Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 85/2021-27
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč s ročním úrokem z prodlení 8,05 % z částky 1 300 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 368 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč s ročním úrokem z prodlení 8,05 % z částky 1 300 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 368 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny úvěru 1 300 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále smluvní pokutu 1 885 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 472 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno na částku 1 300 Kč, současně mezi stranami byl dohodnuto splacení úvěru do datum. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena datum. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nereagoval.
2. Podáním ze dne datum vzal a žalobkyně zčásti zpět žalobu týkající se smluvní pokuty 1 885 Kč a kapitalizovaného úroku 1 472 Kč s odůvodněním, že požaduje toliko zaplacení jistiny dluhu 1 300 Kč, protože nemá k dispozici důkazy o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud usnesením ze dne datum žalobu zčásti zastavil co do částky 3 357 Kč podle § 96 odst. 1 ,2,4 o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. dne datum.
4. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě konkretizované v odůvodnění rozsudku v odstavci prvním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 1 300 Kč, že se do jeho dispozice tato částky dostala převodem na jeho účet datum, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, tato změna v osobě věřitele mu byla sdělena datum. Žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zapsala o osobě žalovaného jako dlužníka údaje potvrzené podpisem žalovaného, a to jeho korespondenční adresu a adresu trvalého pobytu, jakož i údaje shora o předmětu úvěru již specifikované. U žalovaného chybí údaje ohledně jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, pročež žalobkyně omezila žalobu toliko na zaplacení jistiny úvěru 1 300 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nereagoval. (Prokázáno smlouvou o úvěru ze dne datum č. anonymizováno, dokladu o převodu úvěru na účet žalovaného ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, sdělení o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum).
6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.
7. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39).
8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, anonymizována tři slova proti jméno příjmení a další, C číslo).
9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný sice se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovaného nevyzval k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, že je zaměstnán. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími doklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. O tom svědčí i plejáda úvěrových smluv poskytnutých žalovanému nebankovními subjekty. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).
10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 1 300 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 1 300 Kč, a to jistinu úvěru. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na nákladech řízení částku 1 368 Kč. V této částce je zahrnuta odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva ½ úkonu a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/96 Sb., celkem 800 Kč zvýšených o položku 21 % DPH o 168 Kč v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , takže náklady řízení včetně soudního poplatku 400 Kč a DPH činí 1 368 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , pokud jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 10 000 Kč.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.