Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 186/2021-14
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 917,74 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 917,74 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 917,74 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 917,74 Kč. V žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. Žalovanému byla zapůjčena přijímací zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN 00737747436) a MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN 905C44B7F953). Žalovaný řádně nehradil ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 7. 2019 odstoupila od smlouvy. Žalovaný nevrátil zapůjčená přijímací zařízení, proto si žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 2 x 2 000 Kč. Dále si žalobkyně účtuje částku 500 Kč jako poplatek za odpojení a částku 417,74 Kč za pronájem přijímacího zařízení na základě vyúčtování číslo číslo číslo číslo. Žalovaný dlužné částky neuhradil.
Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese adresa žalovaného, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující, soud usnesením vyzval účastníky, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 5. 8. 2021 a žalobkyni dne 22. 7. 2021. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřili, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.
Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobkyní, na kterou ke dni datum přešlo veškeré jmění právní předchůdkyně žalobkyně. Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému přijímací zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN 00737747436) a MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN 905C44B7F953). Součástí této smlouvy bylo i ujednání o pronájmu přijímacího zařízení a pronájmu WIFI ED3.0, každý za částku 70 Kč měsíčně. Dne 17. 7. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy, neboť žalovaný řádně nehradil za poskytnuté služby. Žalovaný měl povinnost vrátit do 14 dnů po ukončení smlouvy pronajatá zařízení, svoji povinnost však nesplnil a dle smlouvy účastníků mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 x 2 000 Kč. Z vyúčtování číslo splatného dne 20. 5. 2019, číslo splatného dne 20. 6. 2019, číslo splatného dne 20. 7. 2019 a číslo splatného dne 20. 8. 2019, bylo zjištěno, že žalovanému byla za pronájem přijímacích zařízení a wifi vyúčtována částka ve výši 420 Kč, za odpojení z důvodu nedoplatku mu byl vyúčtován poplatek ve výši 500 Kč a zároveň mu byla poskytnuta sleva ve výši 2,26 Kč. Žalovaný dosud ničeho neuhradil.
Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o elektronických komunikacích), v platném znění. Právní posouzení se opírá o ustanovení § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Nárok na úhradu dlužných plateb nájemného vychází z ustanovení § 2201 a násl. o. z. Dlužné částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, smlouvách a výši dlužného plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.