Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 127/2021-81

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 6 642 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 490 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 6 152 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 247,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 541,17 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 490 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 490 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 6 152 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 247,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 031,17 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 541,17 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 490 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 031,17 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 6 642 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 247,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Při sjednání smlouvy si zároveň žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal platit poplatek ve výši 232 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Před sjednáním smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně čerpala z informací poskytnutých přímo žalovaným, který rovněž ve smlouvě potvrdil jejich pravdivost, tj. z karty zákazníka (byl dotazován na jeho rodinné, pracovní a majetkové poměry), dále z insolvenčního rejstříku (bez záznamu), jakož i z provedeného skóringového modelu vycházejícího ze statistických dat a dokladů předložených žalovaným a v kartě zákazníka poznačených. Bylo tak zjištěno, že je žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 19 490 Kč a nemá půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Byla tak uzavřena jeho schopnost úvěr vrátit. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný za celou dobu uhradil na svůj dluh pouze částku 7 510 Kč. Aktuální výše dlužné částky tak činila na jistině 5 031,17 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 501,94 Kč a na dlužném poplatku za životní pojištění 108,89 Kč. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní upomínku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.

3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení , tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsali dne datum písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky číslo. Na základě smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný rovněž uvedl, že požaduje životní pojištění anonymizována dvě slova, za což měl uhradit poplatek ve výši maximálně 3,2 % z výše spotřebitelského úvěru za celou dobu trvání smlouvy. Celkově tak měl žalovaný vrátit 14 152 Kč tvořené jistinou ve výši 8 000 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem ve výši 1 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 232 Kč. Roční procentní sazba nákladů vypočítaná na základě údajů podle této smlouvy představovala při započítání zvolených doplňkových služeb 206 %. Celková částka měla být hrazena v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 8 000 Kč v hotovosti. V čl. 7 smlouvy bylo rovněž uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že je plně svéprávný pro uzavření této smlouvy a je schopen splatit celkovou částku na základě podmínek stanovených v této smlouvě. Rovněž potvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od něj, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Dále potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Žalovaný rovněž dne datum podepsal kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že žije s rodiči, má manželku a dvě nezaopatřené děti, pracuje na hlavní pracovní poměr u stávajícího zaměstnavatele od datum, u právní předchůdkyně žalobkyně má zápůjčku/úvěr ve výši 3 600 Kč s měsíční splátkou 810 Kč, žádnou jinou zápůjčku, resp. úvěr nesplácí. Jeho čistý měsíční příjem tak činí 19 490 Kč a výdaje 14 640 Kč, tvořené výdaji na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobními výdaji ve výši 8 500 Kč, spořením/pojištěním ve výši 330 Kč a splátkami úvěrů/zápůjček ve výši 810 Kč. V kartě zákazníka je rovněž zaškrtnuto předložení dokumentů k ověření finanční situace žalovaného, a to výplatní pásky a pracovní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel podepsala s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně odeslala dne datum výzvu k plnění před podáním žaloby. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 7 510 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil (po celou dobu zůstal nečinný), že by na svůj dluh uhradil víc, než v řízení uváděla žalobkyně.

5. Soud neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, neboť z tohoto důkazu nebylo možné pro věc učinit žádné relevantní skutkové zjištění. Žalobkyně jej v řízení předložila a k důkazu označila na podporu její právního názoru. Je však nepřípustné, aby právní hodnocení, které je povinen činit soud, bylo zjišťováno dokazováním, které má směřovat pouze k objasnění skutkového stavu věci.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o zápůjčce předala žalovanému dne datum v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z karty zákazníka, tj. z údajů uvedených přímo žalovaným a tyto údaje ověřila předložením pracovní smlouvy a výplatní pásky. y, které byly žalovaným předloženy při sjednávání smlouvy, však již nebyly předloženy při soudním řízení, a proto nelze jednoznačně uzavřít, jaké skutečnosti z nich byly zjištěny, tj. zda pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou či neurčitou, zda z výplatních pásek vyplývalo, že by byly z příjmu žalovaného prováděny nějaké srážky apod. Není rovněž ani zřejmé, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, tj. zda na jeho majetek není vedena exekuce, nebyl kontrolován v dostupných registrech dlužníků, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Nebyly předloženy např. měsíční výpisy z bankovního účtu, ze kterého by bylo možné některé takové údaje rovněž ověřit.

17. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97.

18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 7 510 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (8 000 Kč – 7 510 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že by výzva byla skutečně žalovanému doručena, lze za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne datum, kdy byla žalovanému poprvé zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující žalobu na adresu jeho trvalého pobytu a kdy se žalovaný poprvé mohl objektivně s obsahem zásilky seznámit. Za přiměřenou lhůtu k plnění považoval soud tři dny, tj. do datum, ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši 8,25 % ročně, která nepřevyšuje nárok dle Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému na adresu, na níž se žalovaný zdržoval (výrok I. a II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.