Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 178/2021-24
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 31 806 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 14 132,37 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 824,25 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 14 132,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 13 245 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaného úroku ve výši 1 120,32 Kč a úroku ve výši 29% ročně z částky 16 360,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 4 428,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 573,49 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 050,57 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 3 050,57 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 14 132,37 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 824,25 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 14 132,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 13 245 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaného úroku ve výši 1 120,32 Kč a úroku ve výši 29% ročně z částky 16 360,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 4 428,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 573,49 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 050,57 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 3 050,57 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 31 806 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o zápůjčkách, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.
2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.
3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvami o zápůjčkách, smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy o zápůjčce), přehledem plateb (případně Tabulky umoření), smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 4 ze Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 2 ze Seznamu postoupených pohledávek.
4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:
5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo
1) dne 27. 4. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal vrátit tuto částku žalobkyni spolu s dalším navýšením ve výši 13 245 Kč, jako odměnou za administrativní zpracování, náklady za hotovostní inkaso splátek a smluvního úroku, a to formou 60 ti týdenních splátek. Žalovaný, přestože předmět zápůjčky řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyni uhradil pouze 3 867,63 Kč, přičemž ve smyslu smluvních podmínek proti němu žalobkyně uplatnila právo na zaplacení úroků ve výši 29% ročně z nesplacené jistiny,
2) 4. 1. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal vrátit tuto částku žalobkyni spolu s dalším navýšením ve výši 7 233 Kč, jako odměnou za administrativní zpracování, náklady za hotovostní inkaso splátek a smluvního úroku, a to formou 60 ti týdenních splátek. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyni uhradil 8 132,37 Kč, přičemž ve smyslu smluvních podmínek proti němu žalobkyně uplatnila právo na zaplacení úroků ve výši 29% ročně z nesplacené jistiny.
6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku , a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § § 1802 občanského zákoníku .
7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je ve vztahu k nárokované jistině ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 4. 2018 částečně důvodná. Žalobkyně, na níž byla tato pohledávka postoupena, jako věřitel v rámci předmětných smluvních závazkových vztahů mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však nesplnil základní povinnost dlužníka obsaženou ve výše uvedeném zákonném ustanovení, když žalobkyni řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem předmět zápůjčky, a to dlužnou jistinu nevrátil. Proto soud tuto povinnost uložil žalovanému k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku, to včetně zákonného úroku z prodlení.
8. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce ze dne 4. 1. 2018 z tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí žalovaný uhradil celkem 8 123,37 Kč.
9. Žalobkyní v žalobě uváděná dlužná jistina jsou fakticky náklady spojené s poskytnutím zápůjčky, které jsou uplatňovány ze strany žalobkyně v rozporu se zákonem a platnou judikaturou. V tomto směru Okresní soud v Třebíči v desítkách obdobných žalob stejné žalobkyně došel k závěru, že:
1) ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení administrativního poplatku není nárok dán. Tato částka nebyla žalovanému reálně vyplacena, uzavření smlouvy o zápůjčce se časově shoduje s vyplacením její sjednané výše a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce analogicky vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc.
2) ve vztahu k nákladům za hotovostní inkaso není nárok dán, zde soud odkazuje na Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j.: KSPA 60 INS 5615/2015 60 ICm 3236/2015 ze dne 11. 11. 2015, v kontextu s nímž je nutné dovodit neplatnost uvedeného pro rozpor s dobrými mravy a pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele.
3) ve vztahu k smluvnímu úroku z prodlení není nárok dán, a to analogicky v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , když v rámci spotřebitelských smluv takovéto ujednání zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V projednávané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, obsahující odkaz na všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí bylo právě ujednání o smluvním úroku, absentující podpis žalovaného. Ujednání o smluvním úroku je tak neplatné.
10. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu výroky II. a III. zamítnul.
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.