Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
4 C 212/2021-22
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem právnická osoba, SGN1612, příjmení jméno, Malta
zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, zn.: SPROCZ /1/27127
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 6 530 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 535 Kč spolu s 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, se 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s 8 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s 8,75 % ročním úrokem z prodlení 3 535 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s 7,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, s 8,5 % ročním úrokem z prodlení od 1. 7. 2021 do 19. 8. 2021 a za dobu od 20. 8. 2021 až do úplného zaplacení s ročním úrokem z prodlení nejvyšší repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém jednotlivém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, ve výši úroku z prodlení závislá na výše repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 535 Kč spolu s 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, se 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s 8 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s 8,75 % ročním úrokem z prodlení 3 535 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s 7,25 % ročním úrokem z prodlení z částky 3 535 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, s 8,5 % ročním úrokem z prodlení od 1. 7. 2021 do 19. 8. 2021 a za dobu od 20. 8. 2021 až do úplného zaplacení s ročním úrokem z prodlení nejvyšší repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém jednotlivém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, ve výši úroku z prodlení závislá na výše repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 27. 4. 2021 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 6 530 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřely dne 10. 7. 2006 smlouvu o půjčce č. 279269766, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které si převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč v 39 týdenních hotovostních splátkách po 205 Kč. Žalovaná svůj smluvní závazek nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy ke dni 9. 4. 2007 Celkem žalovaná uhradila na půjčku částku 1 465 Kč. Pohledávka za žalovanou byla nejprve postoupena ze společnosti právnická osoba, IČO, na právnická osoba S. à.r.l. smlouvou o postoupení ze dne 19. 6. 2015 a účinností ke dni 1. 7. 2015, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a s účinností ke dni 24. 8. 2018 postoupena pohledávka na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 12. 9. 2018. Ke dni postoupení činila dlužná částka 6 530 Kč, která tvořila jistinu, když dle smlouvy byla plnění žalované nejprve alokována na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagovala. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 2. 7. 2015 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo zapsané na Maltě a jde o věc s cizím prvkem, soud zjišťoval, zda má zdejší soud ve věci dánu pravomoc a příslušnost jednat. Pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Mezi Českou republikou a Maltou není uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva, která by upravovala závazkové vztahy, ale žalovaná má bydliště na území členského státu Evropské unie – v České republice, a proto je na věc třeba aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne 12. 12. 2012, podle kterého je příslušnost Okresního soudu v Benešově dána podle článku 17 a 18. Použití právních předpisů České republiky vyplývá z ustanovení § 87 zákona č. 91/2012 Sb., v platném znění, o mezinárodním právu soukromém.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. 279269766 vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavřela dne 10. 7. 2006 smlouvu o půjčce s žalovanou na částku 5 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala zaplatit rovněž souhrnný poplatek v částce 2 995 Kč, celkem tedy vrátit částku 7 995 Kč v 39 týdenních splátkách po 205 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí půjčky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky na právnická osoba S. à.r.l. smlouvou o postoupení ze dne 19. 6. 2015, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byly pohledávky smlouvou o postoupení ze dne 24. 8. 2018 postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021 k úhradě dluhu včetně příslušenství. Žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně na půjčku celkem částku 1 465 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu i souhrnný poplatek. Právní předchůdce žalobkyně neuhrazený dluh zesplatnil po marném uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky v souladu se smluvními podmínkami. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 a dopisem ze dne 12. 9. 2018. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021 k úhradě dluhu včetně příslušenství. Ani přes výzvy k plnění žalovaná již ničeho neuhradila.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a dále z ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Dále podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
6. Na základě provedeného dokazování, které soud podřadil shora uvedeným ustanovení obč. zák. dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejichž základě přenechal právní předchůdce žalobkyně žalované půjčku v částce 5 000 Kč, a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. příjmení v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, obec a číslo, s. 1856). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný smluvní úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupný z www.nsoud.cz), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, který podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil požadovaný kapitalizovaný úrok částku 2 995 Kč za poskytnutí jistiny 5 000 Kč, která měla být vrácena ve splátkách po dobu 39 týdnů, tedy téměř 60 % jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 39 týdnů), procentní roční úrok byl ještě vyšší. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok označovaný jako„ souhrnný poplatek“ byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobek míry obvyklé v bankovním sektoru (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 13/2005 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 dostupné z www.nsoud.cz). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatnými dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání článku 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). V této souvislosti je potřeba podotknout, že ujednání o úrocích je pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence pro jeho absolutní neplatnost tak dle názoru soudu nemá na existenci a platnost smlouvy samotné vliv. Z tohoto důvodu bylo třeba úhrady žalované v celkové výši 1 465 Kč započítat pouze na dlužnou jistinu půjčky v původní výši 5 000 Kč (výrok I.).
7. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila zbývající dluh na jistině, je povinna zaplatit na jistině částku 3 535 Kč (jistina snížená o platbu započtenou i na souhrnný poplatek), a protože neplnila řádně a včas, vznikla jí dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. též povinnost k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávek, tedy od 2. 7. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a právnická osoba S. à.r.l. ze dne 19. 6. 2015 byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. pohledávka právního předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena na právnická osoba S. à.r.l., a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni, přičemž postoupení předmětné pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. a žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky. Požadované kapitalizované úroky z prodlení vypočítané z jednotlivých splátek za období od roku 2006 soud nepřiznal jako nepřezkoumatelné, neboť žalobkyně neuvedla, z čeho je vypočetla a nedala svou neúčastí u jednání soudu možnost, aby jej poučil a vyzval k doplnění tvrzení. Ve zbylé části, soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesní úspěch obou účastníků byl pouze částečný a téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).