Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 213/2021-15
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 000 Kč od 27. 11. 2016 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku 500 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 744,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 000 Kč od 27. 11. 2016 do zaplacení. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku 500 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 744,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:
Jako předmět daného řízení bylo posuzováno právo žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.
Po provedeném řízení soud učinil závěr, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – právnická osoba s.r.o. - jako věřitelem dne 1. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce a z ní poskytnuté finanční prostředky se zavázal splatit společně se sjednaným poplatkem ve sjednané lhůtě, což však posléze nesporně řádně nečinil. Proto mu soud stanovil povinnost k úhradě jistiny zápůjčky výrokem rozsudku.
Jiná je však situace ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč. Tato částka nebyla žalovanému reálně vyplacena, uzavření smlouvy o zápůjčce se časově shoduje s vyplacením sjednané výše zápůjčky a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc a soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky není dán. V této části ohledně částky 250 Kč s příslušenstvím proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku.
O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu části nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná z 25% žalobou uplatněného nároku bez příslušenství pohledávky a vzniklo jí tak právo na zaplacení 50% nákladů řízení (100-14, 3-14) což ve finančním vyjádření odpovídá částce 744,50 Kč. Právě v této výši proto soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení přiznal.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, popř. provedení exekuce.