Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 93/2021-24
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci
Anonymizovaný odstavec.
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupený advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 34 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 7 280 Kč spolu s ročním 21,55 % úrokem z částky 27 063 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 063 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 7 280 Kč spolu s ročním 21,55 % úrokem z částky 27 063 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 063 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 895 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou soudu dne 11. 2. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 34 780 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 22. 9. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutými ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč vždy k 20.dni v měsíci se splatností prvé z nich 20. 10. 2020. Sjednaný úrok činil 21,55 % z neuhrazené jistiny. Dlužník úvěr čerpal dne 29. 9. 2020 ve výši 27 500 Kč bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet, a ve výši 2 500 Kč převodem na účet zprostředkovatele. Dlužník ovšem úvěr řádně nesplácel a věřitel přistoupil k zesplatnění, a to ke dni 27. 12. 2020. K tomuto dni dlužník dluží tři neuhrazené splátky ve výši 4 500 Kč, zbytek neuhrazené jistiny 27 063 Kč, 300 Kč na vynaložených nákladech za tři upomínky, 1 497 Kč na smluvní pokutě za tři neuhrazené splátky, 1 420 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek a jistiny, tedy celkem z částky 31 563 Kč, a to za dobu od 28. 12. 2020 do 10. 2. 2021. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce uvedl, že předmětný spotřebitelský úvěr byl uzavřen dne 22. 9. 2020 s účinností ode dne 29. 9. 2020, kdy úvěr byl žalovanému schválen; žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. Žalobce si vyžádal výplatní pásky za dva kalendářní měsíce 07/2020, 08/2020 z pracovního poměru u zaměstnavatele právnická osoba IČO, čistá mzda žalovaného za tyto dva měsíce činila 33 403 Kč a 33 016 Kč. Výdaje žalovaného byly posuzovány na základě statistických údajů a na základě údajů o výši životního minima.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru číslo ze které má za prokázáno, že tato byla uzavřena dne 22. 9. 2020 a na základě ní se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; ve smlouvě byl uveden účet žalovaného pro čerpání úvěru, a to č. bankovní účet. Z potvrzení banky o provedené platbě má soud za prokázáno, že žalobce zaslal dne 29. 9. 2020 na účet žalovaného č. bankovní účet částku 27 500 Kč pod variabilní symbol. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 25. 9. 2020 má soud za prokázáno, že na straně výdajů žalovaného byly zohledněny pouze tzv. normativní (nikoliv tedy skutečné) náklady na bydlení, životní minimum žalovaného a tzv. nezabavitelná částka; tento formulář byl sepsán dne 25. 9. 2020.
4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost.
5. Podle zák.č. 257/2016 Sb. , ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,
§ 86
(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
§ 87
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 27 500 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit celou tuto částku. Zbývající částky představující úrok z úvěru, účelně vynaložené náklady a smluvní pokuty soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle shora citovaného zákona, a to zkoumat úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy. Z provedeného dokazování vyplývá, že toto zkoumání bylo realizováno dne 25. 9. 2020, ovšem smlouva byla uzavřena již 22. 9. 2020; přitom není rozhodné, kdy smlouva nabyla účinnosti a úvěr byl čerpán – nabytí účinnosti v jiný okamžik než v den uzavření smlouvy ani z předložené listin y – smlouvy nevyplývá. Pro shora uvedené závěry soudu o neplatnosti smlouvy je podstatné, že dříve než věřitel posoudil schopnosti dlužníka splácet, nechal dlužníka zavázat se k úhradám dle smlouvy (úroky, smluvní pokuty a sankční náklady). Nadto nemůže obstát ani způsob ověřování dlužníkových pravidelných výdajů, které věřitel dovodil pouze na základě statistických údajů. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku ve výši 27 500 Kč (2 500 Kč bylo odesláno zprostředkovateli), kterou nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku , zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka; takový závěr dovozuje současná judikatura soudů všech možných úrovní. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik na jistině uhradil. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.
7. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalující strana byla úspěšná z 79 %, žalovaná strana byla úspěšná z 21 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 58 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 58 % z částky 3 268 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 392 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 1 250 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 3 adv. tar. 500 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 326 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 550 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.