Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 91/2021-50
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 39 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení částky 1 000 Kč a úroku v částce 1 746,15 Kč se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 200 Kč, úroku z prodlení v částce 1 487,34 Kč, úroku ve výši 10,31 % ročně z částky 20 800 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 800 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 800 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení částky 1 000 Kč a úroku v částce 1 746,15 Kč se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 200 Kč, úroku z prodlení v částce 1 487,34 Kč, úroku ve výši 10,31 % ročně z částky 20 800 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 800 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 200 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o hotovostním bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Celkovou dlužnou částku včetně poplatku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ doklady“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni datum. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 28 200 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně své podání částečně zpět ohledně části uplatněné smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a úroku v částce 1 746,15 Kč. Důvodem pro částečného zpětvzetí návrhu žalobkyně co do části smluvní pokuty byla dle vyjádření žalobkyně zákonná limitace výše smluvní pokuty.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 5 600 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit 14 měsíčními splátkami po 2 600 Kč (smlouva o úvěru číslo ze dne datum, předpis splátek). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním svého závazku a právní předchůdkyní žalobkyně úvěr v souladu s ustanovením č. V odst. 2 smlouvy zesplatnila.
4. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a výpis z účtu. Žalovaný zde uvedl, že je svobodný a žije v nájmu. Příjem žalovaného z hlavního pracovního poměru představoval průměrně částku 25 244 Kč měsíčně a pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (výplatní pásky za dobu březen až květen 2018, pracovní smlouva ze dne datum). Běžné průměrně měsíční výdaje žalovaného pak představovaly výdaje na bydlení a energie 5 650 Kč, stravování a výživné 3 500 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč (žádost o úvěr ze dne datum, nájemní smlouva ze dne datum včetně dodatku, výpis z účtu č. bankovní účet za dobu do datum do datum). Z výpis z účtu žalovaného za období předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce vyplynulo, že v době od datum do datum nebylo povoleno inkaso částky 3 279 Kč ve prospěch anonymizována tři slova a platba byla provedena až dne datum po připsání finančních prostředků ve výši 5 000 Kč od anonymizována dvě slova, označeno jako půjčka číslo. Z výpisu z účtu dále vyplývají tyto platby 433 Kč (dne datum, označeno právnická osoba splátka úvěru), 3 680 Kč (dne datum, označeno prodloužení, platba na účet číslo), 1 257 Kč (dne datum, platba na účet bankovní účet), 1 412 Kč (dne datum, platba na účet bankovní účet creditcasa.com) a 514 Kč (označeno Kooperativa, trvalá platba).
5. Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce číslo, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce číslo (notářský zápis ze dne datum, sepsaný notářkou anonymizováno jméno příjmení pod sp. zn. anonymizováno číslo rok).
6. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací lístek). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána (předžalobní upomínka ze dne datum, podací lístek ze dne datum).
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
10. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 96 o. s. ř. o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
16. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a úroku v částce 1 746,15 Kč, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. částečně zastavil.
17. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.
18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku . Žalovanému byly na základě smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Soud však má za to, že s ohledem na žalovaného jako spotřebitele, je soud povinen zkoumat, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) dospívá k závěru, že na neplatnost smlouvy o úvěru je nutno nahlížet jako na neplatnost absolutní, neboť nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, dotýká se společnosti jako celku.
19. Zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
20. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
21. Soud má tak za to, že rovněž v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce.
22. Pokud tedy záměrem zákonodárce v nové právní úpravě nebylo oslabení ochrany spotřebitele, ale naopak její posílení, není logický výklad změněné právní úpravy tak, že dosavadní následek neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy bude napříště posuzován již jen jako pouhá neplatnost relativní. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele (navíc jen v omezené lhůtě), čímž ji relativizuje a zjevně oslabuje. Není tak v souladu nejen s uvedeným smyslem a účelem dané úpravy, ale ani v souladu s výkladem historickým, beroucím v potaz zásady, standardy a trendy v ochraně spotřebitele, včetně soudní judikatury, ale naopak dosavadní vývoj v této oblasti práva vrací o mnoho let zpět.
23. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
24. S ohledem na uvedené tak soud posoudil z úřední povinnosti, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.
25. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 86 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).
26. Z žádosti o úvěr nebylo zřejmé, zda si právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně uvěřovala výdaje žalovaného, když žalovaný sice předložil výpis z účtu za dobu předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce, nicméně k ostatním výdajům žalovaného nebyly předloženy žádné dokumenty, ačkoliv tyto z výpisu z účtu žalovaného jednoznačně vyplývají. Předchůdkyně žalobkyně dále nedoložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv.
27. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru., je smlouva neplatná.
28. Ze všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, tímto došlo ze strany žalobkyně k obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně dostatečně nedbala na práva žalovaného jako slabší strany spotřebitele a využila nevědomosti žalovaného a jeho důvěry, že žalobkyně jako poskytovatel a odborník dostatečně posoudila její příjmy a výdaje a zhodnotila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoliv.
29. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o úvěru má žalobkyně právo v souladu s ust. § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a splacenou (20 000 – 9 000), a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků, poplatků a úroků z prodlení jí uplatněné nároky platně nevznikly. Soud vyhověl žalobkyni co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, až od datum do zaplacení (soud vzal za prokázané, že výzva k úhradě dluhu ze dne datum byla žalovanému doručena třetí pracovní den ode dne podání zásilky k přepravě a po uplynutí lhůty se žalovaný ocitl v prodlení).
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.