Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 208/2021-20
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum
bytem adresa žalobce
doručovací adresa adresa žalobce
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zrušení výživného na zletilé dítě
takto:
I. Žaloba, aby soud zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovenou naposledy rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve výši 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2021, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby soud zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovenou naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výši 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2021, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 5. 2021 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalované zletilé dceři, která mu byla stanovena rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobce v žalobě pouze napsal, že k osobním poměrům účastníků uvádí, že jako otec pro matku a dceru nikdy neexistoval. Z tohoto důvodu navrhuje zrušit svou vyživovací povinnost s účinností od 1. 6. 2021.
Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.
K jednání nařízenému na den 26. 7. 2021 se žalobce ani žalovaná nedostavili a z jednání se nijak neomluvili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.
Soud ve věci neprovedl žádné dokazování, neboť žalobce ke zrušení své vyživovací povinnosti žádné důkazy nenavrhnul ani nepředložil.
Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle odst. 2 vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.
Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
Podle § 913 odst. občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
Podle § 915 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
Soud žalobu v plném rozsahu zamítnul, neboť žalobce neunesl ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně důvodnosti svého návrhu na zrušení vyživovací povinnosti k zletilému dítěti. Zrušit vyživovací povinnost lze především tehdy, jestliže na straně oprávněného pomine stav odkázanosti, tj. začne být výdělečně činný, získá právo na důchod, uzavře manželství apod. Důvodem pro zrušení může být také skutečnost, že povinný ztratí schopnosti a možnosti poskytovat výživné další osobě, popř. jeho majetkové poměry to již nebudou umožňovat. Žalobce však nic takového netvrdil. Zrušit vyživovací povinnost lze zcela výjimečně i tehdy, pokud by žalovaná ve vztahu k žalobci hrubě porušila dobré mravy, ale ani zde žalobce nic konkrétního, z čehož by bylo možno něco takového dovodit, netvrdil, když pouze uvedl, že jako otec pro matku a dceru nikdy neexistoval, což však za hrubé porušení dobrých mravů žalovanou (a samozřejmě ani za změnu stavu na straně žalobce či žalované) bez dalšího považovat nelze. K jednání nařízenému na den 26. 7. 2021, kdy naposledy mohlo být žalobci poskytnuto soudem poučení o nutnosti doplnit skutková tvrzení a učinit důkazní návrhy, se žalobce o své vůli bez omluvy nedostavil, čímž zmařil soudu možnost být v tomto směru poučen, a musí proto nést negativní následky spojené s neunesením obou břemen v podobě pro něj nepříznivého rozhodnutí. Jelikož žalobce netvrdil žádnou skutečnost, která by dle zákona mohla znamenat zánik či alespoň snížení jeho vyživovací povinnosti, soud žalobu v plném rozsahu pro neunesení břemene tvrzení zamítnul.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, když vůči ní byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, soud o nákladech řízení rozhodnul tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku pro uznání, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.