Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 279/2021-14
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Nadine Kovandovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 617,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 970 Kč a částku 2000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 617,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 970 Kč a částku 2000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných
důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.
Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2020. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru číslo dalších úvěrových produktech, na základě níž byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, jež se zavázal zaplatit ve splátkách v souladu se smluvním ujednáním včetně sjednaného příslušenství.
Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, došlo právním předchůdcem žalobkyně k odstoupení od shora uvedené smlouvy a zesplatnění pohledávky. Ke dni vyčíslení tvoří dluh žalovaného 4 000 Kč na jistině, 0 Kč na obchodním úroku, 920 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, na smluvní pokutě 2 000 Kč, 50 Kč na poplatcích. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené měsíční splátky, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupil mj. i k všeobecným obchodním podmínkám právního předchůdce žalobkyně a sazebníku, je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora.
Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění (dále jen„ obch. zák.“), podle něhož se smlouvou o úvěru
zavazuje věřitel, že na požádání dlužníku poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité
částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen platit od doby poskytnutí peněžních prostředků z těchto úroky, a to ve sjednané výši. Podle ustanovení § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.
Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, přičemž tato částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se
žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.