Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 126/2021-31
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 13 899,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 13 900 Kč zastavuje.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 069,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 173,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 351,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 8 351,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena část soudního poplatku zaplaceného za podanou žalobu ve výši 400 Kč.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 13 900 Kč zastavuje. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 069,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 173,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 351,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 8 351,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena část soudního poplatku zaplaceného za podanou žalobu ve výši 400 Kč.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, uzavřeli dne 22.4.2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 17 360 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 386 Kč, s tím, že poslední splátka činila 376 Kč. Celkovou částku tvoří jistina (10 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (1 331 Kč), částka za zpracování a doručení (3 683 Kč) a poplatku za komfortní a flexibilní splácení (2 346 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020. Žalobce požadoval zaplatit částku 13 899,32 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (8 351,77 Kč) a dlužné části poplatku (5 547,55 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 29% ročně z částky 8 351,77 Kč od 4.3.2019 (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do 20.1.2020 (2 173,08 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 351,77 Kč od 27.8.2018 (konec lhůty pro úhradu poslední splátky) do 20.1.2020 (1 069,03Kč), dále úrok ve výši 29% ročně z částky 8 351,77 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8 351,77 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Přípisem ze dne 10.8.2021 (č.l. 25) vzal žalobce žalobu částečně zpět, když žalovaný po podání žaloby uhradil částku 13 900 Kč, nadále požadoval jistinu ve výši 3 241,43 Kč, částku 1 183,84 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 21.1.2020 do 9.8.2021), částku 3 814,66 Kč (kapitalizovaný úrok od 21.1.2020 do 9.8.2021, úrok ve výši 29% ročně z částky 3 241,43 Kč od 10.8.2021 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 8,05% ročně z částky 3 241,43 Kč od 10.8.2021 do zaplacení. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil.
2. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět dříve, než započalo jednání ve věci, rozhodl soud tak, že v souladu s dispozitivním projevem žalobce řízení zastavil – výrok I. rozsudku.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný
a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne 22.4.2018 smlouvu o zápůjčce číslo sjednali pevný úrok ve výši 1 331 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 3 683 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 346 Kč, výši pravidelných týdenních splátek, které činily 386 Kč a další smluvní podmínky. Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 10 000 Kč, do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 3 100 Kč (nesporné tvrzení žalobce); žalobce tak uplatňuje vedle jistiny 8 351,77 Kč se sjednaným úrokem též úrok z prodlení a dlužné částky poplatku ve výši 5 547,55 Kč. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 20.1.2020 na žalobce. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, naposled předžalobní upomínkou ze dne 28.1.2021.
4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 22.4.2021 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
5. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
6. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
7. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 1.7.2021 (č. l. 17) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, jinak nejednal poctivě a v dobré víře a mohl se dopustit trestného činu. Rovněž namítal s ohledem na datum uzavření smlouvy, že předmětná smlouva byla uzavřena po nabytí účinnosti zákona 257/2016 Sb. a neprokázání splnění povinnosti dle ust. §84 - §89 nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Dále uvedl, že postačuje, že poskytovatel zápůjčky měl listiny, ze kterých vycházel při zkoumání úvěruschopností žadatele k dispozici a nepořizoval si z nich kopie. Zde odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97.
8. Jelikož žalobce ve své žalobě ani v doplnění žaloby neučinil dostačující tvrzení ohledně toho, zda a do jaké míry úvěruschopnost žalovaného zkoumal, byl zástupce žalobce u jednání dne datum poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Po poskytnutém poučení zástupce žalobce uvedl, že žalobce dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, k těmto svým tvrzením navrhl důkazy a další listinné důkazy k dispozici nemá.
9. V daném případě žalobce nepředložil žádné důkazy k tvrzení, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádal).
10. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech (jinak se mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu), pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Ještě jinak řečeno, skutečnost, zda se žadatel (ne) dopustil trestného činu úvěrového podvodu, je nepodstatná pro posouzení, zda poskytovatel úvěru postupoval s náležitou odbornou péčí. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem.
11. Právní názor žalobce, že následkem nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele je relativní neplatnost, není správný. I v „ nových“ poměrech (pro smlouvy o spotřebitelském úvěru řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) platí, že se jedná o neplatnost absolutní (k níž musí soud přihlížet i bez návrhu).
12. K námitce, že žalobce ani jeho právní předchůdce (který smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíral) nemají k dispozici kopie dokladů a jiných dokumentů předložených žalovaným při uzavírání smlouvy, lze doplnit následující. Nejde jen o to, zda uvedené listiny (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalovaného (jak na jeho příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
13. Žalobce na podporu své argumentace, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, předložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97. K tomu zdejší soud dodává, že zkoumání úvěruschopnosti je z povahy věci vždy věcí individuálního posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu. Závěr o (ne) splnění povinnosti podnikatele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vždy navázán na pečlivé zhodnocení konkrétního skutku. Zejména ale soud konstatuje, že se řídí právními závěry ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které na jiném místě odůvodnění reprodukuje. Rozhodnutí odvolacího soudu v (jiné) konkrétní věci takovou ustálenou judikaturou, jíž by měl následovat, být nemůže. Žádá-li žalobce, aby věc byla s ohledem na § 13 o. z. rozhodnuta stejně jako v uvedeném rozhodnutí odvolacího soudu, pak podle uvedeného ustanovení žalobce nemá právo na„ stejné rozhodnutí“, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu; tímto důvodem jsou právě skutečnosti shora uvedené (odlišný skutkový základ projednávaných věcí, soulad rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
14. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.
15. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, (paušalizovaných) nákladech spojených s administrativní činností a s hotovostním režimem splátek. Na Smlouvu žalovaný uhradil celkem částku 3 100 Kč a částku 13 900 Kč. Jistina ve výši 10 000 Kč tímto byla zcela uhrazena. Soud tedy žalobu ve zbývající části po částečném zpětvzetí zamítl.
16. Smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.), podle nichž se věřitelem stal žalobce, shora uvedeným nejsou dotčeny, neboť postupitel a postupník nemusí právně kvalifikovat postupovanou pohledávku a postupní smlouva je platná i v případě takového (právního) omylu
o tom, že postupovaná pohledávka vznikla na základě platného právního jednání (R 27/2012).
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku byl přibližně stejný, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. Rozsudku, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na závěry obsažené v Nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010„ Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.“.
18. Výrok IV. o vrácení soudního poplatku je odůvodněn § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. O soudních poplatcích. Soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena. Dle § 6 tohoto zákona, je základem procentního poplatku cena předmětu řízení. Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. Tarifní hodnotou sporu je toliko jistina ve výši 8 351,77 Kč, neboť ostatní žalobou uplatňované částky představují příslušenství pohledávky podle § 513 o.z. Správná výše soudního poplatku ze základu 8 351,77 Kč tak činí 400 Kč nikoliv žalobcem uhrazených 800 Kč (položka 2 bod 1 písm. a) a b) Sazebníku soudních poplatků). Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o vrácení části soudního poplatku.
Poučení:
Proti výroku I. rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Proti výroku II., III. a IV. rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).