Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 27/2020-152

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

pro zaplacení 85 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 85 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 11. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 85 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 11. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 85 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem název soudu (dále jen„ anonymizováno“) v řízení pod sp. zn. spisová značka, spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zmíněné řízení bylo vedeno na základě žaloby jméno příjmení proti zdejší žalobkyni (v procesním postavení žalované) na zaplacení částky částka s příslušenstvím, a trvalo od datum do datum, tedy 5 let a 3 měsíce. Požadovanou výši zadostiučinění žalobkyně odůvodnila odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR a požadovala zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za 1 rok řízení.

2. V podání ze dne datum žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok dne datum. Žalovaná však svým stanoviskem ze dne datum nároku žalobkyně nevyhověla, neboť považovala délku namítaného řízení za přiměřenou. Žalovaná stručně popsala průběh zmíněného řízení s tím, že má oproti žalobkyni za to, že řízení trvalo po dobu 3 let a 8 měsíců, a to ode dne datum, kdy se zdejší žalobkyně o daném řízení dozvěděla. Dané řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž složitost odpovídala jeho délce, nadto docházelo k obstrukcím, když původní žalobce podával velké množství žádostí o odročení jednání a žádal o prodlužování lhůt k vyjádření se ve věci. Celkovou délku řízení tedy za dané situace nelze považovat dle žalované za nepřiměřenou.

3. Dne datum se ve věci konalo jednání. Během něhož účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních, přičemž dle názoru žalobkyně posuzované řízení trvalo celkem 5 let a 3 měsíce. V dané věci byla žaloba podána dne datum, přičemž před podáním žaloby byla žalobkyně ve věci vyzvána ze strany původního žalobce k zaplacení požadované částky. Jednatel žalobkyně se v dané věci informoval o tom, zda řízení již bylo zahájeno, či nikoliv. Telefonicky zjistil, že řízení již bylo zahájeno, pročež čekal, že mu přijde žaloba. Ta však byla doručena až po více než roce, nicméně žalobkyně již měla informaci o tom, že žaloba podána byla. Předmětem řízení byla částka částka s příslušenstvím, což není bagatelní částka. Navíc náklady daného řízení činily částka a úroky z prodlení částka. Žalovaná dále zopakovala, že postup jednatele žalobkyně v posuzovaném řízení významnou měrou přispěl k jeho délce. Během jednání byla žalobkyně dle a 3 vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k jejímu tvrzení, že se dozvěděla o namítaném řízení dříve, než jí byla doručena žaloba.

4. V podání ze dne datum žalovaná doplnila svá tvrzení a konkretizovala obstrukční chování žalobkyně, resp. jejího jednatele, které mělo vliv na délku posuzovaného řízení. Dle žalované byl dále význam zmíněného řízení nízký, přičemž žalobkyně je kapitálovou společností, u níž se dopad nesprávného úředního postupu zpravidla považuje za nižší, neboť je obecně nejistota a míra zásahu do psychiky společníků či statutárních orgánů nižší, než u společností osobních. Dle žalované byl postup orgánů veřejné moci odpovídající věci, nebyly shledány žádné průtahy, přičemž zrušení prvostupňového rozsudku pro nepřezkoumatelnost nemělo vliv na délku řízení, neboť odvolací soud rozhodoval dne datum a následně bylo řízení soudem I. stupně zastaveno dne datum. Délka posuzovaného řízení tedy byla přiměřená.

5. Dne datum žalobkyně doplnila svou žalobu v tom smyslu, že řízení před soudem I. stupně trpělo vadami neodstranitelnými v odvolacím řízení, pročež byl napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen. Z uvedeného je dle žalobkyně zřejmé, že došlo k pochybení na straně anonymizováno, co by soudu I. stupně. Nelze tedy akceptovat argumentaci žalované, že délka namítaného řízení je přiměřená vzhledem ke složitosti věci.

6. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila k výzvě soudu žalobu a uvedla, že celková částka, o niž v posuzovaném řízení šlo, činila téměř částka (tj. žalobní nárok ve výši částka, náklady řízení v okamžiku prvního rozhodnutí anonymizováno ve výši částka, úroky z prodlení ve výši částka). Uvedená částka byla pro žalobkyni s ohledem na její hospodářské výsledky zásadní. Žalobkyně dále předložila účetní doklady, dle nichž v letech 2013 – 2018 byl výsledek jejího hospodaření nejvíce částka, přičemž v některých letech byl dokonce v záporných částkách. Z uvedeného je dle žalobkyně zřejmé, že případná povinnost zaplatit panu příjmení, tedy původnímu žalobci částku téměř částka, byla citelným zásahem do fungování žalobkyně. Jediný společník žalobkyně tak byl téměř 5 let v nejistotě, zda bude moci ve svém podnikání i nadále pokračovat. Žalobkyně dále uvedla, že ještě před tím, než původní žalobce (pan příjmení) podal ke anonymizováno zmíněnou žalobu, komunikoval jeho právní zástupce se žalobkyní. E-mailem ze dne datum bylo žalobkyni sděleno, že právní zástupce původního žalobce podá ve středu ke anonymizováno žalobu. Žaloba byla skutečně během následujícího týdne podána, a to dne datum. V následujícím týdnu (tj. 37 týden roku 2013) pak volala zaměstnankyně žalobkyně paní jméno příjmení na soud, aby zjistila, zda je žaloba podána. Žalobkyně tak od počátku věděla o zahájení řízení. Délka řízení by se proto ve vztahu k žalobkyni měla posuzovat od datum, případně od datum.

7. Dne datum se ve věci vyjádřila žalovaná, dle níž je málo uvěřitelné, že pokud by se žalobkyně dozvěděla o podané žalobě již dne datum, tak by až do dne datum, kdy jí byla žaloba doručena, nečinila žádné úkony směřující k reakci na podanou žalobu. Žalobkyně nebyla nahlédnout do soudního spisu, ani nijak na podanou žalobu, o níž údajně věděla, nereagovala. Takové jednání žalobkyně nenasvědčuje tvrzení o zvýšeném významu posuzovaného řízení, ale tato nečinnost naopak napovídá nepatrnému významu pro žalobkyni. Postup žalobkyně v uvedeném období do okamžiku doručení žaloby ze strany KS je pak dle žalované v ostrém kontrastu s tím, že žalobkyně po 10 dnech od doručení žaloby (dne datum) požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Pokud žalobkyně obdržela předžalobní výzvu, mohla podání žaloby důvodně očekávat.

8. Dne datum žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy. Namítané řízení vedené u anonymizováno totiž skončilo pravomocně dne datum. Žalobkyně pak 11 dnů před uplynutím promlčecí lhůty, tj. dne datum, uplatnila svůj nárok u žalované, čím došlo ke stavění promlčecí lhůty. Žalovaná dne datum vydala stanovisko, kterým nárok žalobkyně neuznala. Od datum tak pokračoval běh původní promlčecí lhůty, který skončil po 11 dnech, tedy datum. Žaloba však byla podána až datum, tedy po marném uplynutí lhůty.

Skutková zjištění:

9. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně adresovaná žalované ze dne datum a stanovisko žalované ze dne datum) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne datum obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení újmy ve výši a z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla.

10. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Ze spisu vedeného u anonymizováno pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony, rozhodnutí soudu a podání účastníků): dne datum byla anonymizováno doručena žaloba žalobce jméno příjmení proti žalované, kterou je zdejší žalobkyně, na zaplacení částky částka, a to na základě smlouvy o dílo. Usnesením ze dne datum rozhodl název soudu tak, že potvrdil výrok usnesení anonymizováno o zastavení řízení a změnil nákladový výrok tak, že je původní žalobce povinen zaplatit zdejší žalobkyni náklady řízení, dle doložky nabylo usnesení právní moci dne datum, kdy tak bylo řízení pravomocně skončeno.

12. Jakkoli soud k důkazu provedl celý spis zmíněného řízení ve smyslu časové posloupnosti jednotlivých úkonů soudů a účastníků řízení, s ohledem na následně vznesenou námitkou promlčení se pro nadbytečnost detailně průběhem posuzovaného řízení, stejně jako e-mailem Mgr. et Bc. jméno příjmení ze dne datum, výpisem z obchodního rejstříku a nedatovaným prohlášením jméno příjmení, v tomto rozsudku nezabýval. Soud dále pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl další navržené y k důkazu (přiznání žalobkyně k dani z příjmu právnických osob za rok 2013, 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018).

13. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

Právní úprava:

14. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

15. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

17. Dle , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení dané věci:

21. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu újmy.

22. Soud však v prvé řadě posuzoval námitku promlčení tvrzeného nároku, kterou vznesla žalovaná, neboť uplatní-li odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

23. Dle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

24. Dle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

25. Z uvedeného ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá lhůta pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem. Ve vztahu k újmám vyvolaným nepřiměřenou délkou řízení je pak běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty před koncem řízení, v němž k průtahům došlo. Promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) tedy nemůže nastat dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení takového řízení. Uvedenou konstrukcí se zdůrazňuje význam pohledu na řízení jako na jeden celek, neboť náhradu nemajetkové újmy lze požadovat do šesti měsíců od skončení řízení i tehdy, nastaly-li průtahy jen v některé z dřívějších fází řízení (srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 374 – 399.

26. Z provedeného dokazování vyplynulo, že posuzované řízení vedené u anonymizováno bylo pravomocně skončeno dne datum, kdy se tak žalobkyně nejpozději dozvěděla o tvrzené nemajetkové újmě způsobené jí v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Od tohoto dne počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění práva na zadostiučinění, která by skončila dne datum. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne datum, kdy došlo ke stavění promlčecí doby po dobu předběžného projednání nároku u žalované, to však nejdéle na 6 měsíců, tj. do datum. Před podáním žádosti uplynulo z promlčecí lhůty období 5 měsíců a 21 dní, resp. zbývalo 10 dní.

27. Žalovaná vyřídila žádost žalobkyně stanoviskem ze dne datum. Od doručení zmíněného stanoviska pokračoval běh zbytku promlčecí lhůty. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprováděl dokazování, kdy bylo stanovisko žalované doručeno, ani v daném směru účastníky nevyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, neboť by to nemohlo ničeho změnit na závěru soudu. Soud tedy vycházel z nejzazšího data, od kdy dle zákona mohla promlčecí lhůta po jejím stavění pokračovat (v rozsahu zbývajících 10 dní), a sice od datum (srov. bod 26 shora). Z uvedeného je patrné, že poslední den promlčecí lhůty k uplatnění nároku žalobkyně u soudu nastal nejpozději dne datum. Žaloba doručená soudu dne datum tudíž nebyla podána včas, resp. až po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty.

28. Soudu tedy nezbylo než námitce promlčení vznesené žalovanou vyhovět a uzavřít, že nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je promlčen. Žalobkyni tudíž nelze nárok přiznat, i kdyby jinak byl shledán po právu.

29. Pokud by však nárok nebyl promlčen, bylo by namístě posoudit otázku nezákonného rozhodnutí, dále příčinnou souvislost a v souladu se shora citovaným § 31a zákona rovněž zkoumat intenzitu tvrzené nemajetkové újmy žalobkyně, a v závislosti na tom posoudit formu a případně výši požadovaného zadostiučinění. Pouze pro úplnost však soud uvádí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že v dané věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

30. S ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění je promlčen,

se soud shora uvedeným již nezabýval, neboť by to nemělo žádný praktický dopad a odporovalo by to zásadě hospodárnosti řízení. Soud tedy žalobu bez dalšího zamítl (srov. výrok I.).

K nákladům řízení:

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením , dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

32. Podle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely činí 300 Kč za každý úkon.

33. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 500 Kč odpovídající paušální náhradě za 5 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, účast na 2 jednáních soudu a 2x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením ve spojení s  zmíněné Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Ke lhůtě k plnění:

34. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s  část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.