Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 179/2021-52
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 11 362 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 22. 7. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 22. 7. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2021 zaplacení celkem částky 11 362 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že
a) žalovaný uzavřel dne 28. 5. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ 1. Smlouva“). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr – žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě. Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 852 Kč, celkem tedy 12 852 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 215 Kč, přičemž zápůjčka měla být splacena 21. 7. 2016. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 922 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 438 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 492 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 8. 2015, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky částku 1 490 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:
jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 5 966,51 Kč
dlužné částky poplatků ve výši 5 395,49 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 1 644,44 Kč
kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 1 086,02 Kč,
úroku ve výši 20,50 % p.a. z dlužné jistiny 5 966,51 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení
úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 966,51 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
b) žalovaný uzavřel dne 6. 3. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ 2. Smlouva“). Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr – žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě. Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 016 Kč, celkem tedy 11 016 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 184 Kč, přičemž zápůjčka měla být splacena 29. 4. 2016. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 790 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 233 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 993 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 3. 11. 2015, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky částku 3 075 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:
jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 4 314,70 Kč
dlužné částky poplatků ve výši 3 626,30 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 1 393,11 Kč
kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 711,07 Kč,
úroku ve výši 20,5 % p.a. z dlužné jistiny 4 314,70 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení
úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 314,70 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
2. Žalobkyně po podání žaloby vzala žalobu zpět v části týkající se Smlouvy číslo samotnou smlouvu žalobkyně nedohledala. Soud tedy řízení usnesením ze dne 19. 5. 2021 č.j. EPR 109532/2021 -8 v této části zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 6. 2021.
3. Předmětem sporu tedy zůstal nárok žalobkyně z titulu Smlouvy číslo.
4. K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný svým podpisem rovněž výslovně potvrdil, že právnická osoba před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Ověření příslušných informací dle předložených dokladů bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, když tento názor zastává i Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020 -97. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 28. 5. 2015, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 28. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po 215 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 12 852 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 7 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 5 852 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 922 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 438 Kč a poplatek za hotovostní režim ve výši 3 492 Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (bez podpisu žalovaného) obsahují čl. 4 sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 20,5 % p.a.. V čl. 20 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.
13. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uved druh bydlení - ubytovna, uvedl, že je důchodce, výši důchodu uvedl 9 322 Kč, náklady na nájemné 3 800 měsíčně, výdaje na domácnost 3 000 Kč měsíčně, splátky zápůjček 1 472 Kč měsíčně. Měl předložit občanský průkaz, výměr důchodu, bankovní účet.
14. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
15. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústav y, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud zato, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník , tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.
16. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
17. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze zákaznickou kartu, kde se sice odkazuje na listin y, které žalovaný předkládá, ale bohužel žádné listin y prokazující, že by právní předchůdce žalobkyně provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, na výzvu soudu nepředložila. Pouze se omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finančních situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty, když dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (viz shora) a tvrdila, že postačuje, že poskytovatel ověřil předložené doklady, nebylo třeba pořizovat kopie těchto dokladů. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR napr. Pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány a zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdce žalobkyně nijak blíže nehodnotil tvrzení žalovaného, že již splácí jiné závazky, nezjišťoval jaká je jeho platební morálka. Soud se neztotožňuje se závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 Co 231/2020 , že je dostačující, že listin y předloženy byly a jejich poskytnutí potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě. Podepsaný soud naopak vychází ze znalosti nastavených mechanismů právního předchůdce žalobkyně, který k uzavírání smluv využívá pracovníky, kteří nejsou v pracovním poměru, ale pracují pouze na dohodu o provedení práce či provedení činnosti, jsou finančně motivováni za každé uzavření smlouvy, z poskytnuté částky každého úvěru získávají určité procento finanční částky jako svou odměnu. Z úřední činnosti soudu je známo, že smlouvy z velké části nejsou uzavírány v místě provozovny poskytovatele úvěru, což se stalo i v tomto případě, soud má tedy pochybnosti o tom, zda údaje, které jsou do zákaznické karty vyplňovány ručně, jsou vyplněny skutečně zákazníkem, zda právě z důvodu finanční motivace obchodních zástupců jsou tyto údaje pravdivé, proto soud i nadále setrvává na svém stanovisku, že nebylo prokázáno, že by údaje, které žalovaný při žádosti o úvěr poskytl, byly pravdivé, úplné a pokud byly listin y předkládány, nic nebrání poskytovateli, aby si pořídil kopie listin (byť třeba i pořízením fotografie předkládané listin y mobilním telefonem) a tyto pak soudu v řízení o zaplacení dlužné částky soudu předložil. I kdyby však pravdivé byly, pak už z údajů vedených v zákaznické kartě, kdy žalovaný uvádí pouze příjem ze starobního důchodu, uvádí i výdaje a zbývá mu volná měsíčně pouze částka 1 050 Kč, přičemž splátky měly činit 860 Kč měsíčně a to nebylo nijak prověřováno, jak žalovaný splácí předchozí zápůjčky – i v tomto případě by soud měl za to, že za této situace nelze žalovanému zápůjčku poskytnout. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost obou předmětných smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z každé jednotlivé zápůjčky.
18. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému z 1. smlouvy částku 7 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil částku 1 490 Kč dle tvrzení žalobkyně, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 5 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 22. 7. 2016, tj. ode dne následující po stanovení poslední splátky zápůjčky (výrok I.). Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II.).
19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla původně částka 19 303 Kč (11 362 Kč + 7 941 Kč) s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 5 510 Kč, tj. jen 28,54 %, proto soud za situace, kdy žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.