Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 127/2021-81
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6 642 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 490 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 6 152 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 247,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 541,17 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 490 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 490 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 6 152 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 247,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 031,17 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 541,17 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 490 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 031,17 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 6 642 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,09 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 247,56 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 031,17 Kč od datum do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Při sjednání smlouvy si zároveň žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal platit poplatek ve výši 232 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, poslední splátka byla stanovena na datum. Před sjednáním smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně čerpala z informací poskytnutých přímo žalovaným, který rovněž ve smlouvě potvrdil jejich pravdivost, tj. z karty zákazníka (byl dotazován na jeho rodinné, pracovní a majetkové poměry), dále z insolvenčního rejstříku (bez záznamu), jakož i z provedeného skóringového modelu vycházejícího ze statistických dat a dokladů předložených žalovaným a v kartě zákazníka poznačených. Bylo tak zjištěno, že je žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 19 490 Kč a nemá půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Byla tak uzavřena jeho schopnost úvěr vrátit. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný za celou dobu uhradil na svůj dluh pouze částku 7 510 Kč. Aktuální výše dlužné částky tak činila na jistině 5 031,17 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 501,94 Kč a na dlužném poplatku za životní pojištění 108,89 Kč. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní upomínku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
2. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.
3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsali dne datum písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky číslo. Na základě smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný rovněž uvedl, že požaduje životní pojištění anonymizována dvě slova, za což měl uhradit poplatek ve výši maximálně 3,2 % z výše spotřebitelského úvěru za celou dobu trvání smlouvy. Celkově tak měl žalovaný vrátit 14 152 Kč tvořené jistinou ve výši 8 000 Kč, úrokem ve výši 1 120 Kč, poplatkem ve výši 1 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova ve výši 232 Kč. Roční procentní sazba nákladů vypočítaná na základě údajů podle této smlouvy představovala při započítání zvolených doplňkových služeb 206 %. Celková částka měla být hrazena v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 8 000 Kč v hotovosti. V čl. 7 smlouvy bylo rovněž uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že je plně svéprávný pro uzavření této smlouvy a je schopen splatit celkovou částku na základě podmínek stanovených v této smlouvě. Rovněž potvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od něj, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Dále potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Žalovaný rovněž dne datum podepsal kartu zákazníka, v níž je uvedeno, že žije s rodiči, má manželku a dvě nezaopatřené děti, pracuje na hlavní pracovní poměr u stávajícího zaměstnavatele od datum, u právní předchůdkyně žalobkyně má zápůjčku/úvěr ve výši 3 600 Kč s měsíční splátkou 810 Kč, žádnou jinou zápůjčku, resp. úvěr nesplácí. Jeho čistý měsíční příjem tak činí 19 490 Kč a výdaje 14 640 Kč, tvořené výdaji na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobními výdaji ve výši 8 500 Kč, spořením/pojištěním ve výši 330 Kč a splátkami úvěrů/zápůjček ve výši 810 Kč. V kartě zákazníka je rovněž zaškrtnuto předložení dokumentů k ověření finanční situace žalovaného, a to výplatní pásky a pracovní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel podepsala s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně odeslala dne datum výzvu k plnění před podáním žaloby. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 7 510 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil (po celou dobu zůstal nečinný), že by na svůj dluh uhradil víc, než v řízení uváděla žalobkyně.
5. Soud neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97, neboť z tohoto důkazu nebylo možné pro věc učinit žádné relevantní skutkové zjištění. Žalobkyně jej v řízení předložila a k důkazu označila na podporu její právního názoru. Je však nepřípustné, aby právní hodnocení, které je povinen činit soud, bylo zjišťováno dokazováním, které má směřovat pouze k objasnění skutkového stavu věci.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsané smlouvy o zápůjčce předala žalovanému dne datum v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z karty zákazníka, tj. z údajů uvedených přímo žalovaným a tyto údaje ověřila předložením pracovní smlouvy a výplatní pásky. Listin y, které byly žalovaným předloženy při sjednávání smlouvy, však již nebyly předloženy při soudním řízení, a proto nelze jednoznačně uzavřít, jaké skutečnosti z nich byly zjištěny, tj. zda pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou či neurčitou, zda z výplatních pásek vyplývalo, že by byly z příjmu žalovaného prováděny nějaké srážky apod. Není rovněž ani zřejmé, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, tj. zda na jeho majetek není vedena exekuce, nebyl kontrolován v dostupných registrech dlužníků, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Nebyly předloženy např. měsíční výpisy z bankovního účtu, ze kterého by bylo možné některé takové údaje rovněž ověřit.
17. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 7 510 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (8 000 Kč – 7 510 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že by výzva byla skutečně žalovanému doručena, lze za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne datum, kdy byla žalovanému poprvé zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující žalobu na adresu jeho trvalého pobytu a kdy se žalovaný poprvé mohl objektivně s obsahem zásilky seznámit. Za přiměřenou lhůtu k plnění považoval soud tři dny, tj. do datum, ode dne následujícího je tak žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši 8,25 % ročně, která nepřevyšuje nárok dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému na adresu, na níž se žalovaný zdržoval (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 , ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.