Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 20/2021-29
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 113 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 791 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 791 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 7 209 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 582,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z 7 209 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovanému úroku ve výši 10 647,64 Kč a úroku 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 791 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 791 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 7 209 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 582,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z 7 209 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovanému úroku ve výši 10 647,64 Kč a úroku 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 28 113 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 9. 8. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaný stvrdil podpisem ve smlouvě o půjčce, když v čl. 7 této smlouvy je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že tyto informace jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Následně byly uvedené údaje vloženy do informačního systému, který obsahuje tzv. skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a vyhodnoceny tak, že žalovanému uvedená půjčka může být poskytnuta. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit ve 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 9. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 9. 2017. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 7 209 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, adlužných úhrad za služby ve výši 8 113 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 582,25 Kč za období od 27. 9. 2017 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) z částky 20 000 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 10647,64 Kč počítaného z dlužné jistiny 20 000 Kč od 20. 9. 2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6. 12. 2019 a úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl předžalobně upomenut, ničeho však neuhradil.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 7. 6. 2021, č.j. 11 C 20/2021-19, nechť soudu mj. uvede, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 10. 6. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to rozvedla informace, které sám žalovaný poskytl v kartě zákazníka, a poukázala na nízkou výši půjčky. Také uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť je uchazeči o půjčku předkládají pouze při sjednávání úvěru, což je dostatečné. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě ve lhůtě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými listinnými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
7. Ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 9.8.2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 20 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000Kč, úrokem ve výši 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to ve 58 splátkách po 609 Kč. V článku 7.2. podmínek smlouvy je pak uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.
8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný bydlí společně s rodiči. Nájemné je hrazeno ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr jako řidič u právnická osoba jméno příjmení. Jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč. Žalovaný dále hradí 6 000 Kč měsíčně za domácnost. Jeho celkové příjmy tak činní 22 000 Kč a jeho výdaje celkem 13 800 Kč, použitelný příjem je 8 200 Kč. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z výplatních pásek, výpisem z účtu, pracovní a nájemní smlouvy.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů, vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je řidič s měsíčním příjmem ve výši 22 000 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 13 800 Kč, kdy z toho platí nájem ve výši 3 000 Kč měsíčně, 6 000 Kč měsíčně uhradí za domácnost. Žalovaný na výše uvedený dluh hradil 7 209 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy.
12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
16. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
17. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 12 791 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak tuto skutečnost nedostatečně doložila. Ve smlouvě o půjčce, konkrétně v článku 7.2. podmínek smlouvy je uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Dále žalobkyně soudu předložila kartu zákazníka, ze které plyne, že žalovaný pracuje jako řidič s čistým měsíčním příjmem ve výši 22 000 Kč. V kartě je uvedeno, že uvedená skutečnost byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, a výpisem z účtu, žalobkyně však soudu tyto listiny nepředložila. Dále je zde uvedeno, že žalovaný hradí měsíční nájemné ve výši 3 000 Kč a uvedená skutečnost byla ověřena z předložené nájemní smlouvy, kterou žalobkyně soudu taktéž nedoložila. Žalobkyně sice v kartě žalovaného odkazovala na příslušené listiny, ze kterých měla zkoumat úvěruschopnost žalovaného, nicméně tyto soudu na výzvu nepředložila, neboť jimi nedisponuje. Soud má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zabývala příjmy a výdaji žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému při podpisu smlouvy částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 8. 2016 (smlouvy o spotřebitelském úvěru), došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle § 2991 odst. 1 o.z.. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to co do částky ve výši 12 791Kč (žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutou částku 20 000 Kč uhradil 7 209 Kč). Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 18. 1. 2020 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala jednak kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 3582,25 Kč za období od 27. 9. 2016 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) a dále úrok z prodlení za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé až dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020, v němž mu stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení ode dne doručení výzvy, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu až 18. 1. 2020. V této době činila sazba zákonné úroku z prodlení 10 % ročně a nikoliv 8,05% ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tato vycházela z data prodlení již 27. 9. 2017, kdy byla sazba nižší. Žalobkyně však požadovala zákonnou výši úroku z prodlení, proto ji soud přiznal zákonnou sazbu k datu 18. 1. 2020. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
21. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky ve výši 7 209 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 647,64 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky, úroky a již splacená část dluhu. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 582,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 209 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, když byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020. Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalobkyně měla právo na náhradu 9 % svých nákladů, když byla úspěšná pouze v částce 12 791 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 791 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, tj. úspěch ve výši 54,5 %, a neúspěšná co do částky 7 209 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 582,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z 7 209 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovanému úroku ve výši 10 647,64 Kč a úroku 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, tj. neúspěch ve výši 45,5 %, avšak vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu jednotlivých účastníků byl nepatrný, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z nich, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.