Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 189/2021-59
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 13 388 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 056 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,05 % ročně z částky 2 056 Kč za dobu od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 332 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 762,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 636,43 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 197,27 Kč
za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 197,27 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 141,27 Kč za dobu od 19. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 056 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 056 Kč za dobu od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 332 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 762,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 636,43 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 197,27 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 197,27 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 141,27 Kč za dobu od 19. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále též„ společnost“) a žalovanou byla dne 11. 7. 2014 uzavřena smlouva o půjčce číslo
na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná
se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 290 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 5 191 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny
a poplatků dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 22. 8. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 7 012,75 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 29. 8. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 2 369,34 Kč. Mezi společností a žalovanou byla dále dne 1. 4. 2014 uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 210 Kč. Žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 7 753 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 13. 5. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 3 749,32 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 20. 5. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 1 267,09 Kč. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy
se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal
a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne 1. 4. 2014 uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě společnost x právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná
se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 980 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek
ve výši 2 800 Kč (celkem tedy částku 12 180 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 210 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce číslo). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 7 753 Kč.
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaná je v domácnosti (mateřská dovolená), její zaměstnavatel je anonymizována dvě slova obec a její pravidelný měsíční příjem
činí 18 410 Kč, z čehož 10 110 Kč činí dávky státní podpory a 8 300 Kč další příjmy.
Výdaje žalované byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 13 174 Kč, a to 3 954 Kč nájem/inkaso, 7 400 Kč výdaje na domácnost, 200 Kč výdaje na telefon a 1 620 Kč splátky/půjčky. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v podnájmu. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované ověřila doklady vyžádanými od žalované, a to občanským průkazem, výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a výměrem státní podpory, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly.
5. Mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dále dne 11. 7. 2014 uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a s poplatkem za životní pojištění ve výši 232 Kč (celkem tedy částku 14 152 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce číslo). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 5 191 Kč.
6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaná je v domácnosti, má jedno nezaopatřené dítě (rok narození rok) a její pravidelný měsíční příjem činí 25 210 Kč, z toho 17 710 Kč činí dávky státní podpory a 7 500 Kč další příjmy. Výdaje žalované byly v kartě zákazníka uvedeny v částce 16 456 Kč, a to 3 424 Kč nájem/inkaso, 9 500 Kč výdaje na domácnost, 400 Kč výdaje na telefon a 350 Kč a 2 182 Kč splátky/půjčky/alimenty. Žalovaná uvedla, že má další aktivní půjčku u společnosti právnická osoba a dále půjčku u jiné společnosti. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v podnájmu. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalované ověřila doklady vyžádanými od žalované, a to občanským průkazem, nájemní smlouvou a výměrem státní podpory, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly.
7. právnická osoba obě uvedené pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně poštovního podacího lístku).
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které
se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne
i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu
a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce číslo i ze smlouvy o půjčce číslo postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi společností x právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 6. 12. 2019.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v obou uvedených případech nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní.
Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.
12. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalované v kartě zákazníka a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované, přičemž tyto listin y soudu nedoložila. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 1. 4. 2014 i v kartě zákazníka ze dne 11. 7. 2014 uvedla, že je v domácnosti, přičemž v prvním případě uvedla, že je na mateřské dovolené, ve druhém pak, že pečuje o dítě narozené v roce rok. Uvedla, že pobírá dávky státní podpory, jejichž výši měla při uzavírání smlouvy doložit předložením výměrů státní podpory.
I pokud by soud dospěl k závěru, že výše dávek státní podpory byla právním předchůdcem řádně ověřena, ač žalobkyně výměry prokazující výši těchto dávek nepředložila, co se týče dalších uváděných příjmů, tyto nejsou nijak specifikovány a z karty zákazníka nevyplývá, že by byly jakýmkoliv způsobem ověřovány. Na kartě zákazníka ze dne 1. 4. 2014 sice žalovaná uvedla svého zaměstnavatele, k čemuž měla (dle údajů v kartě zákazníka) předložit pracovní smlouvu
a výplatní pásky, nicméně tyto údaje byly v době uzavírání smlouvy irelevantní, neboť žalovaná byla na mateřské dovolené, o čemž svědčí i fakt, že u položky„ mzda“ ve výčtu možných příjmů žalované není vyplněn žádný údaj. Příjmy žalované tak byly ověřeny pouze zčásti, přičemž výše takto zjištěných příjmů odpovídala přibližně výši výdajů tvrzených žalovanou (v jednom případě byla dokonce nižší), pročež tak žalované nezbývaly žádné finanční prostředky použitelné k pokrytí splátek úvěru. Co se pak týče výdajů tvrzených žalovanou, tyto nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány (vyjma předložení nájemní smlouvy), a to ani podstatné výdaje, zejména splátky úvěru či půjčky u jiných společností. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalované tvrzené výdaje žalované a jak zjištěné informace vyhodnotil. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Pouhé vyplnění údajů
do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních
a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.
13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty
a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti), je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání
i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli
úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.
16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat
poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu
a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 2 056 Kč (7 000 Kč + 8 000 Kč – 7 753 Kč – 5 191 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 2 056 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána výzvou k plnění ze dne 3. 9. 2020, která byla předána k poštovní přepravě dne 4. 9. 2020 a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 7. 9. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 9. 2020. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 19. 9. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, soud vázán jejím návrhem zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 19. 9. 2020 a pouze z částky 2 056 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo, a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.
20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (27. 7. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 2 056 Kč s příslušenstvím, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 13 388 Kč s příslušenstvím. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšná v řízení je žalovaná. Tato však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložila, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.