1. 2021 nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, což soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení. Je povinností žalobkyně, zvlášť pokud je zastoupena advokátem, aby žaloba ve věci byla určitá, uplatněné nároky jasné, a to i v rozsahu uvedení rozhodných skutečností ke splnění zákonných povinností vymezených Pokud soud musel tyto nedostatky žaloby odstranit písemnou výzvou adresovanou žalobkyni, pak tato skutečnost nemůže být přičítána k tíži žalovanému. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 2 467,50 Kč Náklady řízení představují celkem 18 429,50 Kč.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.