Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 84/2021-69

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 6.650 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.800 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3.850 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6.650 Kč od 28. 6. 2019 do 6. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3.850 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení a části zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 2.800 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.800 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 3.850 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6.650 Kč od 28. 6. 2019 do 6. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3.850 Kč od 7. 2. 2021 do zaplacení a části zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 2.800 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Břeclavi dne 1. 8. 2020 a doplněným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 2. 6. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 6.650 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od 28. 6. 2019 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně se žalovaným dne 3. 5. 2018 uzavřel smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, prověřením přes společnost právnická osoba, a insolvenční rejstřík, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně a vyhodnocením aktuální finanční situace podle žalovaným vyplněných údajů a podle jeho lokality, včetně kontroly dokumentů předložených žalovaným. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s kapitalizovaným úrokem (souhrnným poplatkem) ve výši 3.850 Kč v pravidelných týdenních splátkách po částce 148 Kč týdně, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2019. Sjednané částky žalovaný nehradil řádně a včas a za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 2.200 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení předal věc zdejšímu soudu jakožto soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. , (dále jen „ “), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 14. 6. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. považuje za doručené dne 27. 8. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž dokazování provedl především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci ( ).

4. Dne datum uzavřely žalobkyně a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 5.000 Kč v hotovosti a žalovaný se tuto částku zavázala společně s poplatky v celkové výši 3.850 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po částce 148 Kč. Dle textu anonymizováno karty klienta ze dne datum byl žalovaný v době uzavření smlouvy svobodný, bydlel s další osobou jako spolubydlící a měl základní vzdělání. Nevlastnil automobil ani nemovitosti a nikdy nebyl soudně ani trestně stíhán. Byl zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 20.000 Kč, což bylo ověřeno z anonymizováno o příjmu. Jeho měsíční výdaje činily 2.000 Kč na nájemném a 1.000 Kč na splátkách jiných úvěrů. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas a za dobu trvání smlouvy žalobkyni uhradil celkem 2.200 Kč (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil více). Dne 5. 2. 2020 mu byla zaslána předžalobní výzva.

5. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 5.000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit včetně poplatku v celkové výši 3.850 Kč v 60 týdenních splátkách. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) pouze na základě obsahu tzv. evidenční karty klienta, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaný k tomu doložil y, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v evidenční kartě, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů. Výdaje žalovaného pak nebyly zkoumány vůbec, žalobkyně se zde spokojila pouze s odhadem výdajů žalovaného, aniž by žádala jejich podložení listinami. Za těchto okolností má soud rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovaným, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Pokud žalobkyně na výzvu soudu ohledně zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit, tvrdil, že provedla kontrolu v různých registrech, toto tvrzení ničím nedoložila. Ze žalobkyní předložené y soud zjistil, že na žalovaného je vedeno exekuční řízení žalovanému zbývá na exekučně vymáhaný dluh ještě zaplatit 6 650 Kč. Pokud žalovaný není schopen dluh v této výši uhradit nelze rozumně předpokládat úhradu dalšího dluhu v obdobné výši. Žalobkyně o těchto finančních problémech žalovaného tedy věděla a přes to mu úvěr poskytla. Takto se rozumný hospodář při nakládání se svými peněžními prostředky nechová. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Následkem nesplnění uvedené povinnosti žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení.

12. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 5.000 Kč a v průběhu splácení žalovaná zaplatila celkem 2.200 Kč (žalovaný netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Soud proto žalobě vyhověl v částce odpovídající rozdílu mezi poskytnutou výší finančních prostředků a částkou, kterou žalovaný uhradil, tedy v částce 2.800 Kč. Od následujícího dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , a to od prvního dne prodlení žalovaného (odst. I. výroku). Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle na tři dny od právní moci rozsudku. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části zamítl (odst. II. výroku).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odst. III. výroku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.