Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 343/2019-76
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
naposledy bytem adresa žalovaného, Španělské království
t. č. neznámého pobytu
zastoupený opatrovnicí advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o stanovení výživného na zletilé dítě,
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen platit žalobci výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen platit žalobci výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně, se zamítá.</b> <b>II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b>
1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, žalobce vůči žalovanému, svému otci, uplatnil nárok na měsíční výživné ve výši 5.000 Kč Částku nárokovaného výživného žalobce určil odhadem. O majetkových poměrech žalovaného mu totiž nebylo nic známo, neboť kontakt s ním ztratil v lednu 2019 Ani před tím však žalovaný žalobci na jeho výživu dlouhodobě ničeho nepřispíval, a to ani po dobu jeho nezletilosti, v důsledku čehož proti němu bylo vedeno trestní řízení. V této souvislosti žalobce doplnil, že se žalovaný v blíže neznámé době rozvedl s jeho matkou (pí. celé jméno původní účastnice, datum narození) a ta se následně i se žalovaným (t. č. čtyřletým) a jeho bratrem přestěhovala do České republiky. Poté žalobce bydlel u matky až do roku 2016, kdy byl nejprve umístěn do péče tety, pí příjmení, a poté, v roce 2018, do diagnostického ústav u. Ohledně svých osobních a majetkových poměrů žalobce sdělil, že t. č. studuje 4. ročník SOŠ a SOU obec část obce (obor anonymizována tři slova), k datu své zletilosti opustil diagnostický ústav, od té doby bydlí sám a prostředky na obživu i studium si musí sám opatřovat z brigád, neboť matka mu je ochotná vyplácet pouze 1.500 Kč měsíčně, což však na úhradu jeho potřeb nepostačuje.
2. Dodatečně, cestou vyjádření ze dne datum, žalobce nad rámec uvedeného doplnil, že byl v minulosti svou matkou psychicky i fyzicky týrán a t. č. se nachází v péči psychiatra, anonymizováno jméno příjmení, na anonymizováno klinice, sídlem adresa, obec a číslo.
3. Žalovaný zůstal po dobu celého řízení nekontaktní a místo jeho aktuálního pobytu se nepodařilo zjistit. Soud, v rámci mezinárodní justiční spolupráce, inicioval místní šetření v domovském státě žalovaného, nicméně toto šetření nepřineslo žádné výsledky, neboť, dle vyjádření španělských orgánů ze dne datum, se žalovaný v místě své poslední hlášené adresy (viz shora) nezdržoval a místo jeho faktického pobytu nebylo známo. V rámci souběžně vedeného trestního řezní pak bylo, dle vyjádření policejního orgánu ze dne datum, zjištěno, že na poslední hlášené adrese žalovaného (viz shora) bydlí pouze matka žalovaného, která měla sdělit, že žalovaný opustil Španělsko a zdržuje se neznámo kde. V návaznosti na zjištěné skutečnosti tak soud, s odkazem na § 29 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , žalovanému ustanovil opatrovníka z řad advokátů.
4. Žalobce pak za řízení opakovaně (v podáních ze dnů datum i datum) jako svou doručovací adresu označil Diagnostický ústav pro mládež, se sídlem adresa žalobce. Zde si však žalobce žádnou ze zaslaných obsílek osobně nepřevzal. Předvolání k jednání, resp. k odročenému jednání bylo žalobci doručeno formou vyvěšení na úřední desce soudu, dne datum. Žalobce se však k soudnímu jednání bez omluvy nedostavil.
5. Vzhledem k tomu, že byl v řízení přítomen tzv. cizí prvek (žalovaný je státním příslušníkem Španělska - členského státu Evropské unie), soud před projednáním věci samé posoudil otázku tzv. mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Co se týče tzv. mezinárodní pravomoci, tato je ve vztahu k nadepsanému soudu založena, neboť se v jeho obvodu nachází tzv. místo obvyklého pobytu žalobce-oprávněného, ve smyslu čl. 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/ 2009 ze dne 18. prosince 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (tzv. nařízení o výživném). Přičemž právě místo tzv. obvyklého pobytu oprávněného představuje jeden z tzv. hraničních určovatelů, které jsou v uvedeném článku vymezeny jako souřadně představené varianty s tím, že je na žalobci, kterou z variant zvolí. Jako rozhodný právní řád soud určil právní řád České republiky, tedy právní řád místa obvyklého pobytu oprávněného - žalobce, a to s odkazem na čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím, platného a účinného jak v České republice, tak i ve Španělsku (ve znění Rozhodnutí Rady ze dne 30. listopadu 2009 č. 2009 /941/), na který výslovně odkazuje čl. 15 nařízení o výživném.
6. K uplatněnému nároku nebyly ze strany žalobce ani žalovaného předloženy žádné důkazní prostředky a současně nebylo ani požádáno, aby si soud jakýkoli důkazní prostředek k provedení vyžádal. Žalobce toliko sdělil, že mu jeho rodný list zadržuje matka, která však jeho vydání podmiňuje tím, aby žalovaný akceptoval její návrh na výživné ve výši 1.500 Kč, nebo aby se nároku na výživné vůči její osobě vzdal.
7. Podle § 910 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, (1) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. (2) Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.
8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
9. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
10. Co se týče právního posouzení věci, soud konstatuje, že žalobce stran uplatněného nároku neunesl tzv. břemeno tvrzení ani tzv. břemeno důkazní, neboť uplatněný nárok řádně nevymezil a nesdělil ani další skutečnosti, bez kterých by nebylo možné obdobně uplatněnému nároku vyhovět. Je třeba zdůraznit, že žalobce sice k výzvě soudu doplnil vůči komu a v jakém rozsahu výživné nárokuje, nesdělil však, od kdy by mu výživné mělo být přiznáno. Případný výrok o takto uplatněném nároku by tedy byl bez dalšího nevykonatelný pro neurčitost. Dále lze uvést, že žalobce zcela rezignoval na svou povinnost dotvrdit údaje týkající se majetkových poměrů žalovaného tak, aby soud, ve smyslu § 913 odst. 1 o. z., mohl postavit najisto, jaké jsou schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného (k této povinnosti žalovaného viz komentář k § 913 o. z. v publikaci Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655 −975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 1250 s.). Sám žalobce v tomto směru sice poukázal na skutečnost, že mu o majetkových poměrech žalovaného není ničeho známo, nicméně nelze pominout, že ani existence tzv. informačního deficitu na straně osoby, kterou tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní (jako procesní povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. ), tuto osobu nezbavuje povinnosti uvést alespoň základní skutečnosti (tzv. opěrné body) vztahující se k uplatněnému nároku, jakkoli lze následně konkretizaci takových skutečností přenést na druhého účastníka řízení, v rámci tzv. vysvětlovací povinnosti. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010 ze dne 16. 12. 2011). Stran tvrzení, jež žalobce v rámci žaloby, byť stručně, učinil (zdravotní stav, majetkové a osobní poměry, ve smyslu § 911 o. z., otázka příbuzenského vztahu, ve smyslu § 910od st. 1 o. z.), pak soud uzavírá, že tyto nebyly nikterak doloženy, a žalobce ve vztahu k nim neunesl tzv. břemeno důkazní.
11. Závěr o neunesení břemena tvrzení i břemena důkazního soud vyslovil bez ohledu na skutečnost, že žalobci nebyla, ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , adresována poučení, aby uplatněný nárok blíže dotvrdil a svá tvrzení doložil. V tomto směru vzal soud v úvahu, že příslušná poučení představují v mezích občanskoprávního sporného řízení prostředek aplikovatelný toliko v rámci samotného jednání (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. 10. 2006, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 43/2006 USn.) a současně též za přítomnosti účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo1069/2003 ze dne 27. 7. 2005), který uplatněný nárok řádně nedotvrdil a nedoložil. Tedy jak to odpovídá primárně ústnímu charakteru soudního řízení. V projednávané věci se ale žalobce k jednání bez omluvy nedostavil, v důsledku čehož soud vůbec neměl zákonný podklad pro to, aby bylo možné příslušná procesní poučení poskytnout. Uplatněný nárok tedy nezbylo než zamítnout jako neprokázaný.
12. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 150 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznává. V tomto směru soud uvážil, že ačkoli žalovaný v řízení v plném rozsahu uspěl, lze postavení a poměry žalobce shledat natolik specifickými, že bylo na místě, aby tomuto nebyla uložena povinnost tyto náklady nahradit. Předně nebylo možné pominout, že byl žalobce dlouhodobě vystaven nepříznivým sociálním podmínkám (pobyt v diagnostickém ústav u, týrání ze strany matky), jež mu dosud neumožnily vytvořit si odpovídající materiální ani sociální zázemí. Ostatně právě tato skutečnost byla důvodem, proč žalobce nyní projednávaný nárok uplatnil. Dále také vzal soud v úvahu, že jakkoli nebyl uplatněný nárok řádným způsobem dotvrzen a doložen, z již uvedených skutečností vyplývá, že na straně žalobce existují přinejmenším lidsky pochopitelné důvody, proč vůči žalovanému projednávaný nárok uplatnil. Tím spíše, pokud lze mít za prokázané (viz komunikace s policejními orgány), že žalovaný vůči žalobci vyživovací povinnost neplnil ani v době, kdy byl ještě žalobce nezletilý. A to v rozsahu, který založil přinejmenším důvodné podezření, že takové jednání vyvolalo i trestně právní následky, a z hlediska dobrých mravů jej tudíž lze hodnotit jako zavrženíhodné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.