Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 101/2021-66
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 36.300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.700 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 25.600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.026,53 Kč, úroku ve výši 10,89 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11.032 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.700 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 25.600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.026,53 Kč, úroku ve výši 10,89 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11.032 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 36.300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo rok číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba dne datum. Uváděla, že žalované poskytla úvěr ve výši 20.000 Kč. Byl sjednán úrok 28 % z jistiny úvěru za poskytnuté období, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 14.600 Kč a měly být hrazeny v třinácti měsíčních splátkách po 2.600 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni 17. 12. 2018 k zesplatnění celého úvěru. Dlužná částka je tvořena jistinou úvěru ve výši 20.000 Kč, úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.732 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1.652 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1.916 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 11.000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.026,53 Kč Ani na předžalobní výzvu žalovaná dluh žalobkyni neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Aktivní legitimaci prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum obsahující i seznam postoupených pohledávek. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou a žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, což je patrné přímo z obsahu úvěrové smlouvy (smlouva). Jednalo se o bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr a žalovaná v hotovosti obdržela 20.000 Kč. Bylo sjednáno třináct měsíčních splátek po 2.600 Kč. Úroky činily 28 % za poskytnuté období za rok 25,85 %. Poplatek za uzavření smlouvy 800 Kč, poplatek za správu úvěru 4.400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3.800 Kč. Celková splatná částka činí 34.600 Kč. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná uvedla, že má příjem z podnikání 215.530 Kč, což představuje její průměrný měsíční příjem. Výdaje na bydlení 14.000 Kč, stravování a výživné 7.000 Kč, ostatní výdaje 63.000 Kč, splátky úvěru 4.000 Kč (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 9.300 Kč (přehled plateb). Z výpisu z účtu žalované za srpen 2017 je prokázáno, že počáteční zůstatek činil 6.137,80 Kč a konečný zůstatek 918,77 Kč. Celkové příjmy činí 165.919,78 Kč a celkové výdaje 171.138,76 Kč. Z výpisu z účtu za říjen 2017 je prokázáno, že celkové příjmy činily 253.200,24 Kč a celkové výdaje 257.628,55 Kč. Z výpisu z účtu za září 2017 je prokázáno, že celkové příjmy činily 230.519,68 Kč a celkové výdaje 227.010,14 Kč (výpisy z účtu). Z předložených výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaná čerpala několik úvěrů a dále splácela několik dalších úvěrů. Z předložených platebních transakcí je zřejmé, že se žalovaná pohybovala vždy na hranici nulového konečného zůstatku, v případě výpisu za srpen a říjen pak její výdaje převyšovaly její příjmy (výpisy z účtu).
4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
5. V tomto případě byly ve spotřebitelské smlouvě sjednány jednak úroky, dále poplatek za uzavření smlouvy, dále poplatek za správu úvěru a dále poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3.800 Kč. Jedná se o hotovostní variantu, kdy má uvedený poplatek pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, když se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Je zřejmé, že se jedná o další poplatek skrytý spotřebitelem. Předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání skutečné výše stanovené pro věřitele. Je přitom zřejmé, že poplatek za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem, a to dalším úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto tento právní úkon smlouvu o úvěru hodnotí jako absolutně neplatnou podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen jako občanský zákoník).
6. Soud dále dle § 86 odst. 2 věta 1. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) posuzoval z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru v tomto případě před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (žalované) splácet pravidelné sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to tak, že porovnal příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů.
7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).
8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že poskytovatel úvěru jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů v tomto daném případě nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě a dále v doplnění žaloby ze dne 11. 5. 2021. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost spotřebitele byla posouzena především na základě informací požadovaných a získaných od žalované a ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Bylo prověřeno a přihlédnuto k příjmu ve výši 215.530 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila žádost o úvěr a výpis z účtu. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně nezabývala dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované. Žalobkyně nijak neprověřila příjmy uváděné žalovanou. K tomuto nepředložila soudu žalobkyně žádné listinné důkazy. Co se týká předložených výpisů z účtu, tak z těchto nevyplývá tvrzený příjem 215.530 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu naopak vyplývá, že žalovaná čerpala další úvěry a tyto již v době před poskytnutím úvěru splácela. Co se týká prověření žalované ve veřejných registrech, pak toto nemůže mít na posouzení žádný vliv i kdyby bylo s výsledkem negativní. Ani takový výsledek nezaručuje schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet bez dalšího učiněného prověřování. Žalobkyně dále nezjišťovala, jaké má žalovaná například náklady na dopravu v jejím zaměstnání, zdravotní stav a ani její náklady na záliby a tyto neprověřovala. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů ani výdajů žalované (její právní předchůdkyně), nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit provedení žalované její lustrace byť s negativním výsledkem veřejných registrech. S ohledem na výše uvedené je uvedena úvěrová smlouva absolutně neplatná. Dle § 86 odst. 1 věta 2. zákona o spotřebitelském úvěru, když podle § 87 odst. 1 věta 1. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta 2. je smlouva neplatná. S ohledem na § 588 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, když toto jednání je v rozporu se zákonem a důsledkem je stanovení absolutní neplatnosti právního jednání.
9. Daný případ je pak nutné posoudit v režimu ustanovení § 2993 občanského zákoníku a násl. jako bezdůvodné obohacení a každá ze stran může požadovat, aby jí bylo vydáno, co druhá získala. V tomto případě žalovaná čerpala částku ve výši 20.000 Kč a provedla úhradu 9.300 Kč. Je tak povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 10.700 Kč. Ostatní nároky požadované žalobkyní byly posouzeny jako nedůvodné a byly zamítnuty. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně nárok ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení od doby učinění výzvy k úhradě, tedy od oznámení o postoupení pohledávky v tomto případě.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že dle obsahu spisu procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).