Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
52 C 1/2021-72
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec a číslo – obec,
o zaplacení 14.675 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.925 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.925 Kč ve výši 8,5 % ročně od 16. 5. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 6.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.250 Kč ve výši 8,5 % ročně od 17. 3. 2018 do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.925 Kč ve výši 8,5 % ročně od 17. 3. 2018 do 15. 5. 2019, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k rukám její právní zástupkyně, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, ve výši 160 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.925 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.925 Kč ve výši 8,5 % ročně od 16. 5. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 6.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.250 Kč ve výši 8,5 % ročně od 17. 3. 2018 do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.925 Kč ve výši 8,5 % ročně od 17. 3. 2018 do 15. 5. 2019, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k rukám její právní zástupkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ve výši 160 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u obvodního soudu pro část Prahy datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 14.675 Kč, z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 9.000 Kč, kterou žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.250 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné dne datum, žalovaný však neuhradil řádně a včas, když ke dni podání žaloby uhradil toliko 1.075 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku žalovanému, prostřednictvím svých webových stránek, na kterých žalovaný nastavil parametry zápůjčky, dále vyplnil formulář Žádost o poskytnutí zápůjčky, přičemž souhlasil se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Načež žalobkyně odeslala přidělený příjmení kód žalovanému na telefonní číslo uvedené v žádosti, a tím došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady ve výši 2.500 Kč. Dále částku 4.500 Kč, jako smluvní pokutu, která nedosahuje poloviny hodnoty zápůjčky. Žalobkyně ve své žalobě dále uvedla, že v případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce, aby soud tento posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne datum.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud žalobu rozhodl, dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobkyně výslovně ve svém žalobním návrhu ze dne datum, žalovaný pak ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ze dne datum v určené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, kterým žalovaný nikterak neodporoval, neboť byl ve sporu zcela nečinný, dále zejména ze Smlouvy o zápůjčce ze dne datum a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční částku ve výši 9.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit do datum, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.250 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného. Z Výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne datum na bankovní účet žalovaného částku 9.000 Kč. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 1.075 Kč. Z Upomínky ze dne datum, datum, datum, datum a datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak není patrno, zda tyto upomínky byly žalovanému opravdu i odeslány. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby z dne datum a souvisejícího Podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně.
5. Na základě výše uvedených listinných důkazů, má soud prokázán následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému dne datum částku 9.000 Kč. Žalovaný se v „ neplatné“ smlouvě o zápůjčce (viz odstavec 6), zavázal částku vrátit v jedné splátce ve výši 9.000 Kč, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.250 Kč, a to ke dni datum. Pro případ prodlení se žalovaný dále, ve smlouvě zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván, avšak dlužnou částku neuhradil.
6. Soud se nejprve zabýval, jak věřitel (žalobkyně) posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaný) splácet zápůjčku, tedy spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel tedy poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Žalobkyně k doložení toho, jak byla posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byla vyzvána soudem. K této výzvě se žalobkyně sice vyjádřila, v podání ze dne datum, kde doplnila, že u žalovaného byla posuzována jeho úvěruschopnost, dotazem na aktuální zdroj příjmů žalovaného, výši příjmu, na obor jeho podnikání, dotazem na IČO žalovaného, dotazem na dobu trvání samostatně výdělečné činnosti, a dále lustrací v příjmení a insolvenčním rejstříku, žalovaný zaslal výpisy z bankovního účtu. Žalobkyně k tomuto svému podání soudu předložila tři výpisy z účtu žalovaného za období červen, červenec a srpen 2017. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne datum, jedná se o výpisy z účtu čtvrt roku staré. S ohledem na shora uvedené, nelze dospět k závěru, že by věřitel za této situace pečlivě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a nutno uzavřít, že v daném případě věřitel nedostál své povinnosti stanovené mu zákonem a při poskytnutí úvěru, s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesplnila řádně svou zákonnou povinnost, je smlouva, kterou byl sjednán spotřebitelský úvěr, ze zákona ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., pro zjevný rozpor se zákonem, absolutně neplatná. Viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém bylo soudem v právní větě zejména vysloveno, že„ dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích”. Také, dle příjmení ústavního soudu, ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy.“ jméno žalobkyně si byla vědoma nedostatku svých listinných důkazů, když již v žalobě ze dne datum navrhovala, že v případě neuznání nároku žalobce dlužné částky z titulu zápůjčky, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.
7. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy plnila-li strana (žalobkyně), aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 9.000 Kč, žalovaný však tuto částku žalobkyni do dnešního dne v celé výši nevrátil.
8. Na základě skutkového tvrzení žalobkyně, dále s ohledem na předložené listinné důkazy žalobkyně a shora uvedená zákonná ustanovení, soud ve výroku I. tohoto rozsudku, žalobě vyhověl částečně a uložil žalovanému povinnost, zaplatit žalobkyni částku 7.925 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.925 Kč až od datum do zaplacení. S ohledem na to, že z tvrzení žalobkyně a předloženého výpisu účtu žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na jím označený účet, částku 9.000 Kč a žalovaný do dnešního dne žalobkyni vrátil pouze částku ve výši 1.075 Kč (jak tvrdila sama žalobkyně), došlo tak na straně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši 7.925 Kč (číslo). Proto soud žalobě v části 7.925 Kč vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
9. Pokud se jedná o zákonné úroky z prodlení, povinnost žalovaného k jejich úhradě soud posoudil, dle ust. § 1970 o.z., když se žalovaný nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dne datum, tato výzva byla na základě § 573 o.z., doručena dne datum. Žalobkyně ve výzvě určila lhůtu pro úhradu dlužné částky do 3 dnů, tedy do datum. Žalovaný však neuhradil ničeho, tudíž se od datum dostal do prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z dlužné částky až od datum do zaplacení, pouze z přiznané částky 7.925 Kč, ve výši kterou požadovala žalobkyně (8,5 % ročně).
10. Co se týče zbývající dlužné žalované částky, tedy 2.250 Kč (poplatku za poskytnutí zápůjčky) + 4.500 Kč (smluvní pokuty) + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč (které lze přiznat pouze mezi podnikateli a zde žalovaný vystupoval jako spotřebitel), rozhodl soud vzhledem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žalobní návrh k zaplacení částek 6.750 Kč (skládající se z číslo číslo) +pro zaplacení nákladů pohledávky 2.500 Kč, jako nedůvodné, zamítl.
11. S ohledem na to, že soud neshledal za důvodné, celé žalobkyní požadované příslušenství, soud dále zamítl i neoprávněně požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od původně požadovaného data prodlení, od datum do zaplacení, z nedůvodné částky 2.250 Kč. Když původní žalovaná částka z tohoto úroku byla požadována ve výši 10.175 Kč a soud přiznal jen částku 7.925 Kč, rozdílem těchto částek (10.175 Kč – 7.925 Kč), vyjde právě částka 2.250 Kč, ze které soud nedůvodné zákonné úroky nepřiznal.
12. Soud jako neoprávněné, ve výroku II. rozhodnutí, zamítl i zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně, za nedůvodné období, tedy od datum do datum z částky 7.925 Kč, když přiznal zákonné úroky z částky 7.925 Kč, až od datum (viz odstavec 9 a výrok I. rozhodnutí).
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, je tedy nezbytné stanovit poměr jejího úspěchu v řízení. Pokud by žalobkyně, která byla právně zastoupena, měla plný úspěch ve věci, náležela by jí náhrada v celkové výši 2.000 Kč (100%). Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2, bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 800 Kč. Dále odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhláška“) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), která činí částku 900 Kč (3 x 300 Kč). Dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 vyhlášky, v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč), přičemž soud zde rozhodl o aplikaci § 14b vyhlášky, když se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (smlouva o zápůjčce), hodnota sporu nepřesáhla 50.000 Kč (nadto žalobkyně sama navrhla přiznání částky 2.000 Kč). Žalobkyně měla úspěch ve věci v částce 7.925 Kč, tedy 54 % a neúspěch v částce 6.750 Kč, tedy 46 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu (54- 46), náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši 8 %. Žalobkyni by tedy mělo být nahrazeno 8 % nákladů řízení z této částky, což činí 160 Kč (8 % z částky 2.000 Kč). Žalobkyni tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 160 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co je mu uloženo tímto rozsudkem, může oprávněná podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.