Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 206/2021-20
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 900 Kč s 7,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s 7, 5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s 8% úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s 8,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s 7,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 7. 2020 do 23.8.2021 a dále od 24. 8. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z částky 2 900 Kč ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a výše repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky) vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud žalobce žádal přiznání 4 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 4 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, v té části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 900 Kč s 7,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s 7, 5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s 8% úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s 8,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s 7,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 1. 7. 2020 do 23.8.2021 a dále od 24. 8. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z částky 2 900 Kč ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a výše repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky) vyhlášené ve Věstníku ČNB ve výši platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud žalobce žádal přiznání 4 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 4 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, v té části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 18.7.2005 právním předchůdcem žalobce (firmou právnická osoba) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 14 000 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 10 000 Kč a souhrnný poplatek 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal 14 000 Kč uhradit v 20 splátkách po 700 Kč týdně. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, zaplatil pouze 7 100 Kč.
Smlouvou ze dne 19.6.2015 postoupila společnost právnická osoba pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy na právnická osoba S.á.r.l. a ta ji smlouvou ze dne 24.8.2018 postoupila žalobci. Žalobce žádá přiznání 6 900 Kč na jistině půjčky.
Ke svým tvrzením žalobce předložil smlouvu o půjčce ze dne 18. 7. 2005, smlouvu o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015, smlouvu o postoupení pohledávek z 24. 8. 2018, oznámení o postoupení pohledávky z 25. 6. 2015 a z 14. 9. 2018 a předžalobní výzvu k plnění z 12. 4. 20214.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb.
Podle § 657 obč. zák. č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.
Podle § 39 obč. zák. č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
4. Ze zjištění učiněných ze shora uvedených listin dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud zaplatil 7 100 Kč, zbývá mu (po postoupení pohledávky žalobci) zaplatit 3 900 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno.
5. Soud přiznal z této částky žalobci také úroky z prodlení, a to ve smyslu §517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou půjčky již ve druhém pololetí roku 2005, když z 20 sjednaných týdenních splátek uhradil pouze necelých 11 splátek. Úroky z prodlení byly přiznány dle požadavku žalobce až od 2. 7. 2015, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/94 Sb.
6. Pokud se týká částky 4 000 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud jednak ve výši tohoto poplatku (ten činí 40% z půjčené částky), jednak ve způsobu jeho ujednání. Dle názoru soudu je pojem„ souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou“ použitý ve smlouvě zavádějící a představuje ve skutečnosti skrytý úrok z půjčené částky. Úrok při půjčce peněžité bylo možné sjednat, ovšem výše takového úroku by musela odpovídat svou výší dobrým mravům. V této souvislosti pak je třeba uvést i to, že částka získaná jako úrok představuje příjem a musí se tedy odrazit v daňových povinnostech toho kterého subjektu. Nahrazení úroků z půjčky tzv. souhrnným poplatkem představuje dle názoru soudu také obcházení zákona a rovněž tedy způsobuje neplatnost takového ujednání ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64Sb.
7. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě souhrnný poplatek 4 000 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 7 100 Kč na tento poplatek.
8. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, a to ve smyslu §142 odst. 2 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251o o.s.ř. ).