Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 161/2020-33
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Řízení se zastavuje pro smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a úrok ve výši 786 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 565,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 25.7.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 506 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje pro smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a úrok ve výši 786 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 565,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 25.7.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 506 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne 24. 9 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) uzavřel s žalovaným dne 27. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 786 Kč jednorázovou úhradou do 25. 2. 2017. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobce vyčíslil částkou 1 500 Kč. S účinností ke dni 24. 7. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi společností právnická osoba, jako postupitelem, a žalobcem jako postupníkem.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním doručeným soudu dne 24. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v rozsahu smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 786 Kč. Podle ustanovení § 96 odst. 1,2 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby není dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 občanského soudního řádu účinný, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání. Soud tedy řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
Ze smlouvy o úvěru číslo výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 27. 1. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč za poplatek za sjednání úvěru (úrok) ve výši 786 Kč. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou platných pohledávek ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky jednorázovou platbou do 25. 2. 2017. Tuto povinnost však žalovaný řádně a včas nesplnil.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že s účinností ke dni 24. 7. 2019 společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 19.8. 2019.
Z výzvy k plnění ze dne 14. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.
6. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
7. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
9. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce.
15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. V posuzované věci žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedl, že důkazy k posouzení úvěruschopnosti nedisponuje a vzal žalobu částečně zpět (blíže bod 2 odůvodnění), když uvedl, že dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím.
17. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy částky ve výši 3 000 Kč. Žalobce má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o.z., soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 25. 7. 2019 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni.
19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím. Neúspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., úspěch je představován výrokem II.. Žalobce byl proto úspěšný v 67 % předmětu řízení, v 33 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 34 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k zaplacení, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 506 Kč, která odpovídá 34 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.