Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
40 C 155/2021-24
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se, co do částky 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 997,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 643,38 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 7. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 350 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě na doplatku soudního poplatku částku 248 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 997,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 643,38 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 7. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 350 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě na doplatku soudního poplatku částku 248 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 24 750 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 997,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 643,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ xanon číslo, uzavřela dne 27. 3. 2017 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 K a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč počínaje od 3. 4. 2017 a se splatností poslední splátky dne 7. 5. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 18. 4. 2017. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně neuhradila, se dlužná jistina od 8. 5. 2018 úročí úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Žalovaná uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 1 350 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 24 750 Kč, sestávající z dlužné jistiny 15 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 060,35 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 3 000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 689,65 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 5 643,38 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 1 997,50 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne 3. 8. 2021 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř. “), v nepřítomnosti účastníků.
4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 27. 3. 2017 žalovaná požádala společnosti právnická osoba o zápůjčku ve výši 15 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedla, že bydlí sama v nájemním bydlení, je zaměstnaná s příjmem 8 000 Kč, přičemž pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, dále pak pobírá státní podporu ve výši 9 417 Kč Měsíční výdaje pak činí výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč a osobní výdaje ve výši 3 500 Kč. K ověření měly být předloženy: nájemní smlouvy, SIPO, pracovní smlouva a složenky-příjmy (zjištěno ze Zákaznické karty). Téhož dne uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, úrok 2 100 Kč, poplatek 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, tj. celkem 26 100 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně příslušné strany Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel právnická osoba dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámil žalované postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Toto oznámení odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dne 13. 12. 2019 (zjištěno z Podacího archu ze dne 13. 12. 2019). Dne 1. 5. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 1. 5. 2020). U žádné z obou výše uvedených listin nebylo zjištěno doručení do dispozice žalované, neboť předmětné zásilky pošta nemá v evidenci (zjištěno z výpisu ze sledování zásilky číslo a číslo). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet, když se omezil pouze na uvedení ničím nepodložených údajů. Pokud v Zákaznické kartě bylo uvedeno, že údaje byly ověřeny z předložených listin, tak tyto listin y nebyly soudu předloženy. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby.
14. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 15 000 Kč, žalovaná fakticky zaplatila 1 350 Kč, a proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni částka 13 650 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že část úhrad byla použita na úhradu poplatků, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tyto nároky žalobkyni ani nevznikly. Přestože žalobkyně odeslala žalované dne 9. 4. 2018 předžalobní výzvu, nebylo prokázáno, že tato výzva byla doručena do dispozice žalované. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až dne 17. 9. 2018 žaloba. Soud proto žalovanou zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 19. 9. 2018, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby.
15. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu co do částky 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 997,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 643,38 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 7. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 350 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
18. Žalobkyně se domáhala svých práv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a věc byla převedena do rejstříku C, aby bylo nadále pokračováno v řízení. Podle položky 2 bod 2. Sazebníku poplatků, přílohy zák. č. 549/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Žalobkyně doposud zaplatila na soudním poplatku dle pol. 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků částku 990 Kč Soudní poplatek podle pol. 1 bod 1 písm. b) činí částku 1 238 Kč. Soud proto žalobkyni uložil výrokem IV. povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 248 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.